Mezzosopranistka Markéta Cukrová není zvyklá na nicnedělání, a tak se stále udržuje ve formě a zvažuje dočasnou práci mimo obor. Její případ – tedy špičkový sólista ponechaný den ze dne bez práce a podpory – je pro českou scénu typický.
Předpokládám, že podobně jako řada výkonných umělců spadáte do kategorie OSVČ. Ano, jsem OSVČ z mnoha důvodů. Ten hlavní je, že jsem tak dokázala jako samoživitelka skloubit péči o dvě děti s klouzavou pracovní dobou. To bych si jako lékařka či učitelka nemohla dovolit. Je jen na vaší píli, pracovitosti, a v uměleckém oboru i štěstí, jaký vám režim tzv „volné nohy“ umožní výdělek. Riziko neuživení se je velké.
Dokážete spočítat, o kolik koncertů a peněz na honorářích jste doposud přišla? Krize zasáhla před Velikonocemi, kdy probíhá mnoho koncertů s touto tématikou (já osobně jsem přišla o devět) a uprostřed nastudování operní produkce, která se měla premiérovat v půlce dubna. Omlouvám se, že neuvedu konkrétní sumy, ale platí že po prázdnějším začátku roku zpravidla doháníme výdělek na jaře.
Někteří vaši kolegové řeší situaci rychlou brigádou v supermarketech. Napadlo vás něco podobného? Ano, rozhodla jsem se, že podpořím rozvoz vína pro vynikající podnik Champagneria, ale věc je v počátcích, uvidíme, jestli budou lidé mít ve stínu viru náladu na excelentní nápoje. Pokud by krize měla trvat déle, musela bych hledat dál. Na nicnedělání nejsem zvyklá, práce mě baví. Ale jen velmi nerada bych opouštěla svoji profesi.
Dosáhnete na ošetřovné, které stát poskytuje OSVČ? Nebo už jsou děti velké? Moje děti jsou velké, podporuji je na VŠ a SŠ. Po poslední změně bych ale na ošetřovné s dětmi do 13 let dosáhla.
V čem je situace hudebníků a zpěváků na volné noze specifická? Zpěvák na volné noze bere nabídky po celé republice, i v zahraničí. Sám si organizuje cestování, přípravu, nesmí nikdy onemocnět, protože za ním stojí fronta zájemců. Má velké náklady, není krytý angažmá, a proto musí podávat kvalitní výkony bez ohledu na okolnosti. Je těžké uhlídat, aby člověk jen nevršil únavu a nakonec nezkolaboval. Na druhou stranu, angažmá vám neumožní koncertovat v takové míře, jako to dělám já. Toho bych se nerada vzdala.
„V některých evropských státech existuje systém sociální podpory, malá apanáž na dobu, kdy nemáte práci. Ve střední Evropě si o tom můžeme nechat zdát.“
Někteří hudebníci se už chopili iniciativy, myslím teď například Radka Baboráka. Sledujete tyto aktivity? Co si o nich myslíte? Samozřejmě. Radek zareagoval velmi rychle a zdá se, že dokázal roztočit zrezlé kolo. Má můj obdiv. Vzniklo několik dalších platforem, třeba okolo Vaška Lukse a Tomáše Jamníka, které se chtějí obrátit na MK se žádostí jednak okamžité pomoci a také s celkovým řešením neuspokojivé situace uměleckých OSVČ. V některých evropských státech (Francie, Belgie) existuje systém sociální podpory, malá apanáž na dobu, kdy nemáte práci. Ve střední Evropě si o tom můžeme nechat zdát. Podpora subjektů a jednotlivců, kteří excelentně šíří jméno České republiky, by měla být zájmem státu. Zatím mám pocit, že ministr Zaorálek to má na mysli a bude se snažit spolupracovat. Kéž by byl úspěšný…
Jaká podpora od státu – třeba na příkladu zahraničí – by vám připadla smysluplná? Původní návrh, 15 tisíc měsíčně po dobu přerušené práce (což bude u umělců nejdéle, možná 6 měsíců) plus odpuštěné pojistné, jsem považovala za racionální. Pokryje základ přežití pro rodinu, zbytek nákladů lze pokrýt z jakéhosi polštáře a pro oba, stát i mě, je to pobídka k dalším aktivitám. Subjektům bych ponechala schválené granty. Flexibilní účtovací termíny by měly být samozřejmostí. Chtěla bych stát, který mi řekne: je krize, zchudneme všichni, ale padnout vás nenechám.
Jak se váš život změnil? Je vám do zpěvu? Udržujete se ve formě? Do zpěvu je mi pořád, ale převažují teskné písně… ostatně ty jsou nejkrásnější. Cvičím denně, konzultuji se studenty, přesouvám termíny, učím se role na příští sezonu. Do toho vařím, dezinfikuji, dodržuji nařízení. A snažím se nemyslet na to, že pořádně zpívat začnu až v září (s výplatou v říjnu).
