„Naším zájmem je zprostředkovat kvalitní informace. Snažíme se dostat na festival představitele nejprogresivnějších interpretačních trendů a odborníky v oblasti historie a stavby kytary. Nelze v průběhu týdne komplexně postihnout všechny fenomény týkající se hry na kytaru, ale lze představit oblasti, kterým se v zahraničí už někdo dlouhodobě a v plné míře věnuje a tím poskytnout vstupní informaci a kontakt.“, shodně říkají vedoucí festivalu kytarista a profesor na Universität für Musik und darstellende Kunst v Grazu Martin Mysliveček a profesor pardubické konzervatoře Stanislav Juřica . Dramaturgie večerních recitálů tuto koncepci potvrdila, a zároveň opětovně ukázala, že organizátoři myslí nejen na účastníky festivalu, ale chtějí nabídnout umělecké zážitky i lidem žijícím v Mikulově a okolí. Největším magnetem se pro širokou veřejnost stal koncert Merengue de Cordoba Flamenco Group ze Španělska. Soubor složený z kytaristy, zpěváka a tanečnice připravil strhující program představující různé polohy tak zvaného flamenca pura. Španělští flamencoví interpreti si publikum získali nestrojenou citovostí při technicky brilantním provedení. Velký ohlas měl i koncert souboru Jürgena Hübschera & La Volty . Soubor osmi hráčů ve věku od deseti do dvaceti let zahrál rozmanitý repertoár obsahující písně a tance ze 16.-18. století a lidové písně různých národů. Profesionalita jejich vystoupení, až neuvěřitelná u takto mladých hudebníků, potvrdila velký pedagogický věhlas Jürgena Hübschnera a snad poslouží jako inspirace i pro učitele zdejších uměleckých škol. Poprvé se v Mikulově představil Aniello Desiderio z Itálie (interpret, který získává mezinárodní uznání a stále více spolupracuje s předními světovými sólisty a orchestry), duo Christian Gruber & Peter Maklar z Německa a jejich krajan Wulfin Lieske .
Raphaella Smits z Belgie (zahrála na historické sedmistrunné kytaře repertoár první poloviny 18. století) a Duo Casares-Lendle z Německa, kteří přednesli u nás neznámé písně Joaquina Rodriga, už v Mikulově hráli podruhé. Rozšířili tak okruh interpretů a lektorů, pro které, zdá se, má festival osobní přitažlivost. Konečně interpreti, kterým přirostl Mikulov k srdci, patří mezi kmenové lektory festivalu. Thomas Offerman (působí na Hochschule für Musik v Rostoku), Jens Wagner (Hochschule für Künste v Brémach, spolu s Thomasem Offermannem působící v Duu Sonare ), Brigitte Zaczek (Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni) a Patrick Zeoli (irský kytarista, specialista na latinsko-americkou hudbu) učí na festivalu pravidelně od poloviny devadesátých let. „Ze všech festivalů jezdím do Mikulova nejraději. Líbí se mi město, atmosféra festivalu, citlivé publikum, které spíše ocení muzikalitu než technickou brilanci hráčů a důležité je i přátelství, které mě pojí s organizátory festivalu“, říká Offermann. „Informace je dnes drahý artikl, a jestli chceme udržet vysokou úroveň festivalu, musíme osobním vkladem vyvážit to, co nejsme schopni dát lektorům a hráčům po finanční stránce“, vysvětluje Martin Mysliveček.
Svou šíří záběru a kvalitou nabízeného programu festival opět potvrdil, jak důležitou roli sehrává v přísunu informací a v kultivaci umění kytarové hry v České republice. Průvodním jevem, zpočátku asi nezamýšleným, se stala okolnost, kdy absolventi českých konzervatoří získávají na festivalu kontakt na profesory zahraničních akademií a odcházejí pak v nemalém počtu studovat do ciziny. Městečko u hranic na Moravě jim nabídne nejen rozhled a orientaci ve světovém dění na poli klasické kytary, ale je pro ně i skutečnou bránou do Evropy. Přestože festival stěží nahradí české vysoké hudební školství, je naděje, že alespoň část hráčů a pedagogů – absolventů akademií a univerzit, obohacených o „nejprogresivnější interpretační trendy“ a udržujících kontakty s kytarovým světem – se vrátí a výrazně oživí českou kytarovou scénu.
