Pár měsíců jsem coby chabrus, jak říkává moje manželka nejlepší ze všech, musel pracovat z domova. Jsa nerozptylován svody metropole, měl jsem více než kdy předtím čas poslouchat rádio. Rychlou eliminací jsem došel k tomu, že nejpřínosnější jsou pro mě stanice Český rozhlas 3 – Vltava, vysílání BBC na vlnách Rádia Česko a Český rozhlas 6.
V současné době uveřejňuje HARMONIE sérii článků, které se zabývají pozicí vážné hudby v České televizi. Bohužel v televizně-rozhlasovém srovnávání ještě více stoupá nenahraditelnost Vltavy a bledne úloha naší veřejnoprávní televize. Při zoufalé pozici hudební žurnalistiky v novinách je třetí program Českého rozhlasu jediným masovým médiem, které se snaží pokrýt bohaté spektrum kultury. Určitě by se dalo uvažovat o některých formátech, časové přiměřenosti, absenci ostrých diskusních panelů nad aktuálními tématy, volbě toho či onoho, stýskat si nad nedostatečnou spoluprací regionálních poboček s místními orchestry, nicméně vysoká kvalita a profesionalita většiny vysílání Vltavy je zřejmá. Rok co rok přináší každá redakce Vltavy dramaturgické priority. Co se týká hudby, tak to byli a budou letos obzvláště jména Chopin, Martinů a Mahler; věřím, že i Vítězslav Novák a Zdeněk Fibich.
Tradicí se však staly celostaniční dominanty, kdy je po celý rok soustředěna pozornost všech údů stanice na nějakou zemi nebo region. Po roce francouzském, italském, španělském a evropském přišla řada na Velkou Británii. Jak jsem zjistil, své místo ve vysílání si našla anglická kuchyně, přehlídka anglických filmů, literatury, „Ostře sledované vlaky na jazykových kolejích“ – fragmenty ze slavné Hrabalovy novely v několika jazycích, anglická „nevážnohudební“ scéna, cyklus Britové v Čechách se bude střídat s Čechy v Británii, řada poutavých dokumentů… Výsadní postavení má Sherlock Holmes a William Shakespeare – od nového nastudování komedie Mnoho povyku pro nic a opakování Sonetů s komentáři Martina Hilského až po komponovaný pořad Shakespeare a hudba, který vzbuzuje pozitivní očekávání (14. 4.).
Český rozhlas má jednu obrovskou strategickou výhodu – členství v Evropské vysílací unii. Vysílání Vltavy hodně profituje z nevyčerpatelné hudební banky EBU a nabízí lahůdky, které člověk, jestliže není dobře situovaným cestovatelem, nemá jinde možnost slyšet. Příkladem budiž záznamy z londýnského Festivalu české hudby a hlavně letního festivalu BBC Proms. Britská hudba bude však přítomna na Vltavě po celý rok – od anglikánské liturgie přes symfonie Ralpha Vaughana Williamse (Milníky anglické symfonické hudby) a oratoria Edwarda Elgara až po současnou tvorbu. Je sympatické, že Vltava připomene i působení významných osobností na poli česko-britských kulturních kontaktů.
Je toho skutečně hodně, co Vltava v duchu hesla „za málo peněz hodně muziky“ nabídne v rámci Britského roku. Nicméně kdyby bylo vedení Českého rozhlasu prozíravější, tak byl Vltavě na takovéto téma poskytnut zvláštní finanční budget, aby byla sonda do britského kulturního života hlubší a skutečně reprezentativní. Jaké by to musely být vysílací hody, kdyby mohly do Albionu zavítat dle potřeby redakční skupiny Vltavy a reflektovat vše, co je v současné ostrovní kultuře zajímavé, kdyby po celý rok běžela hodně nadstandardní spolupráce s BBC, kdyby bylo možné pozvat do Česka zajímavé britské hosty, kdyby… Jenomže to by se asi nijak dramaticky neprojevilo na poslechovosti. Nicméně posláním Vltavy je kulturní služba koncesionářům. Nebo ne?
