Houslistka Lucie Hůlová (1977), dcera Pavla Hůly, primária Kocianova kvarteta, studovala na konzervatoři u prof. Dany Vlachové a na AMU u prof. Jiřího Tomáška. Roku 1997 byla členkou Mládežnického orchestru Evropské unie, který vedl Bernard Haitink, v dalších dvou letech byla stipendistkou na Mezinárodní letní akademii v rakouském Semmeringu, kde studovala pod vedením profesorů Ernesta Kovacice a Jiřího Tomáška. Od roku 2000 je členkou UBS Verbier Youth Orchestra.
Violoncellista Martin Sedlák (1973) se připravoval na konzervatoři u prof. Václava Jírovce a na AMU u prof. Josefa Chuchro. Na řadě mistrovských kurzů byli jeho školiteli Miloš Mlejnik, Elias Arizcuren, Tobias Khne, Miklós Perényi a Mstislav Rostropovič. V roce 1996 se stal laurátem Mezinárodní violoncellové soutěže v rakouském Liesenu a semifinalistou soutěže dr. Luise Sigalla v Chile, o rok později získal 1. cenu v soutěži Nadace Bohuslava Martinů. Roku 1998 byl zařazen na listinu mladých ČHF.
Pianista Vladimír Strnad (1972) absolvoval roku 1991 konzervatoř u prof. Radomíra Melmuky, zatímco o pět let později ukončil studia na Konzervatoři Jaroslava Ježka u prof. Stanislava Bartáka v oboru jazzové interpretace a klasický klavír u prof. Aleše Bílka. Je vyhledávaným jazzovým partnerem, klavíristou Pražského swingového orchestru a dětského pěveckého sboru Kvodlibet a spolupracuje také s mezzosopranistkou Editou Randovou. Jeho jazzové zkušenosti vnášejí do tria rytmickou jistotu a inspirativní vzlet.
Mimořádná je orientace dvou členů tria na skladby pro housle a violoncello (Hůlová-Sedlák). S názvem České smyčcové duo působí od roku 1994, kdy s ním za dob studií na pražské Konzervatoři pracoval všestranný muzikant, violoncellista Václav Jírovec. Potvrzením kvality je kromě rozhlasových nahrávek i cena v soutěži o nejlepší interpretaci díla Martinů na Mezinárodní letní akademii v rakouském Semmeringu.
Hlavní repertoárové těžiště Martinů collegia je v české klasické hudbě. Soubor má v oblibě Dvořákovy Dumky, ale hraje i současníky, Jiřího Temla, Zdeňka Zahradníka a Astora Piazzoly (v kvartetní sestavě také Zdeňka Lukáše a Václava Riedlbaucha). S díly Dvořáka a Martinů vstoupilo collegium na gramofonové kolbiště (CD pro Music Vars) a obstálo zcela mimořádně. Precizní souhra a intonace jsou samozřejmostí, výrazný je dynamický projev, zpěvnost a schopnost hudebního vzepětí, pozoruhodná je překvapivá hráčská suverenita, zvuková plnost a vyrovnanost a ve volných částech trií zpěvná poetičnost. Barevnou krásu nesou oba smyčcové nástroje, housle z dílny K. J. Dvořáka z roku 1931 a violoncello F. A. Homolky z roku 1859.
