Přestože hudební ceny vzbuzují často prudké emoce, navozují otázky nad regulérností a výsledky, jsou pro mnoho lidí důležitým ukazatelem kvality, orientačními majáky a pro samotné firmy katalyzátorem jejich marketingových plánů. Jestliže naše CENY HARMONIE jsme museli před několika lety zrušit pro nezájem firem, hudební obce, institucí a nedostatečný ekonomický základ, tak v některých státech i v době krize stále ještě fungují a subjektivně odrážejí situaci v klasické hudbě.
Gramophone Awards , podporované The Classic fM, byly vyhlášeny potřicáté a opět přinesly výsledky nesporné i sporné. K těm prvním určitě patří ocenění nahrávky Janáčkovy opery Výlety pana Broučka (DG) nebo vyhlášení Maxima Rysanova mladým umělcem roku 2008. Původem ukrajinský violista žijící v Londýně je velkým talentem svého nástroje a cenu dostal hlavně za brahmsovskou desku u nás málo známé firmy Onyx (4033). Vloni u tohoto labelu vydal hudbu Kancheliho a Tavenera, u nás je někomu znám jako host houslistky Janine Jansen na zajímavé nahrávce transkripce Bachových Invencí (Decca). Umělcem roku 2008 se stala americká houslistka Hilary Hahn (hlavně za CD s koncerty Schoenberga a Sibelia u DG); stejně tak by však bylo možno navrhnout deset, svým způsobem zajímavějších, jiných umělců. Nahrávkou roku se stal projekt mladého Paula Lewise – 4. díl souborné nahrávky Beethovenových klavírních sonát (Harmonia Mundi, HMC 901 909/11). Zcela po zásluze byli oceněni Leif Ove Andsnes a Artemis Quartet za Brahmse a Schumanna (Komorní hudba, Virgin 3951432), Cecilia Bartoli za recitál Maria (Decca 475 9078) nebo Gerald Finley za písně Samuela Barbera (Hyperion CDA 67528). Problém mám s akceptováním nahrávky Elgarova Houslového koncertu v podání Jamese Ehnese (Onyx). Naopak jsem s povděkem kvitoval, že komise vyhlásila za nejlepší barokní vokální nahrávku Monteverdiho Orfea – La Venexiana (Glossa). Dirigent André Previn dostal celoživotní cenu.
Jestliže v Británii soupeří o věhlas nejuznávanější soutěže nahrávacího průmyslu Grammophone Awards s cenami BBC Music Magazine, v Německu nemají ceny Echo Klassik srovnatelnou konkurenci (www.echo-deutscher-musik.preis.de). Možná více než v Británii nebo na MIDEM v Cannes se zde prosazují nadnárodní společnosti, zvláště pak Universal Music a EMI. I tady se za rok 2008 prosadila Cecilia Bartoli, zpěvákem roku je kontratenorista Philippe Jaroussky , který byl hostem letošních pražských Letních slavností staré hudby (Carestini – Story of a Castrato – Virgin Classics). Kategorií Německých hudebních cen je mnohem víc nežli u magazínu Gramophone, takže jen výběrově: Za životní dílo byl po zásluze oceněn José Carreras , nejlepšími hudebními „dorostenci“ jsou sopranistka Danielle de Niese , klavírista Nikolaj Tokarev a houslistka Lisa Batiashvili , bestsellerem roku dueta Anny Netrebko a Rolanda Villazóna (DG). Jestliže plně souhlasím s vyhlášením nahrávky Belliniho Náměsíčné s Natalií Dessay nejlepším operním projektem hudby 19. století (Virgin Classics), problém mám s akceptováním Händlova Tamerlana v produkci MDG (Orchestra of Patras , George Petrou ) pro starší operu. Nejvíce jsem se ovšem podivil ocenění v kategorii Klasika bez hranic. Deska Im wunderschönen Monat Mai s úpravami Schuberta a Schumanna možná zajímavě provokuje, ale je interpretačně diskutabilní (Winter & Winter).
To je tedy náhled do výsledků dvou důležitých evropských soutěží. Nahrávací průmysl však čeká na další injekce na počátku příštího roku – BBC Music Magazine, Midem Classic a Grammy.
