Krátce po svém prvním ztvárnění Lohengrina – vloni na podzim ve vídeňské Státní opeře –, vystoupí nejžádanější wagnerovský pěvec současnosti Andreas Schager dvakrát v téže roli v pražském Národním divadle. Stane se tak 22. a 24. února a Schager se jako Lohengrin českému publiku představí v obnovené inscenaci Wolfganga Wagnera z roku 1967, kterou v roce 2017 v Praze nastudovala skladatelova pravnučka Katharina Wagner. Repertoáru Andrease Schagera vévodí mytičtí Wagnerovi hrdinové Siegfried, Siegmund, Tristan a Parsifal, nyní je obohatil o Lohengrina.
Pocházíte z Dolního Rakouska, z Rohrbachu an der Gölsen, ze selské rodiny. Vaši rodiče museli tvrdě pracovat, aby děti uživili. Jak vás to ovlivnilo? Mám na mysli váš vztah k povinnostem, k zodpovědnosti, k práci… Jsem rád, že to připomínáte. Máte naprostou pravdu, že mě to ovlivnilo. Jsem velmi vděčný za své dětství a hodnoty, které mi moji rodiče zprostředkovali.
Práci a volný čas nedokážete oddělovat. To jste také zdědil po rodičích? Ano. V zemědělství se takovému postoji naučíte.
Ve dvaceti jste začal studovat na Univerzitě hudby a divadelních umění ve Vídni. Proč tak pozdě? Předtím jste se o hudbu nezajímal? Je to trochu jinak, bylo mi už pětadvacet, když jsem přešel na univerzitu. Můj zájem o klasickou hudbu se předtím rozvíjel ve sboru vídeňské Pěvecké akademie.
Kariéru jste nastoupil jako operetní zpěvák. Říkáte, že role v dílech Johanna Strausse nebo Emericha Kálmána jsou vynikající přípravou na wagnerovské role. V jakém smyslu? V operetě se dá velmi mnoho naučit: jak zacházet s řečí, uvolnit se na jevišti, interakcím s kolegy. To jsou důležité stavební prvky pro velké operní jeviště.
Co pro vás osobně znamená Richard Wagner? Wagnerovi jsem velmi vděčný, že zkomponoval tak úžasnou hudbu a vždycky zůstal věrný svým vizím.
Myslíte si, že zločiny nacionálního socialismu ve třicátých a čtyřicátých letech ovlivnily, ba dokonce poškodily wagnerovskou recepci po druhé světové válce? Před studiem na umělecké univerzitě jsem svůj první diplom získal v oboru historie. Díky tomu jsem se naučil, že je třeba se na události vždycky dívat perspektivou doby, v níž se odehrály. Při celé té diskusi kolem Wagnera a nacionálního socialismu nelze ztratit ze zřetele, že Wagner byl mrtev dřív, než se Hitler vůbec narodil. Nemohli se poznat. Zločinný hitlerovský režim Wagnerovu hudbu využil.
Jste dnes jedním z nejuznávanějších wagnerovských pěvců. Termíny máte obsazeny na příštích šest let. Nemáte obavy z toho, v jaké kondici bude váš hlas za šest let? Pro náladu i hlas jsou nejlepší ochranou dobrý postoj k životu a vděčnost.
Která wagnerovská role je vám nejbližší a proč? Parsifal a Siegfried, protože mi velmi připomínají mé mládí na venkově.
Jste obdivovaný Tristan, Siegfrieda v Soumraku bohů zpíváte za řízení Christiana Thielemanna v Semperově opeře a v Mariinském divadle s Valerijem Gergievem, oba Siegfriedy ve Státní opeře v Berlíně s dirigentem Danielem Barenboimem. To jsou největší Wagnerovy role hrdinného oboru. Vloni na podzim jste poprvé zpíval Lohengrinaa ve vídeňské Státní opeře. Je rozdíl mezi pravým Wagnerovým hrdinou a „rolí duše“, jako je Lohengrin? Jak se jako Lohengrin cítíte? Lohengrin je nejpohádkovější z Wagnerových oper. Neuvěřitelně krásná hudba se zářivým, čistým hrdinou. Velmi tu roli miluju.
Jaký je rozdíl mezi Lohengrinem a Parsifalem, kterého jste vloni zpíval v Bayreuthu v nastudování Semjona Byčkova? Jako charaktery mají málo společného. U Parsifala stojí v popředí vývoj od čistého blouda k rytíři grálu. Lohengrin se od začátku do konce nemění. Je to ušlechtilý rytíř, který zůstává věrný svým ideálům, a jsou-li zrazeny, má to pro něj bolestné důsledky.
Můžete porovnat svou spolupráci s Christianem Thielemannem, Danielem Barenboimem a Semjonem Byčkovem? To by bylo jako srovnávat dub s bukem a javorem. Všichni tři jsou „tvrdé dřevo“, z něhož se dá postavit dům.
V únoru budete zpívat v Praze v inscenaci Lohengrina v režii Kathariny Wagner. Znáte tu inscenaci? Inscenaci ještě neznám, ale na spolupráci se velmi těším.
České publikum znáte ze dvou představení, z Valkýry v roce 2017 a díky svému loňskému projektu Fascinace Wagnerem. Pro Prahu je to velká čest, že zde vystoupíte jako Lohengrin tak brzy po vídeňské premiéře. Jaký z toho máte pocit? České publikum je vstřícné a poučené. Těším se na ně. Miluji Prahu i lidi, kteří tu žijí.
