Letos v dubnu uplynul rok od slavnostního otevření Centra Bohuslava Martinů v Poličce, které sídlí v nově zrekonstruovaném objektu městského muzea. Osudy muzejního spolku a jeho sídla, kde kdysi stály soukenické, kožešnické a obuvnické kotce, vojenské kasárny či solný sklad, se pozoruhodným způsobem prolínají s osudy rodiny Martinů. A dokonce ještě před tím, než budoucí slavný skladatel vůbec přišel na svět!
Mezi školou a divadlem
Příběh muzejní budovy začíná v roce 1841, kdy na místě starých kasáren byla postavena nová chlapecká škola. Kromě několika učeben, knihovny a skladiště hasičských stříkaček v ní byl umístěn také divadelní sál, kde se konala představení místního spolku divadelních ochotníků Tyl. Jedním z jeho nadšených členů byl i Ferdinand Martinů, dobrosrdečný obuvník a pověžný, který nezkazil žádnou legraci. Jako “scénářník” a nápověda bral s sebou na divadelní zkoušky i malého Bohuslava. Nechodil sem ale jen do divadla. V roce 1897 začal školu navštěvovat jako žák a v době první světové války tu pak působil jako učitel houslí.
Na popud prvního ředitele školy obecné a měšťanské byl v roce 1881 založen muzejní spolek Palacký, který měl v přízemním kabinetu vyčleněný prostor pro vystavení svých sbírek. Po několik desetiletí mu však nebylo přáno usadit se trvale a stěhoval se z místa na místo. Jedno z nich bylo také spojeno se jménem Martinů. Byl to takzvaný panský dům, později starostenský úřad a spořitelna, kam se rodina Martinů přestěhovala z malé světničky v kostelní věži. Významným mezníkem v historii poličského muzea pak byl rok 1934. Muzejní spolek konečně získal trvalé sídlo jak pro uložení sbírek, tak pro otevření stálých expozic. A shodou okolností se vrátil tam, kde to všechno začalo – do budovy bývalých chlapeckých škol, která patří muzeu dodnes.
Prakticky hned po otevření byla v nových prostorách připravena první malá výstava o Bohuslavu Martinů. Poličští pozorně sledovali hudební dráhu svého rodáka. Zpočátku se sice nevyvíjela podle jejich představ, ale ze ztroskotaného studenta se brzy stal všemi vážený učitel hudby a Pan skladatel, jehož dílo bylo uváděno nejen v Praze, ale i za hranicemi vlasti. V polovině třicátých let navázala kontakt s muzejním spolkem skladatelova sestra Marie, když mu věnovala první plakáty, novinové výstřižky, libreta, fotografie a další dokumenty, které tak pečlivě shromažďovala. Tehdy se také zrodil nápad obnovit rodnou světničku a zpřístupnit ji návštěvníkům. Základy k systematickému budování martinůovských sbírek i k propagaci jeho díla v rodném městě tak byly pevně položeny.
Barevný svět Bohuslava Martinů
V průběhu dalších let bylo v muzeu instalováno několik stálých expozic věnovaných skladateli. Poslední z nich byla uzavřena v srpnu 2006, kdy po několika letech vyvrcholila rozsáhlá rekonstrukce muzejní budovy. Městu Polička se podařilo získat účelovou dotaci na realizaci projektu nových interiérů v rámci regionálního operačního programu z fondů Evropské unie. Rekonstrukci mimo jiné výrazně podpořila Nadace Bohuslava Martinů v Praze, která společně s Institutem Bohuslava Martinů patří k institucím, s nimiž poličské muzeum trvale spolupracuje. Vybudování zcela nových expozic a depozitáře bylo završeno v roce 2009, kdy si město připomnělo 50. výročí skladatelova úmrtí.
V současné době jsou pro návštěvníky připraveny čtyři nové expozice obohacené o řadu interaktivních prvků a her tak, jak to odpovídá zásadám moderního výstavnictví. V expozici o historii města je možné si vyzkoušet část středověké zbroje, stát se na chvíli ostrostřelcem nebo účastníkem městského trhu. Protože Polička leží v oblasti se staletou tradicí sklářské výroby, jedna z expozic nás zavede do světa křehké krásy horáckého skla. Martinůovské oddělení pak začíná opravdovou lahůdkou – školní třídou, která je zrekonstruována do podoby z konce 19. století, kdy do školy začal chodit malý Bohuslav. Prostor s jedinečnou atmosférou je mimo jiné k dispozici školním výpravám, které mohou do lavic třídy usednout na celý den a s využitím nápaditých pomůcek a her absolvovat výuku hudební výchovy či dějepisu. K poslechu nahrávek podle vlastního výběru, promítání filmů o Martinů, ale i k pořádání konferencí a komorních koncertů slouží kvalitně vybavený audiovizuální sál, poslední zastávka před vrcholem prohlídky rekonstruovaného muzea.
Tím je expozice věnovaná životu a dílu nejznámějšího poličského rodáka, nazvaná Barevný svět Bohuslava Martinů. “Před Vámi je znázorněn jedinečný příběh chudého chlapce z kostelní věže, který dík svému nadání a mimořádné pracovitosti došel světové slávy…” vítá návštěvníky poetický text Jaroslava Mihuleho, autora výborně zpracovaného libreta i katalogu. Ve čtyřech barevně odlišených oddílech doprovázených hudbou i videoprojekcí postupně putujeme z Poličky a Prahy do meziválečné Paříže, odtud do New Yorku a poté do poválečné Evropy. Moderně pojatá expozice poodhaluje alespoň část tajemství bohatých sbírkových fondů muzea i soukromých sbírek. Dobrodružné životní osudy Martinů představuje prostřednictvím atraktivního obrazového materiálu, který zahrnuje originální osobní předměty a dokumenty z majetku rodiny Martinů, z nichž některé jsou veřejnosti zpřístupněny vůbec poprvé. K takovým unikátům patří například skladatelova novinářská legitimace vystavená Lidovými novinami, pas a zápisník Charlotte Martinů, úřední záznam magistrátu o pařížských pobytech Martinů v letech před druhou světovou válkou nebo několik dosud nepublikovaných fotografií. Své čestné místo tu má skladatelova osobní bible, černé křídlo, na kterém dával lekce coby státně zkoušený učitel hudby, nebo speciální vitrína věnovaná jeho 
manželce Charlottě. V úvodní části poličského oddílu se vyjímá model kostela sv. Jakuba, který vyrobil Ferdinand Martinů a v roce 1908 ho věnoval muzejnímu spolku. Jedna z vitrín poskytuje prostor pro častější obměňování dokumentace k aktuálnímu provozování díla Martinů u nás i v zahraničí. Ve spolupráci s místními základními školami vzniká k expozici doprovodný program pro děti, který bude od příštího školního roku součástí pestré nabídky muzejních projektů pro školy.
Pro hudební odborníky, ale i návštěvníky je k dispozici zcela nová badatelna, ve které mohou nahlédnout do sbírek poličského muzea. Rozsáhlý archiv, který zahrnuje skladatelovu korespondenci, notové autografy, rodinné dokumenty, fotografie, scénické návrhy a tak dále, je opravdovým rájem pro badatele. Součástí badatelny je muzikologická knihovna, fonotéka a audiovizuální technika k poslechu nahrávek. A co se stalo s původním divadelním sálem, kde se malý Bohuslav seznamoval s fascinujícím světem divadla? Ten dnes slouží k instalaci tematicky rozmanitých krátkodobých výstav, včetně martinůovských.
Kromě čtyř stálých expozic a krátkodobých výstav muzeum zajišťuje prohlídky gotického opevnění města, galerie a rodné světničky Bohuslava Martinů ve věži kostela sv. Jakuba. Toto unikátní, romantické, i když pro život trochu nepraktické místo je se jménem Martinů už neodmyslitelně spjaté. Atmosféra místa ve výšce 36 metrů nad zemí se nesmazatelně zapsala do mysli budoucího skladatele. Pětičlenná rodina Martinů prožila ve věži dvanáct let sice nepohodlného, ale šťastného života. Pokud vystoupáte po 192 schodech až do samotné věže, budete odměněni nejen prohlídkou světničky, ale i jedinečným výhledem na celé město a jeho blízké okolí. Kostel sv. Jakuba, který již druhým rokem prochází náročnou rekonstrukcí, byl letos 8. února po několika letech snažení konečně prohlášen za českou národní kulturní památku. Pro tuto nádhernou novogotickou stavbu má zařazení na tak prestižní seznam velký význam. Doufejme, že bude mít díky tomu možnost lépe dosáhnout na programy pro svoji obnovu a dostane se do širšího povědomí veřejnosti.
Rok Bohuslava Martinů v Poličce 2010
Otevření Centra Bohuslava Martinů zahájilo novou kapitolu nejen v historii muzea, ale i v kulturním životě Poličky. Vznikly tu nové důstojné prostory k pořádání akcí všeho druhu, které jsou k dispozici místním i mimopoličským organizacím. Velkou příležitostí k vzájemné spolupráci je bezesporu jubilejní Rok Bohuslava Martinů 2010. Město Polička společně s dalšími institucemi připravilo mnoho kulturních programů zaměřených na dílo svého rodáka. Zmiňme alespoň některé z nich.
V únoru letošního roku v Poličce vzniklo nové občanské sdružení Náš Martinů. Jeho záměrem je přivést k poslechu hudby Martinů posluchače z řad laické veřejnosti, kteří vážnou hudbu obvykle neposlouchají, nebo mají pocit, že jí z různých důvodů „nerozumí”. Přitom dílo Bohuslava Martinů je tak stylově rozmanité, že má velký potenciál oslovit posluchače různého hudebního vkusu. Občanské sdružení proto začalo ve spolupráci s muzeem a městskou knihovnou pořádat pravidelný cyklus poslechových večerů nazvaných Pojďme na Martinů. Díky poutavému a vtipnému komentáři zapáleného milovníka hudby Jaroslava Novotného pořady probíhají v příjemně neformální atmosféře, 
která s každým dalším večerem přiláká víc a víc posluchačů. Kdo někdy zkoušel pořádat akce podobného typu na tak malém městě, jakým je Polička, ví, jak nelehkým úkolem je oslovení většího počtu návštěvníků. Z dosavadní stoupající návštěvnosti se proto velmi těšíme.
Jednou z úspěšných akcí, které také měly za cíl propagaci Martinů mezi širokou veřejností, byl speciální gastronomický večer s podtitulem Bohuslav Martinů všemi smysly. Na začátku března se uskutečnila ochutnávka o osmi chodech ze čtyř období skladatelova života, které připravili kuchaři místního odborného učiliště. Ukázkou obyčejné stravy na Vysočině byly bramborové placky se škvarky. Pro ilustraci pařížského období nemohla chybět žabí stehýnka a americké období přiblížila návštěvníkům skladatelova oblíbená pečená kachna, jíž ho hostili čeští krajané. Ochutnávku pak uzavřely italské makarony podle receptu z kuchařky Marie Martinů. Vydařený večer plný lahodných vůní, chutí i tónů byl provázen hudebním programem žáků poličské hudební školy.
Po dvouleté přestávce letos muzeum obnovuje tradici jarních výstav, zaměřených vždy na určitou část života nebo díla Bohuslava Martinů. Tématem té letošní, která 15. května zahájila 13. ročník Martinů Festu, je skladatelovo přátelství s malířem Janem Zrzavým. Tito dva rodáci z Vysočiny a milovníci francouzské kultury mají více společného, než by se mohlo na první pohled zdát. Kromě společných životních osudů i estetických názorů výstava představí oba umělce v opačných rolích – Martinů jako výtvarníka a Zrzavého jako milovníka hudby. Výstava zachycující společné momenty v životě dvou výjimečných umělců je obohacena o dvě samostatné části. Na jedné jsou vystaveny Zrzavého grafiky, které laskavě zapůjčily Moravská galerie v Brně a Galerie moderního umění v Hradci Králové. Rodiny s dětmi pak určitě zaujme interaktivní část Pojďte si hrát s panem malířem, připravená ostravským Centrem pro rodinu a sociální péči – Klubem Ámos. Výstava bude v prostorách muzea k vidění do 25. července a následně se její putovní verze přesune do Ostravy.
Na letní sezonu přichystalo Centrum Bohuslava Martinů ještě jednu novinku, tištěného průvodce Poličkou po stopách Bohuslava Martinů. Speciální turistická trasa byla poprvé představena v rámci každoroční noční prohlídky města 5. června a vedla kromě notoricky známých míst, například k domu, kde se Martinů jako malý chlapec učil hře na housle, nebo do královské aleje, kam chodil rád na procházky. Pokud budete mít během nadcházejících prázdnin cestu na Vysočinu, jste srdečně zváni k návštěvě moderního centra poznání, zábavy i odpočinku v rodišti klasika hudby 20. století. Čeká tu na vás bohatá kulturní nabídka, která uspokojí široké spektrum návštěvníků. Někdy v Poličce nashledanou!
