V pražském Stavovském divadle uvádí pravidelně své pořady Bohemia Balet , soubor Taneční konzervatoře hlavního města Prahy . Považuje se za samozřejmost, že soubor školy, de facto středoškolského zařazení, patří na naši první scénu a bez jeho účasti by spektrum jejího tanečního umění bylo méně barvité. Od svého vzniku v roce 2005, tehdy při šedesátém výročí založení školy, Bohemia Balet uvedl několik pozoruhodných uměleckých počinů v široké škále od tradiční baletní klasiky až k taneční moderně současných choreografů.
Vzniku souboru Taneční konzervatoře předcházela dlouholetá spolupráce Taneční konzervatoře s Národním divadlem. Od poloviny devadesátých let Národní nebo Stavovské divadlo zařadilo do svého repertoáru mimo jiné „školní“ inscenace baletů Louskáček , Marná opatrnost , Pulcinella , Péťa a vlk , Serenáda , Polovecké tance , Šťastná sedma stejně tak jako taneční kreace ze současného mezinárodního tance, například Trojské hry Roberta Northa nebo Akvarely od Berengere Andreo.
Spolupráci završil projekt baletu Šípková Růženka , realizovaný na scéně Stavovského divadla v provedení posluchačů Taneční konzervatoře hlavního města Prahy za účasti sólistů baletu Národního divadla. Choreograf a režisér představení Jaroslav Slavický , ředitel a profesor školy, modifikoval Čajkovského Spící krasavici, původně Petipův „grand ballet“ z konce 19. století, na Šípkovou Růženku v duchu české baletní tradice. Zachoval precizní techniku baletní klasiky a uplatnil ji jako prostředek pro vyjádření známého pohádkového příběhu. Umělecký účin představení je nesporný. Po více než čtyřiceti reprízách je vždy vyprodáno. Šípková Růženka je v baletním repertoáru Národního divadla totiž jediným titulem, který oživuje dílo Petipova klasického baletu v jeho původním stylu a technice. V provedení baletního mládí evokuje fluidum umělecké výpovědi baletu 19. století, třebaže je prezentována na malé scéně Stavovského divadla, ve značně zredukovaném počtu účinkujících a za doprovodu reprodukované hudby. V Soutěžní přehlídce tanečního umění České republiky roku 2005 dostalo představení Šípkové Růženky „Cenu za mimořádný kolektivní výkon“.
Za hlavní poslání považuje Bohemia Balet prezentaci choreografické tvorby domácích autorů. V dosavadních pořadech už uvedl například Bolero (Petr Zuska), Povídání s Frídou (Jan Kodet), Večerní písně a Indigo Rose (Jiří Kylián) a Stmíváníčko (Libor Vaculík). Posledním přínosem do seznamu osvědčených opusů českých tvůrců je komorní duet Musica Slovaca v choreografii Pavla Šmoka na hudbu Ilji Zelenky. Vznikl v roce 1983 pro Pražský komorní balet Pavla Šmoka. Už po léta nebyl téměř k vidění, stejně jako další Šmokovy choreografie. Po tak zvaném odstátnění Pražského komorního baletu na počátku devadesátých let a poté po jeho převedení do baletu Státní opery Praha, Šmokova díla přestala de facto pro širokou veřejnost existovat. Musica Slovaca , volná choreografická kompozice v duchu slovenské lidové písně, evokuje atmosféru kdysi živého folkloru pod slovenskými Tatrami.
Kateřině Dedkové , nezapomenutelné interpretce této choreografie, a Davidu Stránskému se povedlo oživit choreografický text i s jeho tanečním obsahem s posluchači osmého ročníku Nikolou Hauptvogelovou a Jiřím Havelkou .
Jako poslední novinku představil Bohemia Balet Kuchyňskou revue Bohuslava Martinů (viz foto). Obrátil tak pozornost k baletní tvorbě skladatele, který má být v roce 2009 předním reprezentantem naší kultury u příležitosti českého předsednictví Evropské unie. Kuchyňská revue Bohuslava Martinů svým komorním obsazením odpovídá možnostem a umělecké vizi souboru. Režisér Jiří Srnec ve spolupráci s choreografkou Adélou Srncovou do inscenace přinesli postupy černého divadla. Výtvarnou koncepci scény navrhl Miloslav Heřmánek , kostýmy Josef Jelínek . Zábavná hříčka, původně nazvaná Pokušení svatouška hrnce, je výrazem uměleckých tendencí tance 20. let minulého století. Původní libreto napsala Jarmila Kröschlová , která se svou tanečně dramatickou skupinou také dílo vytvořila. S uplatněním principů černého divadla v příběhu o lásce, žárlivosti a usmíření ožívají hlavní postavy Kvedlačka, Utěrák, Poklička, Hrnec a Smeták jako neživé rekvizity v interakci s živými tanečníky. Několik vtipných veršů dodává komentátor (Otakar Brousek ). Žertovné drama doprovází komorní sextet v obsazení housle, violoncello, klarinet, trubka, fagot a klavír. V patnáctiminutové kompozici o čtyřech částech (Prolog, Tango, Charleston a Finále) se uplatňují melodicko-rytmické elementy jazzu. Mladí interpreti předvádějí své party na profesionální technické úrovni, nabití neopotřebovanou vnitřní energií. Umění rozesmát diváka tanečním pohybem je však velmi obtížné, k hereckému prožitku se tanečník dopracuje teprve tehdy, když může zapomenout na úskalí taneční techniky. Proto studium umění baletu trvá celých osm let.
Balety Bohuslava Martinů nejsou v posledních letech na českých scénách přítomny. Neexistují pro ně dostupné inscenační vzory, které by mohli choreografové převzít. Ztvárnit barvitost hudební předlohy Martinů vyžaduje vlastní invenci, hudební vzdělání a široký pohybový rejstřík. Na své uvedení čekají nejen osvědčené
baletní tituly jako Istar , Kdo je na světě nejmocnější , Vzpoura , Šach králi a Špalíček , ale třebas i Škrtič , komponovaný pro Marthu Grahamovou.
Studijní hlediska Taneční konzervatoře hlavního města Prahy a nároky divadelního provozu musí být v souboru ve vzájemné symbióze. Tvůrčí spojení uměleckého kolektivu má však značně krátké trvání, neboť po skončení školy absolventi odcházejí do různých angažmá. Nastudovaná baletní díla s jejich odchodem přestávají existovat. Sami absolventi pak v nových angažmá, v náročném divadelním provozu, mohou jen obtížně udržovat interpretační úroveň, kterou dosáhli pod každodenním vedením svých pedagogů.
Z tříleté praxe souboru vykrystalizoval záměr vytvořit Bohemia Balet jako kolektiv s delší časovou perspektivou. Projekt vedení Taneční konzervatoře hlavního města Prahy a zřizovatele souboru, Společnosti tance při Taneční konzervatoři, předpokládá umožnit posluchačům, aby po skončení studia mohli působit v souboru ještě další tři roky již jako profesionálové.
„Kmenovou skupinu deseti tanečníků můžeme rozšířit o další počet posluchačů Taneční konzervatoře a tím vytvořit podmínky pro vznik
nejen komorní taneční tvorby, ale také rozsáhlejší baletní formy,“ vysvětluje ředitel konzervatoře Jaroslav Slavický. „Činnost souboru předpokládá spolupráci zejména s mladými choreografy a také studenty choreografie na Akademii múzických umění. Pro mladé tanečníky má velký význam tvůrčí spolupráce při vzniku díla pro rozvíjení jejich uměleckých schopností, získávání zkušeností, adaptability na různé taneční styly. Již nyní dostává naše škola mnoho nabídek ke spolupráci od zahraničních choreografů. Nutnost vyrovnat se s technickými a uměleckými požadavky již ověřených uměleckých děl vede interprety k dalšímu uměleckému růstu. Spojení souboru a školy vytváří velké možnosti tvůrčí práce ve všech aspektech. Tréninkový režim souboru mohou zajistit pedagogové školy, mezi něž patří výrazné osobnosti tanečního umění.“
Za současného stavu v souboru pracují studenti a přizvaní absolventi v rámci mimoškolní umělecké činnosti. To do značné míry limituje možnost umělecké práce, neboť může být uskutečňována až po splnění studijních povinností. Také umělecké působení souboru na veřejnosti je časově velmi limitované.
Taneční konzervatoř, instituce celostátního významu, spadá organizačně pod pražský magistrát. Realizace projektu závisí na usneseních Rady hlavního města Prahy a jeho grantové komise, která rozhoduje o osudech uměleckých institucí. Shodou okolností právě v době, kdy Bohemia Balet vystupoval ve Stavovském divadle, grantová komise rozhodovala. Na webových stránkách Hlavního města Prahy publikovala své závěry. Po číslem 3/472 stojí psáno: „Skupina posluchačů Taneční konzervatoře hl. m. Prahy, která pod názvem Bohemia Balet produkuje představení z oblasti klasického a současného tance ve výjimečné šíři na profesionální úrovni (Kylián, Zuska, Kodet, Vaculík). Myšlenka vytvořit malý profesionalizovaný soubor po absolutoriu letošního ročníku je dobrá, ale stávající finanční limity komisi umožní jen částečnou finanční podporu.“ Problém je v tom, že jen částečně se na jevišti tančit nedá.
