Klavíristův syn Jan Páleníček , založil po letech působení v Ars triu (po smrti Josefa Páleníčka roku 1992 přejmenovaném na České trio) v roce 1992 nově České trio. Z rukou členů někdejších členů souboru, prof. Václava Snítila , Stanislava Apolína a Josefa Hály , převzali název Smetanovo trio. V něm v současnosti hraje s houslistkou Hanou Kotkovou a klavíristkou Jitkou Čechovou .
Způsob jejich společné práce je ovlivněn trvalým pobytem Hany Kotkové ve Švýcarsku, takže jednotlivé etapy setkávání jsou poznamenány mimořádně soustředěnou aktivitou. Podstatný vliv na vzájemné porozumění a shodný charakter hry i uměleckého chápání měli pedagogové a přípravné studium jednotlivých instrumentalistů.
Jitka Čechová vyšla ze třídy Jana Novotného a Petra Toperczera, doplnila své vzdělání postgraduálním studiem v Paříži u Eugena Indjice a Vitali Berzona ve Freiburgu a účastí na mistrovských kurzech u Rudolfa Kehrera, Eugena Indjice a Lazara Bermana.
Hana Kotková studovala v Ostravě u Vítězslava Kuzníka, pokračovala na AMU u Josefa Vlacha a Jiřího Nováka a absolvovala u Ivana Štrause. Zúčastnila se mistrovských kurzů u Wolfganga Marschnera ve Výmaru, Josefa Gingolda v USA, Alberta Lysyho v Gstaadu a u Pierra Amoyala v Lausanne.
Jan Páleníček se připravoval u Saši Večtomova a Miloše Sádla, zatímco umělecké zrání umocnil kontaktem s Paulem Tortellierem a v komorní oblasti s Josefem Vlachem. Dnes je kromě hry v triu i pedagogem na konzervatoři a na Akademii múzických umění v Praze.
Po řadě koncertů natočil soubor na podzim 2001 první CD a poté následovala vedle zahraničních koncertů vystoupení na mnoha českých pódiích (Český spolek pro komorní hudbu, komorní cyklus FOK, Pražské jaro, Janáčkův máj). Po koncertech v Anglii a Německu teď plánují další, ve Švýcarsku, Francii a Belgii a čeká je zájezd do Japonska, Tchaj-wanu a Číny (2003).
V krátkém čase své existence vytvořil soubor repertoár převážně z české hudby. Všichni tři interpreti ale dál, vedle práce v triu, samostatně koncertují a nahrávají, sólově a s orchestry, doma i v zahraničí. V této sezoně se chtějí soustředit na Schubertova tria, která mají všichni tři ve zvláštní oblibě. Po vzoru někdejšího Smetanova tria koncipují své večery jako kombinaci trií se sólovými skladbami, a proto by chtěli i na dalším CD uplatnit kombinaci Schubertových trií a sólových skladeb s doprovodem klavíru.
Repertoár Smetanova tria obsahuje stěžejní díla klasické literatury, jen s větší váhou na romantickou epochu. Na svém CD (Lotos) ovšem nahráli v kombinaci s Klavírním triem f moll, op. 65 Antonína Dvořáka i novodobou skladbu Petra Breinera, Sonata ostinata , spojující klasiku se světem jazzu. Letošnímu Pražskému jaru věnovali program z díla Martinů (Trio d moll ), Ravela (Trio a moll ) a Šostakoviče (Trio č. 2 e moll, op. 67 ). Hned poté natočili na CD skladby Ravela a Šostakoviče.
Na výkonech souboru jsou kritikou zdůrazňovány výjimečné sólistické kvality a brilantní technika, dynamičnost hry, perfektní souhra, intenzita výrazu a vypjatá emotivita, citlivost hudebního souznění a skvělé zvukové kombinace, ovšem také jasné stylové cítění a schopnost vyklenutí stavby interpretovaného díla. Perlivá křehkost klavírního partu nejednou kontrastuje s drsným a dynamickým nábojem jindy snově znějícího violoncella, zatímco houslový part se nad nimi klene s virtuózní lehkostí a svítivou zpěvností. Bez přehánění se dá hovořit o krevní spřízněnosti tří umělců, o jejich shodné hudební řeči a přirozeném dobírání se obsahu skladeb, o spontánním muzicírování bez technických problémů.
