Poslední srpnový den zaujala hudební veřejnost zpráva o rezignaci Václava Kasíka na funkci generálního ředitele České filharmonie. Pro orchestr tak úspěšně skončilo letní interludium. Při jeho postoji, kdy byl pan Kasík v podstatě znehybněn a demotivován, a zaměru zástupců státu vyhlásit výběrové řízení, se to dalo čekat. Ministr kultury Jiří Besser demisi přijal a ihned logicky ustanovil prozatímním šéfem této příspěvkové organizace svého náměstka Radka Zdráhala, čímž se situace doufám zklidní. Termínem pro přihlášky do konkursu bylo 30. září, takže veřejnost by jméno nového ředitele mohla znát v říjnu nebo v listopadu a od Nového roku snad bude mít orchestr odborně všestranně kompetentního, zkušeného a konsensuálního intendanta. Dlouhodobě nešťastná volba bývalého ministra kultury tak bude snad šťastně vyřešena! Už nebudou žádné truc akce, žádné ostudné podrazy na abonentech, žádné vzdorokoncerty před Rudolfinem a konečně budou mít muzikanti, jak požadovali, „klid na práci“ a budou hrát „lépěji a nadšeněji“. Ale bude tomu tak skutečně, když mnozí členové ČF v průběhu let mluvili o svých nízkých platech a ředitelé jim slibovali podstatná zlepšení? Jako všechny příspěvkové organizace, bude muset Česká filharmonie příští rok šetřit, přičemž úspory se prý bezprostředně nedotknou činnosti orchestru; průměrný plat hráče se prý sníží v řádu 9 %.
Největším problémem však je otázka, co bude po roce 2012. Tehdy totiž skončí kontrakt šéfdirigenta Eliahu Inbala a protože by se v tomto státě těžko našel člověk, který by mu ho chtěl prodloužit, tak otázka nezní kam s ním, nýbrž kdo po něm. Podle zpráv z vedení ČF „v tuto chvíli probíhají intenzivní jednání s potenciálními adepty na post šéfdirigenta ČF“, ale vzhledem ke konfliktům kolem ředitelství ČF tomu moc nevěřím. Šéfdirigenta nemohou vybírat úředníci, nemůže jej vybrat sebelepší umělecká rada, ale je to právo a odpovědnost intendanta. Jméno nového šéfdirigenta mělo být známo již v tomto roce. Jestliže ve světě je u dobrých orchestrů zvykem a sebezáchovným instinktem ustanovit nového šéfdirigenta minimálně dva roky předem, tak u nás opět plujeme v proudu zlozvyku řešit věci pěkně po česku, kreativně, na poslední chvíli. Jakékoliv bezvládí nebo improvizace by orchestru jen uškodila. Mít zdatného ředitele je velmi důležité, ale angažovat charismatického, mezinárodně vysoce uznávaného, komunikativního dirigenta s bohatými kontakty, s věkovou perspektivou a s pozitivním vnímáním české hudby (a většími pravomocemi, než dosud), je pro Českou filharmonii existenciální potřebou. Opětné šlápnutí vedle by bylo cestou do pekel.
