Britská premiéra Reflexion od Elliota Cartera, Beethovenův Klavírní koncert č. 5 Es dur , Straussova symfonická báseň Tod und Verklärung a Stravinského Symphony of Psalms naplňovaly již na první pohled odvážnou dramaturgii inauguračního koncertu (22. 10., Barbican Centre, Londýn) BBC Symphony Orchestra pod taktovkou Jiřího Bělohlávka v jeho nové funkci jako „Principal Conductor Designate“ (Nastávající šéfdirigent). Zvláštní termín „Designate“ z titulu Jiřího Bělohlávka odpadne v červenci 2006, kdy bude jmenován novým šéfdirigentem BBC Symphony Orchestra v Londýně a funkci převezme po poněkud rozčarovaném období „vlády“ Leonarda Slatkina. Právě kvůli náročné dramaturgii a dvojímu prvenství (britská premiéra a nová funkce) se na koncert těšili laikové, kritici, amatéři, profesionálové, skeptici i optimisté. Zmiňuji se o tom proto, že tento koncert byl spíše výjimkou, neboť v zhýčkaném Londýně to není se zájmem široké vrstvy o klasickou hudbu jednoduché. Bylo radostí pozorovat jasná dirigentská gesta i vytříbenou komunikaci mezi dirigentem a orchestrem v zmateně působící skladbě Reflexion (2003-04) z pera amerického postmodernisty Cartera. Skladba byla napsána pro oslavu osmdesátin Carterova přítele a kolegy Pierra Bouleze. Každému písmenu určil Carter tón: B(be) – O(gis) – U(c) – L(a) – E(e) – Z(dis) – to byl základ pro materiál celé skladby. Díky nepřekonatelně vyrovnaným pianissimům klavíristy Emanuela Axe , ekonomičkosti pedálu a jeho brilantní dovednosti přizpůsobit se i poměrně rychlým tempům se nálada v publiku při Beethovenovi změnila v očarování. Mezi dobře zahranými orchestrálními sóly v Straussovi vynikla znamenitá prezentace hostujícího koncertního mistra Daniela Rowlanda . Navzdory malým nepřesnostem (většinou opožděné nebo roztříštěné nástupy) bylo očividné, že Bělohlávkova pevná ruka zanechala svůj rukopis na úhledně tvarované straussovské „zvukové mase“ a hlavně orchestru, kterému v uplynulých měsících slyšitelně chyběla kvalitní dirigentská osobnost. V Žalmové symfonii zpíval někdy s lepší, jindy s horší intonací a smyslem pro homogennost (i nehomogennost) amatérský BBC Symphony Chorus . Svým způsobem heroický výkon. Symfonie byla silným konečným impulsem zajímavého večera. Nezbývá než poblahopřát Jiřímu Bělohlávkovi k jeho nové funkci a popřát mu mnoho úspěchů a jiskřivých koncertů s orchestrem, který měl kdysi čelné místo mezi britskými ansámbly a který teď bude jistě potřebovat jeho veškeré síly k získání někdejší pozice.
