Mezinárodní televizní festival Zlatá Praha si vydobyl během své dlouhé existence pozici světově uznávané přehlídky, která se koná každý rok v naší metropoli a přitahuje především televizní tuzemské i zahraniční profesionály, umělce a odborníky z oboru hudby, tance i divadla. V posledních letech sehrává festival stále důležitější roli v oblasti produkce, která je zaměřena nejen na současný stav vysílání, ale především na budoucnost koprodukčních natáčení hudebních a tanečních snímků. Letošní už 46. ročník festivalu se konal ve dnech 13. – 17. června 2009 v Paláci Žofín.
Česká televize, pořadatel festivalu, upřednostnila tentokrát hudební pořady pro děti a mládež, s jejichž náměty a tématy byli návštěvníci konfrontováni každý festivalový den prostřednictvím vysílaných snímků v sálech a ve videotéce, na prologu Dne České televize a workshopech Mezinárodního hudebního a mediálního centra. Vrcholem letošní dominantní tematické linie přehlídky se stal závěrečný večer, na kterém mezinárodní porota udělila Hlavní cenu Zlatá Praha koprodukčnímu dokumentu El Sistema s podtitulem „Hraj srdcem, ne hlavou,“ z venezuelského života mladých muzikantů. Film koprodukce ARTE France, NHK, SF byl hlubokou sociální sondou do prostředí zmítaného nerovnými vztahy v poměrně ubohých životních podmínkách. Režisér Paul Smaczny , dokumentaristka Marie Stodtmeier a filosof Jose Antonio Abreu , kteří stáli za projektem, ukázali výsek skutečnosti, kdy založení orchestru, provoz hudebního vzdělávání a láska učitelů k dětem i hudbě zásadně pozitivně změnilo život mladé generace.
Prestiž festivalu vzrostla také díky dalšímu konání semifinálového kola Mezinárodních cen Emmy, jehož porota se vrátila do Prahy již potřetí, aby zde po roce hodnotila kategorii evropských uměleckých programů. Do setkání s tvorbou členů Euroasijské televizní a filmové akademie se výrazně promítl tvůrčí rozměr napříč kontinenty.
Ačkoliv se sjíždí na akce tohoto typu přední televizní profesionálové, zájem laické veřejnosti o festival bývá tradičně kolísavý. I když jsou nabízené programy pro návštěvníky zdarma, davy lidí do Paláce Žofín příliš neproudí ani na diskuse, ani na různá setkání s tvůrci nebo na koncerty. Celková návštěvnost bývá v každém roce poměrně uspokojivá. Většina zahraničních televizních profesionálů, kteří se na festival pravidelně vrací kvůli workshopům, setkáním Evropské vysílací unie, jednáním o vzájemné spolupráci a posuzování soutěžních snímků, k nimž patří i oblíbené přátelské večery se zástupci televizních stanic ze vzdálených zemí, často dříve shodně poukazovali na fakt, že mezi publikem vídají bohužel málo mladých lidí. Letošní 46. ročník svým zaměřením na hudební pořady pro děti a mládež ovšem pozitivně přispěl k řešení, jak přilákat svou hlavní tematickou koncepcí k akcím i mladší generaci. Také nedávné rozšíření nabízených prezentací o žánr world music přispělo k získání širšího spektra publika. World music odborně zprostředkoval letos na Žofíně španělský hudební publicista, dramaturg a režisér Albert Reguant , který představil zejména ukázky Katalánské televize Barcelona.
Pravidelná setkání s tvůrci a se zástupci zahraničních televizních stanic, takzvané Večery s … a Pocty , přináší většinou nahlédnutí do práce mimořádných hudebních a tanečních osobností nebo seznámení s televizní tvorbou zemí, které lidé příliš neznají, pokud zrovna nevlastní satelit nebo nemají ve zvyku poslouchat zahraniční televize na internetu. Letos jimi byli Barrie Gavin , přední britský filmový a televizní režisér a Nacho Duato , nejvýznamnější soudobý španělský choreograf. Pocty legendárním tvůrcům obohatila tentokrát projekce programu Jerome Robbins – Oslava ; vzpomínka na zesnulého amerického choreografa, který stál umělecky za filmem West Side Story . Jeden z festivalových podvečerů vtáhl diváky do prostředí londýnského festivalu BBC Proms. Bližší seznámení s produkcí se uskutečnilo se zástupci mexické televize Canal 22 a Ukrajinské televize NTCU. Ani satelitní vysílání nenahradí přímý kontakt s lidmi, kteří se podílejí na zahraničním vysílání. Koncepce těchto večerů bývají většinou pro všechny zúčastněné vždy velkým přínosem.
Navzdory renomé festivalu a jeho úsilí o reflexi současné televizní produkce, zajištění mimořádných setkání se zahraničními osobnostmi a hledání nových společných koprodukčních vztahů, ocitají se často pořadatelé České televize již mnoho let v paradoxní situaci. Na jedné straně kladou totiž velký důraz na soutěžní mezinárodní přehlídku nejlepších současných hudebních a tanečních pořadů z celého světa, které velkoryse nabízejí všem návštěvníkům k prohlédnutí zdarma ve videotéce nebo v sálech Paláce Žofín. Na straně druhé bývají mnohdy z řad odborné i laické veřejnosti atakováni a kritizováni za dramaturgickou skladbu současné programové nabídky ČT, která v průběhu roku nabídne minimum hudebních a tanečních dokumentů, odborně koncipovaných programů, portrétů uměleckých osobností, přímých přenosů nebo záznamů koncertů či divadelních představení z tuzemska a ze zahraničí. Naštěstí bývá dobrým zvykem, že oceněné soutěžní snímky se ve vysílání ČT objeví.
Mezinárodní televizní festival Zlatá Praha v posledních letech nestagnuje, šíří své poslání do mnoha zemí světa napříč kontinenty a progresivně se vyvíjí. Jeho producenti poměrně pružně při jednáních hledají cesty nejen vzájemné spolupráce, ale i koncepce nových modelů prezentace hudby a tance na obrazovce. Prostřednictvím České televize je ale bohužel česká veřejnost stále nedostatečně konfrontována s prestižními kulturními zahraničními akcemi a kvalitními dokumenty.
