Jsou pěvci, kteří kamkoliv vstoupí, ihned přitahují zájem, je jich všude plno, mají svůj nezvratný názor a jsou trochu nebo hodně egocentričtí, Francouzi proto mají výstižné slovo: „grandeur“. Jsou ale i pěvci, kteří se chovají zcela přirozeně, reagují tiše, přemýšlivě a s porozuměním, jsou inteligentní a lze s nimi diskutovat i o jiných věcech než jen o zpěvu. Do této kategorie patří zcela jistě tenorista Christoph Prégardien, jedna z vůdčích osobností současného pěveckého umění. Nedávno mu vyšlo, spolu s výborným klavíristou Michaelem Geesem, dvoudeskové album s názvem Mezi životem a smrtí a se stejným programem se představil v řadě evropských měst. Je to poměrně široké téma, tenorista vybral písně Bacha, Mahlera, Schuberta, Schumanna, Mozarta, Brahmse, Wolfa, Loeweho, Mendelssohna-Bartholdyho a dokonce dvě operní árie Čajkovského a von Webera. Prégardien nedává mnoho rozhovorů, ale pokud ano, je radost s ním hovořit.
Christoph Prégadien se narodil v německém Limburg an der Lahn v hudební rodině. Pěveckou dráhu začal jako člen Limburger Domsingknaben. První angažmá získal v roce 1983 ve Frankfurtské opeře a od roku 2000 vedl pět let pěvecké oddělení v Hochschule für Musik und Theater v Curychu. Od 2004 je docentem v Musikhochschule v Kolíně nad Rýnem. Jeho diskografii tvoří více než 130 titulů, momentálně vycházejí jeho nahrávky na holandském labelu Challenge. Prégardien získal řadu cen a ve vydavatelství Schott Verlag vyšla jeho kniha o pěvecké technice.
Vaše jméno nezní příliš německy, máte předky z Alsaska nebo mezi hugenoty? Ani jedno, ani druhé, moje jméno pochází z Belgie. Ve Valonsku, nedaleko Namuru, leží městečko Esneux, tam najdete ještě dnes mnoho Prégardienů. Moji předkové se v 19. století přestěhovali do Cách, můj otec pochází z Kolína nad Rýnem.
Na počátku jste zpíval v chlapeckém sboru. Jak důležité je působení v dětském sboru pro další hudební vývoj? Velmi důležité a nejen pro budoucí profesionály. Je vědecky prokázáno, že děti, které se věnují hudbě, jsou všeobecně inteligentnější a sociálně více zaměřené. Pro mě byla doba působení v Limburger Domsingknaben velmi důležitá také z hlediska poznávání církevního repertoáru, zejména pak mší, oratorií a kantát. Přes mé rodiče jsem se zase hlouběji seznamoval s operami a písněmi. Stejnou cestu podstoupil také můj syn, který začínal v tomtéž chlapeckém sboru a dnes je profesionálním pěvcem. Amatérská hudební výchova v mládí velmi silně napomáhá k následující profesionální hudební dráze, jak technicky, tak i výrazově. Rovněž nelze přehlédnout sociální aspekt.
Stal jste se excelentním interpretem zejména písně a oratoria. Hlasová technika je stejná jak pro písňového, tak i operního pěvce, ale výraz a celkové pojetí se výrazně liší. Určitě, je rozdíl, jestli zpívám za doprovodu klavíristy nebo orchestru. Je také rozdíl pokud vystupuji před orchestrem nebo jako v opeře za ním. Kromě toho je úplně něco jiného, jestliže zpívám v sále pro 300 posluchačů nebo v opeře pro více než tisíc posluchačů. Hlasová technika je sice stejná, ale stylisticky je to něco jiného. Každý interpret musí svůj hlas přizpůsobit nejen tomu v jakém prostředí zpívá, ale i tomu, co zpívá. Brahmse interpretuji jinak než Schuberta a Čajkovského.
Žijeme v době velkých hlasů, téměř každý mladý pěvec se chce stát velkou operní hvězdou. Publikum považuje operu právem za nejvíce aktivní hudební formu a opera také nabízí nejvíce pracovních míst pro mladé pěvce, kteří shánějí trvalou pracovní příležitost. Proto přicházejí mladí adepti do Německa, Rakouska, Švýcarska a stále více budou hledat uplatnění třeba i v České republice, protože všude tam jsou pevné operní ansámbly, kde si mohou svou operní průpravu ověřit v praxi. Já kladu u svých studentů stejný důraz na operu, píseň a oratorium, avšak chápu je, protože koneckonců většinou skončí v operních domech. Cesta na vrchol, kde si můžeš sám zvolit, co chceš zpívat, je dlouhá a obtížná a dosažitelná jen pro některé. Mladý pěvec dostane od organizátorů jen výjimečně nabídku písňového recitálu.
Účinkujete ještě v opeře? Už ne. Mám plný úvazek na Musikhochschule a to znamená, že se mohu k nastudování operní produkce na delší dobu uvolnit jen o letních prázdninách. Vždy jsem se zajímal stejnou měrou o operu, píseň a oratorium. Nebyl bych dnes dobrý písňový interpret, kdybych nezpíval operu a opačně! Samozřejmě je třeba vybírat správné role, lyrický tenor jako já může těžko zpívat belcantový repertoár.
Co zpíváte nejraději? Na to neumím odpovědět. Považuji za ideální, když mohu zpívat různé věci. Tak třeba recitál Mezi životem a smrtí mě dělá šťastným, protože mohu zpívat sám se svým klavíristou a předvést posluchačům program, který jsem sestavil. To je něco výjimečného, ale uvědomuji si, že to nelze každý večer opakovat. Takový program stojí příliš mnoho sil. Zpívám písňové recitály již 20 let, asi tak 30 nebo 40 za sezonu a to stačí.
Váš recitál a CD Mezi životem a smrtí je zaměřen duchovně. Jsem z domova vychován jako katolík a také jsem ministroval v kostele, ale neztotožnuji se se vším, co přichází z Říma. Ano, jsem věřící, který si dělá vlastní úsudek co je dobré a zlé. Nicméně jsem členem katolické společnosti, je třeba si uvědomovat, že křesťanství je důležitou součástí naší evropské civilizace, a je třeba ho podporovat. V mém programu jde více o otázky bytí, kde smrt je nezměnitelnou realitou. Samozřejmě vyvstávají otázky, proč jsme zde, co je naše poslání a co přijde po naší smrti. To má mnoho společného nejen s křesťanstvím, to jsou podstatné otázky, o kterých přemýšlí každý člověk.
V životě jsou chvíle – ztráta blízkého nebo těžká nemoc – kdy se otázkou bytí či nebytí zabýváme velmi intenzivně… Víte, já jsem pěvec, to znamená, že se stále velmi intenzivně zabývám textem. Básníci a skladatelé měli a mají velký zájem o existenční témata: láska, touha, narození, umírání, smrt… To jsou otázky, které lidstvo vzrušují a na které hledají odpověď. Také já často přemýšlím o těchto věcech. Je mi 54 let a určitě přemýšlím o svém životě. To ovlivňuje můj výraz, mou interpretaci. Je rovněž rozdíl, jestli zpívám píseň po páté nebo po padesáté. Pokaždé snažím se píseň, tedy melodii a text, znovu a znovu prožít na pozadí svých vlastních životních zkušeností.
Dvoudeskové album „Between Life and Death“ v podání Christopha Prégardiena (tenor) a Michaela Geese (klavír) – Challenge CC72324.
