Anketa v roce 20
Oslovil jsem špičkové umělce a manažery a položil jim dvě otázky:
1. HARMONIE slaví v roce 2013 dvacet let existence. Jaký je váš názor na časopis? 2. Součástí Harmonie je i hudební kritika. Jaká je její úloha a jaké máte s kritiky zkušenosti? (Luboš Stehlík)
Jiří Bělohlávek, šéfdirigent a umělecký ředitel České filharmonie
1. Mám upřímnou radost, že hudební časopis Harmonie, který považuji za nezbytné periodikum, se během dvaceti let své existence vypracoval na výbornou úroveň. Je zajímavý, všestranný a dobře vyhlížející.
2. Uměleckou kritiku považuji za důležitou součást tvůrčí aktivity. Poučená, náročná, vysoce subjektivní a tuto subjektivitu nezahalující, a samozřejmě kultivovaná ve svém projevu – taková kritika může být skutečným pomocníkem umělce. Každý poctivý kumštýř si neustále klade často bolestné otázky o správnosti svých tvůrčích řešení. Dostane-li se mu druhého názoru – a mám na mysli skutečný a fundovaný NÁZOR, nikoli lacinou „dojmologii“ – pak je to pro něho cenným vodítkem a podporou. Ve vylepšování úrovně kritické reflexe není žádný definitivní stav dosažitelný, je to trvalý úkol jak pro časopis tak pro kritiky a umělce samé.
Martina Janková, sopranistka
1. Myslím si, že je velmi důležité být o kultuře informován lidmi, kteří jsou fundovaní, sami zapálení pro věc a pohybují se nejen na národním poli, ale berou na sebe útrapy cest a výdaje s tím spojené, aby přinášeli i zprávy ze světa. Proto je časopis Harmonie velmi důležitý. Srdečně gratuluji ke dvacátému výročí!
2. Kritika je osobním pohledem a slouží posluchači a diváku také jako informace a popud k návštěvě koncertu či představení a učinění si vlastního názoru. Pokud si nečiní nárok na absolutní pravdu a pokud se kritik dokáže otevřít pro pohled i z jiné strany – třeba interpreta nebo režiséra – a nelpí jen na svém vlastním stanovisku, je to pak výhra pro všechny strany: interpreta, kritika i publikum. Jak ale nebýt jen „uzavřen ve vlastním názorovém světě“? Každý jsme subjekt a uvažujeme přece subjektivně! Myslím, že to jde jen tím, když zůstáváme zvědavi a otevřeni. Když nepřestaneme hledat. Znám spoustu takových úžasných a fundovaných kritiků a je radost s nimi diskutovat o díle a jeho interpretaci. Vážím si jich. Mám vždy osobně velkou radost, když se můžu o svůj zážitek a radost z díla podělit. Jako u každého jiného povolání člověk i zde potká jak šarlatány, tak i zapálené lidi s velkým zájmem pro věc.
David Mareček, generální ředitel České filharmonie
1. Harmonii samozřejmě přeji i do dalších let mnoho věrných čtenářů, domnívám se, že časopis má po obsahové stránce velmi dobrou úroveň, poctivě a systematicky sleduje dění na naší scéně. Oceňuji její multižánrový rozsah a celkovou pestrost. Přál bych Harmonii ještě více reportáží a recenzí ze zahraničí, které vytvoří protiváhu informacím z domova.
2. Zasvěcené a erudované recenze dávají hudebníkovi nezbytné impulzy do další práce, nenechávají ho stát na místě. Domnívám se, že kvalitní kritika by měla patřit k dobré hudební tvorbě. Respektovaný recenzent poskytuje nezbytné vodítko posluchačům a dává pravidelnou zpětnou vazbu hudebníkům. S kritiky mám zkušenosti dobré i špatné. Za výhodu považuji, má-li kritik v nějaké formě zkušenost s praktickým provozováním hudby.
Miroslav Drozd, ředitel Nadace Český hudební fond
1. Nadace Český hudební fond a Hudební informační středisko srdečně blahopřejí Harmonii k jejímu dvacetiletí a současně ji chválí za její nezastupitelné místo v českém hudebním životě. Za silné stránky časopisu považujeme skutečnost, že za dobu své existence dokázal přitáhnout výrazně hodnověrný okruh čtenářů, díky čemuž může oslovovat českou hudební veřejnost a nezanedbatelně ovlivňovat hudební dění.
2. Hudební kritiky Harmonie si velice vážíme a přejeme jí, aby si natrvalo dokázala udržet vysokou úroveň odbornosti, a to i vzhledem k tomu, jak malý prostor hudební kritika v zásadě má.
Ivan Štraus, houslista, pedagog, předseda správní rady Nadace Bohuslava Martinů
1. Mám za to, že Harmonie sdostatek prokázala svou životnost a oba hudební časopisy existují vedle sebe. Že mají oba existenční problémy, je daň době, kultuře přející jen okrajově. Rovněž buranský přístup většiny našich deníků, co se týče recenzí koncertů (je ovšem pravda, že jich je hodně, ale to neomlouvá), je důvodem pro další existenci a boj o přežití. Kdo bude za pět let znát jména ministrů kultury? Ale hlavní recenzenti mají pomník už teď. Sláva, jen houšť a větší kapky.
2. Úlohou hudební kritiky je vychovávat vkus posluchačů a snažit se zaznamenat jak hlavní hudební události, tak mapovat proměny stylů. Že občas kritik šlápne vedle – možná, že se časem tato šlápota projeví jako první krok na nové cestě. Jediná podmínka: nesmí být nevzdělán! A pokud si nebude natřásat vlastní peří, ale evidentně mu půjde o věc, bude to jen příjemný bonus.
Lukáš Hurník, šéfredaktor stanice Český rozhlas 3 – Vltava
1. Harmonii mám rád kvůli jejím přesahům do jazzu, do historie, do techniky i k některým literárním formám. Připadá mi v rámci možností opravdu nezávislá, nepodléhá různým barterovým vlivům, její obsah nevzniká stylem „kdo co přinese“. Je to obdivuhodné v této době.
2. Zaplať bůh jinou než s deníkovými kritiky a kritičkami. S leckterým soudem v Harmonii nesouhlasím, ale téměř vždy se dozvím, jak k němu kritik dospěl, nechybí argumentace ani náznak analýzy. Zdá se mi, že zdejší recenzenti mají k tvůrcům jistý respekt. I když se třeba na pódiu či na jevišti ne vždy všechno povede, pořád je kus hrdinství jít v nepřející době s kůží na trh. Kritik by tohle vždy měl mít na paměti.
Jakub Hrůša, šéfdirigent Pražské komorní filharmonie
1. Jsem osobně velice rád, že Harmonie existuje, a přeji jí hodně energie do dalšího života. Myslím, že se jedná o velice potřebné médium specifické kategorie, které dokáže stimulovat zájem hudbymilovného publika, vzdělávat je, dávat mu zpětnou vazbu, vytvářet „dialog“ mezi potenciálními názory laiků a světem odborníků. Přináší také mnoho zajímavých podnětů ze zahraničí a z jiných žánrů hudby, než je klasika. Jako interpret bych ocenil důkladnější kritické rozbory navštívených koncertů (u operních produkcí se to daří relativně lépe, ačkoli je tam pozornost podle mého názoru neúměrně více směřována do režijní oblasti – v porovnání s hudební složkou). Mé hlavní přání je, aby časopis tohoto typu dále dobře fungoval a dokázal vzdorovat jakýmkoli kompromisům vedoucím k mělkosti.
2. Úloha hudební kritiky je, jsem přesvědčen, jediná: inspirovat interprety k lepším výkonům a konstruktivně pomáhat milovníkům hudby, laikům, ve vytváření vlastních názorů. O co by se kritika neměla z principu pokoušet, je zachycování pocitů a dojmů. Domnívám se, že tohle vše je momentálně do značné míry pokřiveno. Recenzenti často přicházejí s předem připraveným názorem a číhají, jak bude tento názor naplněn nebo nenaplněn. Na tom by nebylo principiálně nic tak špatného, kdyby se toto očekávání opíralo také o znalost hudební materie zevnitř, nejen o „zvyk“ z poslechu nahrávek jiných interpretů. Dnešní kritika trpí nedostatkem svébytné analýzy a přehršlí povrchního srovnávání. Nejčastější věcí, která mi opravdu hrubě vadí, je kritikovo rozhořčování se nad provedením toho či onoho proti jeho vkusu, když jde přitom o věrné čtení autorova přání – jen to kritik bohužel neví, protože dílo dostatečně důvěrně nezná. Kritik podle mého přesvědčení musí mít znalost partitury prováděného díla, aby měl mandát o něm odborně psát. (Dnes je to při internetové dostupnosti téměř veškeré standardní hudební literatury velmi malá, ale nutná a potřebná námaha!) Kritik by se tak snad i vyhnul tomu, co je dnes tak často přímo směšné – popisování vlastních pocitů. Pocity jsou integrální součástí vjemu publika a mají být přítomny, ale v okamžiku, kdy je na nich založen odborný článek, stává se tento svou vlastní karikaturou. To se děje bohužel až příliš často. Moc bych si přál, aby tomu tak nebylo. Paradoxně se dnes daří kvalitní kritice často tam, kde jí není vyhrazeno jen několik řádků, ale větší prostor. I proto si myslím, že by Harmonie měla kritice věnovat co největší péči, i co se rozsahu týče. (Možná by stálo za to se zamyslet také nad kategorií dialogu kritika a umělce, ale nemyslím tím nyní popularizační rovinu, jak se to již běžně děje v častých rozhovorech, ale debatu nad konkrétním koncertem, výměnu názorů.) Za to, jak se Harmonie o kritiku doposud starala, jí děkuji.
Aleš Březina, ředitel Institutu Bohuslava Martinů, muzikolog, skladatel
1. Jsem osobně moc rád, že Harmonie rozšířila počet periodik, zaměřených na kvalitní klasickou a alternativní hudbu a nabídla tak zdravou konkurenci, v jejímž důsledku se výrazně zvýšila reflexe české a světové hudební scény. Její silnou stránku spatřuji v názorové kontinuitě jejího dlouholetého šéfredaktora a v šíři záběru, do kterého se vejde mnoho mých oblíbených hudebních žánrů, a současně v jejich vyrovnané prezentaci bez přílišného zdůrazňování jednoho či několika málo z nich. Slabší stránkou je nevelký autorský kolektiv, což je ale dáno omezenými finančními možnostmi vydavatele.
2. Úlohou kritiky je soustavně sledovat důležité události hudebního života a hudebních nosičů. Od kritiků očekávám dobrou znalost hudby dané oblasti a jasnou formulaci jejich hodnotových kritérií při formulování hodnotového soudu. Obojí u stálých přispěvatelů kritických rubrik časopisu Harmonii nacházím v hojné míře a například na četbu některých recenzí se vysloveně těším.
Bohuslav Matoušek, houslista, pedagog
1. Časopis Harmonie se stal v uplynulých letech nedílnou součástí hudebního dění v České republice. Jsem rád, že tu takový časopis existuje a že se jeho kvalita s lety nemění, či dokonce se v některých aspektech neustále vyvíjí a jde takzvaně s dobou. Přeji časopisu i jeho obětavým tvůrcům vše dobré do příštích dvaceti let, hlavně ale dostatek finančních prostředků pro nezávislou publikační činnost.
2. Moje celoživotní zkušenosti s hudební kritikou nejsou příliš příznivé. Je to asi dané tím, že málokdo z hudebních kritiků je zároveň i výkonným umělcem, který může nejlépe pochopit všechny aspekty živého pódiového vystoupení. Problém kritiky vidím v tom, že jedinec svým subjektivním hodnocením ovlivňuje a někdy i vnucuje přes média svoje stanovisko velkému počtu čtenářů, kteří často ani nemohli být výkonu přítomni. Ti z nich, kteří na daném koncertě byli a mají třeba odlišný názor, nemají většinou možnost se k danému výkonu polemicky vyjádřit. Přesto jsou i mezi hudebními kritiky osobnosti, jejichž úsudku si vážím.
Marek Jerie, violoncellista, pedagog, člen Guarneri tria Prague
1. Harmonie je na vysoké odborné úrovni a pokrývá široké spektrum hudebních zájmů. Přál bych tomuto časopisu do příštích 20 let dvojnásobek čtenářů. Bylo by dobré kdyby kritiky vycházely hned v dalším čísle po koncertě, a tím měly význam aktualit.
2. Hudební kritika je velmi důležitou složkou odborných časopisů. Kritika v denním tisku se v Evropě skoro neobjevuje a hudebníci potřebují, aby někdo psal o jejich výkonu. Je to nejen určité „zrcadlo ohlasu“, ale též nutná reference pro získávání dalších koncertních příležitostí. Skladatelé si také zaslouží, aby odborník jejich díla hodnotil. Po mé padesátce mě kritika již „nevytočí“. Se zájmem si přečtu, co kritik míní, a dobrá kritika jistě potěší. Věřím jí právě tak málo jako kritice špatné, ale vždy se nad ní zamyslím a snažím se pochopit, v čem měl kritik pravdu, i když třeba něco přehání, a proč to tak napsal a jak to napsal. V Harmonii se takové kritiky, kdy máte dojem, že její autor byl na jiném koncertě, nevyskytují.
Leoš Čepický, houslista, pedagog, primárius Wihanova kvarteta
1. Jestli se nepletu, tak si dnes můžete u nás koupit dva časopisy, které se zabývají vážnou hudbou. Jedním z nich je Harmonie. Snažím se číst tento časopis pravidelně, ale jelikož jsem často na cestách a internet najdete skoro všude, tak se ke článkům dostávám pouze v elektronické podobě. Myslím si, že časopis je na velmi vysoké úrovni, a moc bych přál celému týmu, který Harmonii vydává, aby u této činnosti ještě dlouho vydržel a čtenáři si mohli dále číst zajímavé články a recenze.
2. Hudební kritika má velkou moc. Jedná se o subjektivní pocity jednoho člověka, který je takto schopen ovlivnit velké množství čtenářů. Občas si některé recenze přečtu, ale jinak se řídím poznámkou mého známého, jinak vynikajícího muzikanta, který mi při jednom našem setkání, kde jsem si trochu postěžoval na kritiku našeho koncertu, řekl, že ze zásady kritiky nečte! Možná na tom něco bude… Pokud mám o nějaký koncert zájem, tak si ho jdu osobně poslechnout a udělám si svůj vlastní úsudek.
