Milovníci barokní hudby jistě znají dirigenty jako Sigiswald Kuijken, Philippe Herreweghe, Jos Van Immerseel nebo Paul Dombrecht. Všichni jsou zářící hvězdy na obloze autentické interpretace barokní hudby a všichni pocházejí z vlámské části Belgie. Podíváme-li se do ještě staršího období středověku a renesance, najdeme zde kromě Huelgas Ensemble a jeho uměleckého vedoucího Paula Van Nevela, který patří už řadu let do dramaturgické a interpretační světové špičky, téměř stejně dobrý, ale méně známý vokálně-instrumentální soubor Capilla Flamenca . Své jméno si soubor vypůjčil od Karla V. Když se tento významný panovník stěhoval v roce 1517 se dvorem z Nízkých zemí (dnešní Holandsko a Belgie) do Španělska, tak si sebou vzal tehdy nejlepší hudebníky z Flander. Ti tvořili ve Španělsku Capillu Flamencu, která se stala významným hudebním pojmem na Iberském poloostrově.
Dnešní Capilla Flamenca je sestavena z velké části z vlámských hudebníků, takže se skutečně jedná ve všech směrech o autentický přístup. Soubor úzce spolupracuje s muzikology Katolické univerzity v Lovani na vědecky podloženém a zároveň zajímavém výběru programů i na striktní autenticitě projevu. Základ Capilly Flamency tvoří čtyři pěvci: Marnix De Cat – kontratenor, Jan Caals – tenor, Lieven Termont – baryton a Dirk Snellings – bas. Dirk Snellings, který je také muzikologem, je vedoucím souboru. Samozřejmě bývá Capilla rozšiřována podle repertoáru dalšími pěvci, alta capellou (dechové nástroje), bassa capellou (smyčcové nástroje) nebo varhanním portativem.
Capilla má na kontě dlouhou řadu koncertů od Finska po Portugalsko a od Kanady, přes Jižní Koreu až po Nový Zéland. V červnu tohoto roku se soubor představil také moravským divákům na 10. ročníku festivalu Concentus Moraviae, kde s úspěchem vystoupil s pořadem „Bellum et Pax “ (Pierre de la Rue, Josquin Desprez). V roce 2003 obdržela Capilla Flamenca prestižní cenu „Premio Internazionale Il Filarmonico“, kterou před ní dostali Boulez, Leonhardt, Gardiner, Mehta a jiní. Soubor má celý seznam kompaktních desek, z nichž mnohé získaly důležitá diskografická ocenění (Diapason d'Or, Prix Choc, Caecilia Prix, Répertoire 10, Prelude Classical Award, a tak dále). Například poslední čtyři kompakty značky Eufoda jasně ilustrují dramaturgický směr souboru: šansony a moteta Jacoba Obrechta (k 500. výročí úmrtí skladatele), Zodiac (Ars Nova a Ars Subtilior se skladbami Mahieu de Ganta, Adama de la Halle, Guillauma de Machauta a dalších), Canticum Canticorum (duchovní skladby Gaspara van Weerbeke, Adriaena Willaerta, Heinricha Isaaca, Hanse Judenköniga a dalších) a Johannes Prioris (Missa pro Defunctis). „Člověk se musí učit a v repertoárové mase staré hudby najít dramaturgicky zajímavé tituly,“ říká umělecký vedoucí Capilly Dirk Snellings. „Když začínám hledat něco nového, tak najdu třicet až čtyřicet podobných skladeb, z těch vyberu zhruba deset, které potom se souborem zkoušíme a teprve na konci nám zbývá jedna kompozice. Někdy se stávají i podivné věci. Když jsme natáčeli mši Johannese Priorise, která zrovna nespadá do hitparády staré hudby, tak jsme zjistili, že ve stejnou chvíli vydal soubor Daedalus rovněž na kompaktu stejný titul. Potom je zajímavé porovnávat interpretační přístup obou souborů.“
Capilla Flamenca klade důraz na muzikalitu, jak říká Dirk Snellings, a jednou z těchto podob je autenticita interpretovaných skladeb. „Protože neexistuje žádná nahrávka z té doby, je třeba se řídit okrajovými informacemi. Důležitými informacemi mohou například být údaje o velikosti místnosti, kde se zpívalo, jak velké byly skupiny, jaké hlasy se používaly, fragmenty, které něco říkají jak se asi zpívalo a tak dále. Svou váhu mají také lokální tradice, my vycházíme z anglosaské tradice.“
Pro milovníky staré hudby jsou nahrávky Capilly Flamency, zejména z posledních pěti let, nedílnou součástí základního repertoáru v diskografické knihovně. Repertoáru, ve kterém Flámové hráli tak dominantní roli.
