Nové nastudování Dvořákovy opery Rusalka má premiéru v pražském Národním divadle 8. března s Kateřinou Kněžíkovou v titulní roli. Hudebně ji nastudoval Tomáš Netopil a režie se ujalo duo SKUTR. Na co se mohou diváci těšit a jak se připravovala na ztvárnění této role, prozrazuje její druhá představitelka sopranistka Alžběta Poláčková, která v roli Rusalky vystoupí na druhé premiéře 10. března.
Jak Tomáš Netopil přistupuje k Rusalce?
Hudba je nejdůležitější součást opery. U Tomáše Netopila se mi líbí, jak precizně respektuje partituru a snaží se z nás dostat přesně to, co je tam napsáno. To znamená očistit všechny letité nánosy, které se přece jen sem tam objeví. Častokrát je větší práce vrátit se k původní podobě než roli nově nastudovat. Nechci říct, že bychom zpívali jiné noty, ale časem a množstvím repríz se občas nějaké nuance vyskytnou. A Tomáš Netopil to s námi s velkým klidem a noblesou prochází a snaží se vytáhnout všechna krásná místa s respektem k partituře. Pro mě je to velmi hezká a příjemná práce, protože člověk i po letech objeví tu čistotu a krásu, která se někdy v té mašinerii ztrácí.
Tomáš Netopil je zkušeným operním dirigentem, v letech 2009–2012 byl šéfdirigentem Opery Národního divadla, do loňska (2023) šéfem v Essenu. Je v jeho operní práci znát i jeho zkušenost symfonická?
Ano. Symfonická zkušenost je markantní právě v tom důrazu na dynamiku. A to se mi líbí, protože každý pokus vnést dynamiku do operního kolosu je velmi záslužný. Samozřejmě to nemůže vycházet jen od pěvců, musí se na tom podílet i orchestr. Zkrátka je třeba tvořit jeden celek.
Jak se vlastně zkouší opera?
Každé zkoušení inscenace začíná ansámblovými zkouškami, kde se sejde dirigent se sólisty a korepetitorem. Projíždíme u klavíru různé nuance, dirigent nám k tomu řekne svůj pohled a společně se snažíme to postavit hudebně. Pak se konají režijní zkoušky a po nich tzv. sedačky, kdy si na zkušebně přezpíváme party s orchestrem. Následuje klavírní generálka v kostýmech na scéně a po ní přicházejí orchestrální zkoušky. Celé to vrcholí hlavními zkouškami se vším všudy, generálkou a premiérou… Většinou trvá celý proces šest týdnů.
Jak se s režií Rusalky vyrovnali činoherní režiséři Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, tedy duo SKUTR?
Jsou různé druhy režisérů. Některý přijde zcela připraven, v ruce klavírní výtah, kde má takřka pod každým taktem popsanou akci, celé to má předem naplánované, nakreslené a to vyžaduje. A pak jsou režiséři jako třeba SKUTR nebo další činoherní režisér Martin Čičvák, který režíroval Lady Macbeth Mcenského újezdu, kteří pracují jinak. Na začátku zkoušek režisérovi několikrát přezpíváte part, on si to poslechne a udělá si svou představu. Chápu tenhle styl práce. Jako režisér si třeba všechno pečlivě připravíte, a pak přijdou sólisté, které tak úplně neznáte, a každý z nich vyjadřuje pocity jinak. Nemůžu potom po nikom chtít, aby dělal, co jsem si vymyslela, když to ten člověk cítí úplně jinak. A ne špatně – jen to vyjádří tak, jak to přirozeně cítí.
Bude to jiná, překvapivá Rusalka, nebo bude tradiční?
Začala bych tím, že se určitě nemusíte bát. Nedávno jsem viděla fotky z premiéry Rusalky z berlínské opery Unter den Linden, které jsou velice avantgardní a provokativní. Pražské nastudování rozhodně nechce šokovat. Ve srovnání se světovými inscenacemi Rusalky v posledních letech bude ta naše klasická. Vodník sice nemá zelený šos a není tam jezírko ani vrba, ale charaktery a děj jsou zachovány. Chceme, aby to byla krásná inscenace.
Rusalka je vedle Prodané nevěsty nejikoničtější česká opera. Co pro Vás Rusalka a vůbec Dvořákova hudba znamená?
Zamýšlela jsem se, co ve mně Dvořákova hudba i Rusalka vyvolávají. Je to pocit, jako když mě obejme milovaná osoba. Pocit bezpečí, tepla, lásky… Na jevišti jsem ji poprvé viděla jako dítě s babičkou a dědou a byl to velmi silný zážitek. Moc ráda jsem měla nahrávku s Gabrielou Beňačkovou, která byla jedinečná Rusalka. K Rusalce máme my, sopranistky, velmi blízko, protože se s ní setkáváme už během studií. Poprvé na jevišti jsem ji zpívala v roce 2006 v Litomyšli v pohádkové Troškově inscenaci.
Celý rozhovor si můžete přečíst v březnovém vydání časopisu Harmonie.
