Evropská unie porodila a podpořila další nápad ze své byrokratické banky. Novým nástrojem ke komunikaci se má stát jazyk na bázi staroslověnštiny. Tvorba mezislovanského jazyka (metajazyka?), na níž se zásadně podílejí čeští odborníci, je údajně již v pokročilé fázi „výroby“. V „novoslovienskim“ jazyce budou drobky z několika živých slovanských jazyků, což je hlavní filozofický rozdíl od mrtvého esperanta a latiny, a tvůrci si od toho slibují, že usnadní komunikaci. V září proběhly na České zemědělské univerzitě v Praze první mezinárodní kursy a jejich absolventi se rozběhli jako věrozvěsti po matičce Evropě. I když se projekt halí do vznešených vět o zlidštění komunikace a zapojení obyvatelstva do života Unie, tak podstatné je sdělení, že „nový jazyk je politicky a národnostně neutrální“. Svět sice už komunikaci v podstatě vyřešil, anglicky se učí dokonce i Francouzi a Italové, ale bruselský byrokrat přece musí ukázat, že nás nebude přes jazyk ovládat anglicko-americká kulturní falanga… Předpokládám tedy, že počet umělohmotných mezijazyků bude utěšeně narůstat a grantový finanční budget programu EU Grundtvig bobtnat. Doufám, že se nedožiji doby, kdy by se moji vnuci museli povinně kromě angličtiny učit i slovanský metajazyk. Takovýmto zoufalstvím svoji kulturní identitu nerozvineme, jenom ji zaplevelíme.
Jak šťastní mohou být hudebníci, jimž to předkové již dávno vyřešili. Každý hostující dirigent se domluví italským hudebním názvoslovím s příměsí tu angličtiny, jindy třeba němčiny nebo polštiny.
