Na jedné zahraniční konferenci jsem před lety slyšela názor: „Balet je vizitkou životní úrovně a duchovního stavu společnosti.“ Podle publicity baletního umění v médiích a jeho prezentace ve veřejnoprávní či jiné televizi by se mohlo zdát, že u nás balet ani neexistuje a že jsme na tom s kulturním stavem společnosti mizerně. Po inscenační části Soutěžní přehlídky tanečního umění České republiky, kterou v uplynulém roce zorganizovalo Taneční sdružení ČR, mohu s potěšením konstatovat, že nejen v Praze, ale i v krajských „Divadlech opery a baletu“ v Čechách a na Moravě působí baletní soubory profesionální úrovně, schopné uvádět repertoár širokého žánrového rozpětí. A co hlavně, že ta divadla mají obecenstvo, které umění baletu miluje a svým umělcům fandí. Zaujala mě nejen vlastní představení, ale také atmosféra v hledišti. Byla mimořádná, nabitá vzájemnou interakcí diváků s aktéry představení na scéně a v orchestru.
Balet není jen v Praze a Brně
O pražských baletních souborech a jejich repertoáru se na veřejnosti přece jen leccos ví. Představení souborů krajských divadel jsou však určena divákům příslušného kraje a o jejich působení píše jen krajský tisk. Pokud člověk zrovna necestuje do Plzně, Českých Budějovic, Liberce, Ústí nad Labem, Olomouce, Ostravy, Brna nebo Hradce Králové, nemá příležitost baletní představení vidět. Je zřejmé, že současný český a moravský balet v krajských divadlech žije vlastním životem bez ohledu na to, jaké umělecké vize se právě prosazují a realizují v Praze či zrovna v Brně. Uvádí inscenace, které dosahují překvapivě vysoké úrovně, a to i na menších scénách a v poměrně malém početním obsazení. Tím více vynikne dobrá interpretační úroveň jednotlivých členů.
Soutěžní přehlídky tanečního umění ČR pořádá každoročně Taneční sdružení České republiky za finanční podpory ministerstva kultury a dalších sponzorů (Nadace Český literární fond a Nadace Život umělce). Probíhají v okruhu zainteresovaných umělců a zasvěcených diváků, ale širší veřejnost o nich většinou nemá tušení. V tříletých obdobích se střídá soutěž interpretační, choreografická a inscenační. Zatímco v soutěži interpretační a choreografické se hodnotí dílčí složky baletního díla (vlastní provedení daného tanečního textu anebo tvůrčí přínos choreografa), v inscenační přehlídce se posuzuje baletní představení v jednotě všech uměleckých složek, to jest v souladu hudby, tance, kostýmů a výtvarného řešení scény.
V minulém roce přišla na řadu část přehlídky inscenační. „Soutěžní přehlídka tanečního umění ČR“, jak napovídá název, byla otevřena všem tanečním žánrům a zúčastnit se jí mohl každý profesionální subjekt s premiérami (nanejvýš třemi), uvedenými v posledních třech letech. Nakonec se do soutěže přihlásilo jedenáct baletních souborů z České republiky, které v uplynulých třech letech uvedly alespoň jednu premiéru: Národní divadlo Praha, Státní opera Praha, Balet Praha – Pražský komorní balet, Bohemia Balet Taneční konzervatoře hlavního města Prahy, Divadlo Františka Xavera Šaldy v Liberci, Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem, Divadlo Josefa Kajetána Tyla Plzeň, Jihočeské divadlo České Budějovice, Národní divadlo Brno, Národní divadlo moravskoslezské Ostrava a Moravské divadlo Olomouc. Hodnocení se nezúčastnila jen pražská Laterna Magika. Dvacet inscenací posuzovala šestičlenná porota průběžně na mnoha scénách divadel po celé republice, za účasti domácího baletního obecenstva. Tudíž v „domácím prostředí“, kdy inscenační tvar a ani výkony interpretů nejsou ovlivněny zájezdovými podmínkami. Baletní soubory šly do soutěže s vědomím, že většině z nich závěrečný nemilosrdný žebříček uměleckých hodnot posuzovaných inscenací žádné výhody nepřinese. Naopak bude podnětem k další práci.
Odborná porota ve složení Mgr. Zdeněk Prokeš (předseda), Mgr. Jana Hošková, prof. Ivanka Kubicová, Mgr. Roman Vašek, prof. Vladimír Vašut a Doc. Mga. Daniel Wiesner vypracovala sto dvanáct odborných posudků a v souladu se Statutem Soutěžní přehlídky rozhodla hlasováním o udělení cen a prémií. Slavnostní vyhlášení výsledků včetně předání diplomů a prémii se uskuteční 4. dubna 2009 ve 14 hodin v Národním divadle před představením Brel-Vysockij-Kryl/Sólo pro tři.
Hlavní cenu Soutěžní přehlídky současné taneční tvorby – diplom s prémií získala inscenace Národního divadla Brno „Svěcení jara“ , která byla uváděna v rámci Baletního večera na hudbu skladatelů 20. století. Prvně jsem viděla balet na jeho premiéře 13. dubna 2006 v Janáčkově divadle v Brně. Stal se událostí, na kterou se nezapomíná. Choreograf Libor Vaculík, spoluautor libreta společně se Zdeňkem Prokešem, vytvořil svým osobitým rukopisem otřesné baletní memento nedávné minulosti – holocaustu. Dramatický taneční text souzněl se sugestivní hudbou Igora Stravinského, baletní soubor i představitelé hlavních rolí (Hana Litterová, Karel Audy, Jan Fousek) ho realizovali na vysoké profesionální úrovni s technickou jistotou, tanečním výrazem a herecky přesvědčivě, podněcováni strhujícími rytmy a dynamikou hudby. Na jeho vyznění měl zásluhu orchestr Národního divadla Brno s dirigentem Janem Štychem, vizuální účin zvýrazňovaly kostýmy Romana Šolce a scéna Vladimíra Soukenky. O představení píšu v minulém čase, protože nové vedení Národního divadla Brno ho vyřadilo z repertoáru. Takže už prý nemůže být uvedeno při slavnostním vyhlášení výsledků a předávání cen a prémií, jak stanoví Statut inscenační části Soutěžní přehlídky tanečního umění ČR.
Cena Za autorské dílo – diplom s prémií byla udělena dvakrát:
Zuzaně Lapčíkové a Haně Litterové za dílo Balady Národního divadla Brno . Inscenace, uváděná v Redutě, přináší jevištní zpracování moravského folklorního odkazu – lidových balad. Autorka námětu a hudby Zuzana Lapčíková a choreografka Hana Litterová se spojily pro vytvoření libreta i následného scénického tvaru. Ze spojení živé hudební interpretace (cimbál, saxofon, kontrabas, bicí, zpěv) a tanečního vyprávění baladických příběhů vzniklo aktuální drama o lidských vztazích. Jeho umělecká forma osciluje mezi vysokou taneční stylizací a šokujícím naturalismem, který burcuje lidskou lhostejnost. Vyznění dramatu zdůrazňuje funkční scéna Pavla Knolla a světelný design Arnošta Janěka.
Petru Zuskovi za dílo „Sólo pro tři“ Národního divadla Praha . Celovečerní balet Brel –Vysockij–Kryl/Sólo pro tři vznikl na mixáž originálních hudebních nahrávek. Záměr vizualizovat obsah tří písní zpívajících básníků odlišných kultur – Jacquese Brela (Belgie, Francie), Vladimíra Vysockého (Rusko) a Karla Kryla (Česko) – přinesl širokou významovou škálu umělecké výpovědi a podnítil uplatnění neotřelých vyjadřovacích prostředků. Vyznění filozofického záměru výrazově exponované choreografie Petra Zusky spočívá v interpretaci hlavní role. Účin inscenace podtrhuje scénické řešení Jana Duška.
Cena Za nejlepší kolektivní výkon – diplom s prémií poputuje do Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem za inscenaci „Cikánské kořeny“. Pro baletní skupinu, vedenou emeritním sólistou pražského Národního divadla Mgr. Vladimírem Nečasem, ji vytvořila Dana Dinková, absolventka choreografie Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, ve spolupráci s Jaroslavem Moravčíkem. Hudba současného skladatele Balkánu Gorana Bregoviče tvoří dynamický základ pro dramatický příběh lásky chlapce z romské komunity a bílé dívky z pop kulturní komunity. Střetu dvou rozdílných světů a jejich odlišných zvyků odpovídá taneční řešení, postavené na dvou tanečních pohybových stylech – současném tanci a stylizovaném tanečním folklóru. Na představení se podílejí členové místní hip hopové skupiny.
Cenu Za nejlepší sólistický výkon – diplom s prémií dostane Vladimir Gončarov za interpretaci role Čoban v baletu „Cikánské kořeny“ Severočeského divadla opery a baletu Ústí nad Labem. Alexandre Katsapov za interpretaci hlavní role v baletu Brel–Vysockij–Kryl/Sólo pro tři Národního divadla.
Čestná uznání za mimořádný umělecký přínos českému baletu obdrží jeden kolektiv a tři umělci:
Bohemia Balet, soubor Taneční konzervatoře hlavního města Prahy, za dramaturgii, se zvláštním přihlédnutím k nastudování baletu „Suite en Blanc“. Baletní večer zahrnuje tři stylově odlišná díla: zábavnou hříčku předválečné taneční avantgardy Kuchyňská revue, uvedenou k 50. výročí úmrtí Bohuslava Martinů s uplatněním principů černého divadla; Bjerkely – „březový háj“, nedějovou kompozici čistého tance v soudobém stylu s podtextem citových prožitků mladých lidí; Suite en Blanc, baletní neoklasiku francouzské provenience. Bohemia Balet je první českou baletní skupinou a vůbec první školou na světě, která obdržela autorská práva k uvedení a nastudování Lifarova titulu z repertoáru Pařížské opery, a to pod vedením francouzského pedagoga Cyrila Atanassoffa. Studenti konzervatoře interpretují francouzský taneční styl choreografie Suite en Blanc technicky bezpečně a s neopotřebovanou vnitřní energií.
Jan Dušek za vynikající scénografické řešení baletů „Macbeth“, „Requiem“, „Carmina Burana“, „Sólo pro tři“ . Scénografická řešení Jana Duška citlivě dotvářejí prostorovou architekturu tance, opticky zvětšují prostor taneční scény, a mají tak výrazný podíl na umělecké působivosti jevištních akcí. Ocenění se vztahuje na scénografická řešení tří odlišných baletních inscenací: Macbeth uvádí Národní divadlo moravskoslezské Ostrava (choreografie Robert Balogh), Requiem a Carmina Burana Moravské divadlo Olomouc (choreografie Robert Balogh), Brel, Vysockij, Kryl/ Sólo pro tři Národní divadlo Praha (choreografie Petr Zuska).
Vladimír Soukenka za vynikající scénografické řešení baletu „Svěcení jara“ v Národním divadle Brno (choreografie Libor Vaculík).
Libuše Králová za tvořivou práci s baletním souborem Jihočeského divadla České Budějovice. Libuše Králová, dlouholetá umělecká šéfka baletního souboru, přihlásila do soutěže baletní večer, vytvořený pro komorní scénu Jihočeského divadla. Její Malá noční Mozartiana má dvě části: Malá noční hudba je žánrový obrázek ve folklorním stylu. Průzračný taneční text pulzuje emocionálními podtexty, výrazovými detaily a drobnými špílci. Jeho leitmotivem je fakt, že se dva mladí lidé nemohou dohodnout na směru cesty. Struktura lapidární choreografie koresponduje s kompozičními postupy Mozartovy hudby.
Rány růže na hudbu klavírních koncertů kombinují čistý tanec s verši. Koloběh života symbolizuje růže, která uvádí různé formy lásky. Velebnému ostinatu Mozartovy hudby odpovídá klidný tok tance v bílém, prokládaný citacemi z biblické Písně písní v přebásnění Jaroslava Seiferta.
Porota přihlédla k širokému uměleckému rozpětí tvorby Libuše Králové a jejím zásluhám na povznesení interpretační úrovně malého baletního kolektivu. Ten již od poloviny 60. let působí také před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. Slavný comeback baletu před otáčivým jevištěm nastal až počátkem 90. let pod vedením Králové. Mezinárodní ohlas vyvolaly její inscenace Giselle, Carmen, Shakespearovské siluety, Popelka, Labutí jezero, Don Quijote, Carmina Burana. Již v roce 2000 jí byla udělena cena Evropské unie European Prize of Ballet by the European Union of Arts . U příležitosti Ruské sezony v České republice 2007 obdržela od Sdružení pro ruskou kulturu v Čechách Cenu TVEL Za unikátní režii a choreografii Labutího jezera před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově . (Pozn.: TVEL je ruská firma, která dodává jaderné palivo do jihočeské jaderné elektrárny.) Čestné uznání si Libuše Králová odnáší do nuceného důchodu, neboť jí vedení divadla odmítlo obnovit smlouvu. Nechce se mi věřit důvodu, který se šíří tichou poštou mezi diváky: prý se její tvorba zdá někomu staromódní, málo současná.
Neoprávněná dehonestace
Dobrovolná účast všech baletních souborů v soutěži potvrdila jejich zájem o uměleckou konfrontaci a touhu po překonání izolace. Český balet totiž nemá možnost uskutečnit přehlídky, při nichž by se baletní soubory setkaly s diváky a odbornou porotou na jednom místě a v jednom čase. U nás si toto privilegium prosadili umělci činohry, opery a „současného“ tance. Ten má dokonce každoročně přehlídek několik. Operní soubory se setkávají pravidelně každé dva roky na festivalu hudebního divadla. Letošní 9. ročník Festivalu hudebního divadla Opera 2009, pořádaný v Praze ve dnech 21. února až 17. března 2009, se stal dokonce oficiální doprovodnou akcí českého předsednictví Evropské unie. Pro situaci českého baletu je příznačné, že na Festivalu v rámci EU se předvádí „opera“ právě z těch krajských divadel, jejichž „balet“ má pouze na to, aby vystupoval doma před odbornou porotou.
Baletní soubory mohou svým operním kolegům jen závidět. Svou uměleckou činnost nemohou konfrontovat s prací ostatních baletních těles, protože žádná jiná představení nemohou vidět. Nemohou přesáhnout přes hranice svého regionu, což se daří umělcům činohry, opery a současného tance. Ochuzeni jsou i diváci, protože repertoárová nabídka každého festivalu přináší nová poznání a neobvyklé umělecké zážitky, rozšiřuje dosah uměleckých děl. Objektivní vyhlášení výsledků interní soutěže postrádá veřejný korektiv široké divácké obce, která vždy s potěšením poměřuje své umělecké zážitky s hledisky umělecké poroty a hledá v nich zdroje svých přístupů.
Festival je výkladní skříní každého umění. Měl by být druhým kolem inscenační části Soutěžní přehlídky tanečního umění ČR. S televizními přenosy a diváckou soutěží. Takovou medializaci by si zasloužily i další baletní inscenace, které byly přihlášeny do přehlídky, nejen ty oceněné.
(dokončení v příštím čísle)
