Ve finále letošního ročníku snad nejslavnější pěvecké soutěže na světě, Cardiff Singer of the World (založené v roce 1983), došlo po závěrečném kole v neděli 19. června k překvapení, které nečekali ani někteří z odborníků, kteří se zpěváky spolupracovali již od začátku soutěže 12. června, a ani skvělý ukrajinský barytonista Andrej Bondarenko (který den předtím zvítězil v písňové kategorii a kterého většina kritiků a posluchačů tipovala jako jasného vítěze i v kategorii operní). V závěrečném operním kole vystoupily s BBC National Orchestra of Wales britská sopranistka indického původu Meeta Raval, ruská mezzosopranistka Olesja Petrova a jihokorejská koloraturní sopranistka Hye Jung Lee; jako čtvrtý kandidát zpíval Bondarenko. Po jeho výborném a sebevědomém vystoupení (program zahrnoval árii Guglielma z Così fan tutte , árii markýze Posy z Verdiho Maškarního plesu , „šampaňskou“ árii z Dona Giovanniho a árii Jeleckého z Čajkovského Pikové dámy ) se zdálo, že má zajištěno dvojí vítězství. Bondarenko má velký, sytý hlas s nádhernou barvou, podepřený dokonalou technikou, je velmi muzikální a schopný ve svém projevu krásné linky a mnoha nuancí. V pouhých 24 letech je naprostý fenomén a zcela určitě jej čeká hvězdná kariéra. Avšak v okamžiku, kdy na pódium vstoupila pátá a poslední kandidátka, čtyřiadvacetiletá sopranistka z Moldavské republiky Valentina Naforniţă (dosud ještě studentka na bukurešťské Národní hudební akademii), se situace změnila. Naforniţă byla nejmladší účastnicí soutěže (bylo jí 24 let pouhý týden před zahájením), a nevyhrála žádné z předfinálových kol. Přesto se jako jediná zpěvačka propracovala, spolu s Bondarenkem, do finále jak písňové, tak operní kategorie. Křehká, půvabná zpěvačka má velký, překrásný hlas („s barvou jako burgundské”, nechal se slyšet kritik listu Daily Telegraph), s jistým, stříbrně zabarveným hlavovým rejstříkem, a je schopna nejrůznějších velmi působivých sonických efektů; navíc má dobré jazykové schopnosti (zpívala celkem v šesti jazycích). Ve finálovém programu, který zahrnoval velkou scénu z Donizettiho Lucie di Lammermoor (Regnava nel silenzio ) a árii Julie z Gounodovy opery Roméo et Juliette (Je veux vivre ), znovu předvedla svou muzikálnost a schopnost odstínit jednotlivé styly; české čtenáře bude navíc zajímat, že jako druhé číslo svého programu zpívala árii Rusalky v českém originále (až na některé maličkosti s dobrou výslovností).
Jakkoliv byla zpěvačka po několika vystoupeních během týdne zřejmě poněkud unavená, ukázala ve finále velkou vnitřní rovnováhu, sílu a fyzickou vytrvalost. Její Lucia připomenula televiznímu komentátorovi nedávno zesnulou Joan Sutherland v době jejího mládí; její Rusalka, ač nebyla dokonale vyvážená, byla nicméně velmi působivá, a v árii mladičké Julie, se kterou se zřejmě sžila, zpěvačka zazářila. A ačkoliv se někteří odborní komentátoři domnívají, že ještě stále není jisté, do jakého oboru hlas této zpěvačky doroste, po jejím vystoupení bylo jasné, že Naforniţă má obrovský potenciál.
Přestože Bondarenkovi kromě fantastického talentu nechybí ani výborné jazykové schopnosti (zpíval v pěti jazycích), dobré nervy a šarm, a přesto, že si ho velmi oblíbilo cardiffské publikum, nakonec však víc okouzlila štíhlounká, graciézní a charismatická Naforniţă. Chvíli před vyhlášením hlavní ceny proto vyhrála cenu publika (Dame Joan Sutherland Audience Prize, nazvána takto jako pocta nedávno zesnulé zpěvačky a dlouholeté patronky soutěže, činí 2 000 liber). Soudě podle jejího údivu proto zřejmě Naforniţă hlavní cenu, v hodnotě 15 000 liber, již nečekala (a po pravdě řečeno její vítězství nečekal ani Bondarenko). Nakonec odletěla z Cardiffu se dvěma cenami, a zcela určitě zahrnuta nabídkami.
Jakkoliv Bondarenkovi výhra v písňové kategorii v dalším rozvoji jeho kariéry v žádném případě neuškodí, zpívá již od roku 2007 v proslaveném Mariinském divadle, a na příští rok má nabídku ze známé anglické operní scény v Glyndebourne. Na rozdíl od něj Naforniţă zpívala profesionálně zatím jen v Rumunsku (v bukurešťské Národní opeře bude letos zpívat Norinu v Donu Pasquale ).
A tak již v okamžiku, kdy se Bondarenko a Naforniţă dostali do finále, bylo otázkou, zda se porota rozhodne pro fenomenálního zpěváka, který si už určitě postavení v operním světě vytvořil, a je na světovou kariéru připraven, anebo pro nejslibnější kandidátku, která svou kariéru teprve začíná – a to by vlastně mělo vždy být účelem takové soutěže. Letos byli v porotě hudebníci takového formátu jako sopranistka Kiri te Kanawa, dnes již 77letá mezzosopranistka Marilyn Horne, švédský barytonista Håkan Hagegård, velšský tenorista Denis O‘Neill, dirigent ruského původu Alexander Polianichko a Lorenzo Mariani, umělecký ředitel opery v Palermu.
K již etablovaným kandidátům se kromě Bondarenka řadí i další dvě velmi talentované finalistky – výborná ruská mezzosopranistka Olesja Petrova , s hlasem až kontraaltového zabarvení, a americká sopranistka Leah Crocetto (která se do operního finále nedostala). Petrova – nositelka druhé ceny v soutěži Galiny Višněvské (2006) a druhé ceny Čajkovského soutěže (2007) – již zpívala na několika ruských scénách, zúčastnila se turné v řadě zemí a příští rok ji čeká role Končakovny v curyšské opeře. Leah Crocetto má za sebou vystoupení v opeře v San Francisku, s Los Angeles Orchestra a navíc evropský debut v opeře v Bordeaux.
I když zbývající dvě finalistky – britská sopranistka Meeta Raval a koloratura Hye Jung Lee z Jižní Koreje – nedosahovaly takového formátu, i ony určitě udělají zajímavou kariéru. Raval zpívala dobře v předchozích kolech, ve finále však její program (Verdi, Puccini a Richard Strauss) zcela nepřesvědčil. Krásný zvonkový témbr Hye Jung Lee jí otevře mnohé dveře, a lepší porozumění jazykům a textům prohloubí další studium; navíc s rolí Madame Mao z Adamsovy minimalistické opery Nixon in China (kterou zpívala s velkým gustem již před závěrečným kolem) zcela určitě projede půl světa.
V jednotlivých operních kolech nebyl repertoár (kromě Adamse) překvapivý: Händel, Mozart, Rossini, Donizetti, Wagner, Verdi a Puccini, ale i Massenet, Strauss, Korngold a Britten. Naopak v písňové kategorii měla řada zpěváků krásný a zajímavý program, a uvedla i málo známé, nebo zcela neznámé skladby ze země nebo kontinentu jejich původu: velmi dobrá irská sopranistka Máire Flavin , určitě předurčená k vynikající kariéře v komorní hudbě, zpívala kromě Clary Schumann Coplanda a Rosenthala i acapellovou píseň irského skladatele Martina, na slova předního irského básníka Yeatse. Pěkný program měla i Kanaďanka arménského původu Sasha Djihanian (ač se do finále nedostala): kromě třech Dvořákových písní (op. 2, 11 a 83) také půvabnou píseň amerického skladatele Charlese Griffese. Švýcarská sopranistka Olga Kindler (původem však z Ukrajiny) uvedla mimo jiné skvělé Schoenbergovy Gurrelieder .
Naforniţă zpívala ve finále přesvědčivě a s půvabem Rachmaninova, Chaussona, Schumanna a Bizeta, vysloveně mistrovský výkon podal Bondarenko: kromě Schumannova cyklu Liederkreis zařadil málo známý, ale působivý cyklus Georgije Sviridova Russia cast adrift (na slova Jeseninovy poezie).
Od roku 1983 – tehdy na oslavu otevření koncertní síně St David’s Hall v Cardiffu, domovské síně BBC National Orchestra of Wales – se soutěž koná každé dva roky. Po předzpíváních, která se konají po celém světě na podzim, se vybraní zpěváci zúčastní soutěže v červnu následujícího roku. Každý zpěvák reprezentuje svou zemi; pouze ve Walesu se vítěz soutěže Welsh Singers Competition stane reprezentantem Walesu, a postoupí tak do Cardiff Singer of the World. Letos bylo z 600 přihlášených zpěváků vybráno 20 kandidátů, kteří vystoupili na čtyřech koncertech; pět postoupilo do finále operní a pět do finále písňové kategorie.
Cena písňové kategorie existuje od roku 1989 (tehdy jako Lieder Prize), a od roku 2003 jako samostatná kategorie (dnes pod názvem BBC Cardiff Singer of the World Song Prize). Soutěž v ní není povinná: jediným požadavkem je, aby se zpěvák/zpěvačka nejdříve zúčastnili primární výběrové soutěže – není tedy možné přihlásit se pouze do soutěže písňové. Cena publika, pro jehož vítěze hlasují diváci jak v koncertní síni St David’s Hall v Cardiffu, tak rozhlasoví a televizní posluchači, byla zavedena v roce 2003. Zpěváky doprovázejí v písňové soutěži vynikající klavíristé, v operních kolech pak orchestr velšské Národní opery a v operním finále BBC National Orchestra of Wales. Všechny koncerty přenáší televizní společnost BBC na stanicích BBC Two, BBC Four a BBC Wales, v rozhlase pak BBC Radio 3, BBC Radio Wales a BBC Radio Cymru (ve velštině).
Mezi porotci byla za posledních 28 let řada pěveckých legend – Carlo Bergonzi, Geraint Evans, Marilyn Horne, Gundula Janowitz, Sherrill Milnes, Christoph Prégardien, Dame Joan Sutherland, Dame Anne Evans, René Kollo, Galina Višněvskaja, Kurt Moll, Håkan Hagegård a Dame Gwyneth Jones. Patronkou soutěže byla od roku 2003 Dame Joan Sutherland, po jejím loňském úmrtí byla v tomto roce jmenována patronkou Dame Kiri te Kanawa.
Soutěž v operní kategorii někdy vypadá jako bitva sopránů; mezi vítězi od roku 1983 je jich zatím nejvíc – z 15 vítězů bylo 8 sopranistek, 2 mezzosopranistky, 4 barytonisté a za celou dobu soutěže pouze jediný tenor. Karitu Mattilu (1983) a Dmitrije Hvorostovského (1989) není třeba představovat; výbornou kariéru však udělaly i švédská mezzosopranistka Katarina Karnéus (1995) a německá sopranistka Anja Harteros (1999). Rumunský tenor Marius Brenciu, jediný vítěz obou cen v roce 2001, dnes zpívá na nejlepších světových scénách a finský barytonista Tommi Hakala (2003) po celé Evropě; americká sopranistka Nicole Cabell (2005) je obsazována do velkých rolí v Metropolitní opeře, Royal Opera Covent Garden a jinde, čínský barytonista Shen Yang (2007) debutoval v newyorské Metropolitní opeře v roce 2008. O dalších laureátech, či dokonce vítězích, je slyšet méně.
Zatímco v operní kategorii převažují ženy a soprány, v písňové kategorii naopak silně převažují muži (z 12 vítězů jich bylo 9) a nižší hlasy (pět barytonů a jeden bas). Skvělou kariéru udělal od roku 1989 především Bryn Terfel, výborně se však od svého vítězství uvedli v operním světě i anglický barytonista Christopher Maltman (1997), irská sopranistka Ailish Tynan (2003), anglický tenor Andrew Kennedy (2005), a náš nadějný basista Jan Martiník (2009). Kupodivu v operní soutěži zatím nikdy nezvítězil žádný Brit, zatímco v písňové kategorii jich zvítězilo z 12 pět!
I jiní talentovaní účastníci, kteří se nedostali do finále žádné kategorie, mají po účasti na této soutěži možnost zajímavé kariéry. Již samotné vystoupení jim totiž zajistí skvělou reklamu, neboť soutěž sleduje v Cardiffu orlím okem jak řada agentů z celého světa, tak uměleckých ředitelů různých operních scén… Během několika dalších let zřejmě nejvíce uslyšíme o Valentině Naforniţě a Andreji Bondarenkovi.
