Své padesáté výročí vzniku si letos připomíná soubor Pražského komorního baletu, který se v uplynulých dekádách progresivně vyprofiloval na úroveň mezinárodně respektovaného tanečního tělesa.
U příležitosti oslav jubilea se rozhodl soubor nastudovat dvě stěžejní celovečerní premiéry. První z nich s názvem Beat se konala 16. dubna 2014 na Nové scéně Národního divadla v Praze. Nové dílo u nás realizovali světově uznávaní zahraniční choreografové tvořící v tandemu Uri Ivgi a Johan Greben, kteří si do Prahy přizvali i britského nezávislého skladatele Toma Parkinsona.
Pod titulem 3 české kvartety se uskuteční 5. října 2014 ve Stavovském divadle další očekávaná premiéra, která se bude konat v rámci Roku české hudby. Slavnostní komponovaný večer zahrnuje program komorních děl Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Vladimíra Sommera, na jejichž kompozice vytvořili choreografie významní tvůrci – legendární choreograf a zakladatel Pražského komorního baletu Pavel Šmok, renomovaný slovenský choreograf Mário Radačovský, umělecký šéf Baletu Národního divadla Brno a současná přední mladá rezidenční choreografka Pražského komorního baletu Hana Polanská Turečková, bývalá umělecká vedoucí souboru. Hudebním garantem je Zemlinského kvarteto.
Před druhou ostře sledovanou událostí Pražského komorního baletu si připomeňme jarní světovou premiéru baletu Beat v rozhovoru se skladatelem Tomem Parkinsonem, který přináší osobitý pohled na náš nejvýznamnější nezávislý taneční soubor a výjimečný prostor Nové scény Národního divadla v Praze. Ve svých úvahách se zamýšlí i nad scénickou performance a novou kompoziční tvorbou…
Tom Parkinson skládá kompozice především pro divadlo, film, televizi a rozhlas. Na svém kontě má více než padesát oceněných tanečních a divadelních inscenací v zahraničí. K jeho choreografickým spolupracovníkům patří proslulý tandem Ivgi & Greben, Keren Levi, Sharon Smith a Bryony Kimmings. Svá díla komponoval např. pro Dansgroep Amsterdam, Soho Theatre, Almeida Theatre, The National Theatre of Tunisia. Věnuje se pedagogické činnosti a je v úzkém profesním kontaktu s předními institucemi ve Velké Británii. Jeho soudobá tvorba se hraje i na stanicích rozhlasu BBC, Classic FM, Channel 4 a Resonance FM.
Jaké dojmy jste si odnesl ze spolupráce s Pražským komorním baletem? Taneční soubor je skutečně výjimečný. Líbí se mi, jak pracuje invenčně, soustředěně a progresivně. Před světovou premiérou baletu Beat jsme zkoušeli ve Studiu Alta, kde jsem poznal, že silnou doménou Pražského komorního baletu je improvizace a koncentrace.
Když skládáte novou taneční kompozici, jak často hovoříte o jejím vzniku a hudební formě s choreografy Urim Ivgi a Johanem Grebenem? Žijeme v různých zemích, a tak si své názory zpravidla sdělujeme e-mailem, ale snažíme se vidět a sejít se i o víkendech. Vždy usilujeme o progres díla. Johan Greben vyšel z Nizozemského národního baletu a mne velmi zaujalo, že tančil v dílech legendárních choreografů a mohl proniknout fyzicky i myšlením do tvorby George Balanchina, Williama Forsytha, Marthy Graham a Hanse van Manena. Uri Ivgi má své kořeny v Izraeli, žije v Holandsku a profesně působí v různých zemích. Za tanec a choreografie získal izraelská i mezinárodní ocenění. O naší společné práci při realizacích nových baletů hovoříme většinou více let, ale já dílo dokončuji až na místě před premiérou, protože mne zajímá konkrétní soubor a scénický prostor. V Anglii se rád scházím s baletním souborem, protože mne tanečníci velmi inspirují. Rád sleduji jejich emoce, které vstřebávám přirozeně pro svou tvorbu.
Jaké zásadní ideje jste musel zohlednit ve svém novém baletním díle Beat před jeho světovou premiérou na Nové scéně Národního divadla v Praze? Při vzniku díla Beat jsem se nechal záměrně inspirovat životem lidí v hektickém světě. V centru našeho týmového díla byla také otázka hledání identity, postavení člověka v současné době a pátrání po vlastních kořenech. Zabýval jsem se fenoménem rituálu a konfrontací lidí s moderními technologiemi. Tvůrčí práce v Praze byla vzrušující, protože Nová scéna Národního divadla je výjimečná a velmi neobvyklá. Nízká poloha jeviště vytváří v úzkém sepětí s hledištěm velmi působivý prostor a příjemnou atmosféru. Při zrodu kompozice jsem průběžně zpracovával různé týmové úvahy související s naším výchozím tématem choreografie. Šlo nám o vyjádření silných emocí a nosných idejí. Chtěli jsme do centra pozornosti dát život člověka, mezilidské vztahy, různé individuality a kolektivní souhru, především také sdílení lidské energie. Poukázali jsme i na negativa nových médií umožňujících kontakt s lidmi bez osobních setkání. Ve vaší metropoli jsem ještě hudbu mixoval s ohledem na finální vyznění.
Na scéně dominoval soubor Pražského komorního baletu a výrazný světelný design Pavla Kotlíka. Z jakých důvodů jste ve vašem týmu přistoupili k prostému scénickému řešení? Choreografický tandem Ivgi & Greben se zřekli použití kulis na scéně, protože chtěli zdůraznit různé osobnosti lidí, zemitý tanec, rituál a symbolický pohyb v kruhu. Kladli akcent na světelný design za účelem podpory účinku vyznění interpretace jejich typického fyzického baletního divadla.
Oba vycházejí i ze zkušeností diváků, kteří bývají v hledišti roztěkaní a neví, kam dříve zaměřit svou pozornost, když vidí na scéně složité kulisy nebo moderní velké videoprojekce. Interpreti na jevišti, v souhře se zahlcenou scénou, pak nepůsobí zpravidla již tak silně, čehož se chtěli Ivgi a Greben vyvarovat. Jak v choreografii, tak v kompozici byla pro nás všechny důležitá práce s rytmem a textem. Nešlo nám o ztvárnění příběhu, ale o hru s asociacemi. Soubor vycházel také z jednotlivých slov, jednoduchých vět a z opakování pohybů, aby zdůraznil úlohu a důležitost rituálu ve společnosti.
Ve své profesi se věnujete i tvorbě ve veřejném prostoru. Jaké aspekty jsou pro vás důležité v soudobé performance? Již během svých studií na Dartington College of Arts jsem se věnoval nejen studiu hudební kompozice, ale zaměřil jsem se profesně i na scénickou performance. Líbí se mi, když soudobá performance akcentuje tanec, fyzický pohyb, zvukový design a současně podává sociální výpověď o ekonomice konkrétní země.
Vaše díla jsou prodchnuta křížením stylů různých hudebních žánrů. Které z nich patří k vašim nejoblíbenějším? Skutečně s velkým zaujetím propojuji ve své tvorbě různé žánry, k mým oblíbeným patří především soudobá hudba a jazz. Často se pohybuji v prostředí, které žije baletem a moderním tancem. Mám rád soudobou hudbu. Ve své tvorbě spojuji někdy prvky různých žánrů a občas preferuji také elektronická díla. V souvislosti s mou profesí hodně cestuji, takže ve scénických kompozicích zachycuji i hudební vlivy různých zemí. Rád pracuji s lidmi. Pro děti skládám někdy také populární hudbu a jen tak sám pro sebe pro oddech si s chutí tvořím i nová díla menších hudebních forem. Líbí se mi opera, ale balet mne fascinuje.
V různých zemích pořádáte hudební workshopy pro děti i dospělé. Když koncipujete své semináře, co je pro vás zásadní? Velmi rád hovořím s lidmi o hudebních dílech a zrodu kompozice. Účastníkům mých seminářů chci přiblížit poutavým způsobem propojení scénické hudby s děním na jevišti nebo s akcemi ve volném prostoru v případě performance. V ukázkách vzniku skladby se snažím vysvětlit volbu a souhru různých hudebních nástrojů, s jejichž specifiky je také rád seznamuji. Hraji na klavír a miluji improvizaci, proto rád workshopy zaměřuji i na klavírní tvorbu.
Jakou výzvu v sobě skrývají vaše budoucí projekty? Stále pracuji s tandemem choreografů Ivgi & Greben a mé nadcházející projekty jsou spojeny jednak s novými tanečními díly a také s hudebními projekty v Belgii a Nizozemí. Chci s hudbou experimentovat.
