Před dvaceti lety ovládalo gramofonový svět pět nadnárodních firem: BMG, EMI Music, Sony Music, Universal Music (tehdy Polygram) a Warner Music. Všechny vstoupily v devadesátých letech na český trh s velkými ambicemi. První nás opustila firma BMG, pak to v hudbě v roce 2010 vzdali Warneři. V roce 2013 po 23 letech neslavně odchází z Česka společnost Sony Music – prý kvůli malému trhu. Pravda však není tak jednoduchá. Velké společnosti nezvládly malý zájem o své produkty, kopírování a nedostatek kreativity, předvídavosti a flexibilnosti. Svalovat vinu na malý trh je asi jako když starý lišák dýchavičně honí slepici a když ji nemůže dostihnout, zastaví se se slovy „stejně byla stará“… Viděno prizmatem klasické hudby lidé ze Sony stejně jako Warneři neuměli zajímavé produkty propagovat, prodat a někdy ani vymyslet. Přitom co se týká podílu na českém trhu, nebyl výsledek tak špatný; v roce 2012 – 19,5% proti leaderovi Universal Music s 25,7%. Že by zahraniční centrálu Sony šokoval fakt, že „malý“ Supraphon měl 20,4%?
Co bude s tuzemským katalogem Sony Music? Očekávám, že jej spolkne buďto Supraphon nebo Universal. Pro zahraniční produkci se pak distributor jistě najde… Co však bude s „popelivou“ klasikou, která má obrovitý katalog hodný obdivu, o kterou se pro Čechy pohřbená firma, jež vydává mimo jiné Goulda, Andsnese, Volodose, Perahiu, Bella, Yo-Yo Mu nebo Kichschlager, již řadu let v podstatě vůbec nestará? Bude to ještě horší, jestli je to vůbec možné…
