Devatenácté století vytvořilo nesmírné množství hudebních děl, k nimž se stále znovu vracíme – to, čemu říkáme kmenový repertoár. Ať už to byly instrumentální skladby sólové, komorní či orchestrální, opery, kantáty či písně, vzniklo nevyčerpatelné bohatství repertoárových stálic, děl, která se stala populárními. Jejich obliba znamenala a znamená pro hudební život obrovský dar, a břímě zároveň. Při sestavování programů lze bez velkého přemýšlení vsadit na tituly, jaké publikum rozhodně bude chtít slyšet, to však omezuje odvahu k volbě autorů a skladeb, které nevypočitatelný proces recepce prosál a o nichž téměř nic nevíme, a nemůžeme tedy ani zjistit, zda bylo síto historie spravedlivé.
Pro českou hudbu znamenalo devatenácté století uznání národní soběstačnosti a překročení hranic vlastní země. Dvojjazyčnost obyvatelstva a jeho kultury přitom pomáhala udržovat kontakt s celoevropským vývojem.
1875 – 14. března první provedení Smetanovy symfonické básně Vyšehrad , 4. dubna měla premiéru Vltava ; Hans von Bülow uvedl v Bostonu premiéru Klavírního koncertu č. 1 b moll op. 23 Petra Iljiče Čajkovského; August Labitzky zavedl v Karlových Varech pravidelné pořádání koncertů s repertoárem z děl Beethovena, Mendelssohna, Schumanna, Brahmse, ale také Wagnera, Liszta či Richarda Strausse; narodil se Maurice Ravel
1876 – 24. února v Christianii (Oslu) premiéra dramatu Henrika Ibsena Peer Gynt s hudbou Edvarda Griega; 13. srpna slavnostní otevření Festspielhausu v Bayreuthu premiérou Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův ; 4. listopadu v Karlsruhe premiéra Symfonie č. 1 c moll op. 68 Johannesa Brahmse; 7. listopadu v Prozatímním divadle premiéra Smetanovy Hubičky , první české celovečerní důsledně prokomponované komické opery; 10. prosince první provedení Smetanovy symfonické básně Z českých luhů a hájů ; Heinrich Schliemann zahájil vykopávky v Mykénách
„Jestliže – jak se zdá – na Wagnerův rozkaz a na základě soukromých sbírek skutečně vznikne bayreuthské divadlo, určené pouze pro jeho díla, pak to bude jedna z nejpodivuhodnějších událostí celých dějin umění a také největší úspěch, o jakém nějaký skladatel vůbec kdy mohl snít.“ (Eduard Hanslick, 1869)
„Sledujeme-li báseň v celém jejím rozsahu a jako celek a nezdržujeme se četnými únavnými a leckdy odpuzujícími jednotlivostmi, musíme pochválit obratnou výstavbu děje. Provází jej rys velkoleposti a vážnosti, silný závan odpoutané moci přírody. Vrcholy dramatického účinku jsou připraveny jistou, zkušenou rukou a postaveny do zářivého světla. Za samostatné drama však mohou Prsten Nibelungův považovat jen ti nejnevypočitatelnější mezi Wagnerovými nadšenci. Bez hudby by tyto klopýtavé rýmy vzbuzovaly všude veselí smíšené se zlostí. […] Z hudebního hlediska sice musíme litovat, že zde ruší mnoho neúměrně dlouhých, prozaických dialogů, na druhé straně však je třeba ocenit řadu impozantních situací, v nichž je patrný geniální zřetel divadelníka a které přímo vyzývají k hudbě. […] Je tu však hlavní pochybnost: vše čistě lidské je potlačeno ve prospěch bohů obrů, trpaslíků a jejich kouzel. […] Vlastní děj je protkán nebo přerušován scénami, které se vracejí k příběhům bohů předchozích dílů a mají s nimi vytvořit souvislost. Toto navracení do mytologické prehistorie je skutečným neštěstím, protože působí násilně a nemotivovaně a pro diváka je nesrozumitelné. […] Wagnerova všestrannost, bez debaty nejskvělejší stránka jeho talentu, mu dovoluje pracovat zároveň jako hudebník, malíř, básník i režisér a díky třem posledním nadáním často dosáhne toho, co by první (hudebník) sám nedokázal. […] Ať už přijel do Bayreuthu kdokoli a s jakýmikoli nadějemi či obavami, všichni se shodli v očekávání výjimečné divadelní události. To však bylo naplněno jen nedostatečně. Uznáváme Wagnerovy důmyslné novoty, pokud jde o mašinerii i scénu plovoucích rýnských dcer. Že se už první proměna nezdařila, to se může stát v každém divadle, ačkoliv v takovém, které už dobrý rok a den vytrubuje, že to bude ‚vzorové představení‘, by se to stát nemělo. Ale bylo i tak dost příkladů nesprávné a nedostatečné inscenační přípravy, a to na nejdůležitějších místech. Duha, po níž se promenovali bohové na cestě do Walhally, byla tak nízko, že jsme ji mohli považovat za pomalované zahradní zábradlí. Souboj Siegmunda a Hundinga se odehrával v takové tmě, že neměl divák ani ponětí, co se děje. Valkýry vůbec necválaly na koních, nýbrž objevily se jako nepodařená stínohra na horizontu. Ohnivý kruh, který má uvěznit Brünnhildu, hořel jen za ní. Vrcholem Wagnerova scénického umění měla být závěrečná scéna Soumraku bohů. Kdo by se netěšil, jak se Brünnhilda podle ujištění libreta ‚prudce vyšvihne na koně a jedním skokem se vrhne na hořící hranici‘? Místo toho přivedla Brünnhilda svou ubohou krotkou Rosinantu z kulis a na to, aby se „vyšvihla“ nebo „skákala“, vůbec nepomyslela. Také odvážný Hagen, který se má ‚zešílevše vrhnout do vln‘, odkráčel k pravému portálu a až za několik okamžiků se objevil uprostřed Rýna. Přičemž tento Rýn, ‚mocně se vzdouvaje, valí své vlny až k síni‘, se převaloval špatně namalovanými a viditelně nahoře našitými vlnami jako Rudé moře v jakémsi provinčním představení Rossiniho Mojžíše. Nemůže-li, nedokáže-li se v takovýchto důležitých scénách vytvořit na jevišti to, co libreto předepisuje a co slibuje divákovi, pak se o ‚vzorovém představení‘ nedá mluvit.“ (Eduard Hanslick, 1876)
1877 – 10. února v Moskvě premiéra Čajkovského Symfonie č. 4 f moll op. 36; 20. února ve Velkém divadle v Moskvě premiéra Čajkovského baletu Labutí jezero (choreografem byl pražský rodák Václav Reisinger); 17. března premiéra Smetanovy Šárky ; 16. prosince premiéra Symfonie č. 3 Antona Brucknera; 30. prosince premiéra Brahmsovy Symfonie č. 2 D dur op. 73
1878 – v nakladatelství Simrock v Berlíně vyšly Dvořákovy Moravské dvojzpěvy, na Simrockovu objednávku píše skladatel první řadu Slovanských tanců ; 15. března v Prozatímním divadle premiéra druhé verze Smetanovy opery Dvě vdovy , 18. září v Novém českém divadle premiéra Tajemství ; 4. prosince ve Vídni premiéra Čajkovského Houslového koncertu D dur op. 35 s Vídeňskými filharmoniky a Hansem Richterem, sólistou byl Leopold Auer; Anton Rubinstein uvedl po překonání počátečních pochyb o díle Čajkovského Klavírní koncert b moll s obrovským úspěchem v Paříži;
1879 – 17. března v Moskvě premiéra Čajkovského Evžena Oněgina ; 29. března premiéra Smetanova Smyčcového kvartetu e moll „Z mého života“ ; Antonín Dvořák píše Houslový koncert a moll op. 53, který byl určen pro houslistu Josepha Joachima; Fjodor Michajlovič Dostojevskij píše Bratry Karamazovy , Henrik Ibsen drama Nora ; Thomas Alva Edison vynalezl uhlíkovou lampu; narodil se Albert Einstein; ruští nihilisté provedli tři neúspěšné atentáty na cara; narodil se J. V. Stalin
„Velevážený Mistře! Na přání pana Simrocka Vám posílám partituru koncertu a znovu Vás srdečně prosím, abyste mi laskavě o díle řekl své nepokryté mínění. Ještě jsem změnil mnohé. Tak zejména houslový hlas v provedení a na mnoha dalších místech, která jsem vyznačil vedle tužkou. Také instrumentaci, která se mi na některých místech zdála příliš silná, jsem hodně pozměnil. Že jsem si dovolil Vám, Mistře, připsat dedikaci na titulním listě, mi snad odpustíte.“ (Antonín Dvořák houslistovi Josephu Joachimovi, 29. 11. 1879)
1880 – 4. ledna první provedení Smetanových symfonických básní Tábor a Blaník v rámci koncertu k 50. výročí Smetanova prvního koncertního vystoupení, v Litomyšli odhalena jeho pamětní deska; 23. prosince v Praze premiéra Dvořákova Stabat mater ; z podnětu Pavla Křížkovského založen v Olomouci pěvecký spolek Žerotín; zemřel Jacques Offenbach; Emil Zola vydává román Nana , stěžejní dílo literárního naturalismu; August Rodin vytváří sochu Myslitele
1881 – sbormistrem Besedy brněnské se stává Leoš Janáček; 10. února v Paříži posmrtně uvedena Offenbachova opera Hoffmannovy povídky ; 11. června otevřeno prozatímně Národní divadlo v Praze Libuší Bedřicha Smetany, 12. srpna divadlo vyhořelo; 28. prosince uvedeny v Hamburku Smetanovy Dvě vdovy v úpravě Rodericha Felse; zemřel Fjodor Michajlovič Dostojevskij, zemřel Modest Petrovič Musorgskij; narodil se Pablo Picasso; zavražděn ruský car Alexander II., nastupuje Alexander III.
1882 – při Besedě brněnské založena hudební škola; 5. května v Novém českém divadle v Praze 100. představení Prodané nevěsty ; 26. července v Bayreuthu premiéra Wagnerova Parsifala ; 29. října v Novém českém divadle v Praze premiéra poslední dokončené Smetanovy opery Čertova stěna ; 5. listopadu první souborné provedení Mé vlasti (dirigent Adolf Čech); narodil se Igor Stravinskij; Hans von Bülow stojí u založení Berlínských filharmoniků; vychází Radostná věda Friedricha Nietzscheho; vzniká vojenské spojenectví Německa, Itálie a Rakouska-Uherska (Trojspolek)
1883 – několik měsíců působí jako kapelník opery v Olomouci Gustav Mahler; divadlo v Opavě bylo přebudováno na jednu z nejlépe vybavených divadelních budov v Čechách; 14. října 1883 premiéra Dvořákova Houslového koncertu , sólistou byl František Ondříček (Joseph Joachim, kterému je koncert věnován, jej nikdy nehrál), orchestr Národního divadla řídil Mořic Anger; 18. listopadu definitivní otevření Národního divadla Smetanovou Libuší ; 2. prosince ve Vídni premiéra Brahmsovy Symfonie č. 3 F dur op. 90; vychází spis Tak pravil Zarathustra Friedricha Nietzscheho; narodil se Anton Webern, Franz Kafka, ale také Benito Mussolini; zemřel Karel Marx
1884 – otevřeno Zatímné divadlo v Brně ve Veveří ulici; 3. ledna premiéra Smetanova Smyčcového kvartetu d moll , 12. května Bedřich Smetana zemřel; narodil se Edvard Beneš
1885 – 12. ledna uvádí Národní divadlo v Praze česky Wagnerova Lohengrina ; 22. dubna v Londýně premiéra Dvořákovy Symfonie č. 7 d moll op. 70; 25. října premiéra Brahmsovy Symfonie č. 4 e moll op. 98 v Meiningenu; 19. prosince v Německém zemském (Stavovském divadle) poprvé v Čechách provedeno Wagnerovo Zlato Rýna , 20. prosince Valkýra , obojí v nastudování Gustava Mahlera
1886 – vychází druhá řada Dvořákových Slovanských tanců ; 15. října v Leedsu premiéra Dvořákova oratoria Svatá Ludmila ; z New Orleansu začíná pronikat nový hudební styl – jazz; rozvíjí se jako syntéza afrických, španělských, francouzských a latinskoamerických prvků; zemřel Franz Liszt; Lev Nikolajevič Tolstoj píše povídku Kreutzerova sonáta
1887 – 5. února v milánské Scale premiéra Verdiho Otella ; 9. – 13. února v Německém zemském divadle v Praze první kompletní provedení Wagnerova Prstenu Nibelungova (dirigent Carl Muck)
1888 – 5. ledna představením Wagnerových Mistrů pěvců norimberských otevřeno Nové německé divadlo v Praze (dnešní Státní opera); 7. ledna Verdiho Otello uveden česky Národním divadlem v Praze; 16. 1. v Plzni první české uvedení Wagnerova Tannhäusera ; 12. února přijel do Prahy Petr Iljič Čajkovskij; 17. listopadu v Petrohradu premiéra Čajkovského Symfonie č. 5 e moll op. 64; druhá návštěva Čajkovského v Praze, 6. prosince v Národním divadle v Praze premiéra Evžena Oněgina pod skladatelovou taktovkou, překladatelkou byla Marie Červinková-Riegrová; vychází Nietzscheho Antikrist a polemika Nietzsche contra Wagner ; německým císařem se stává Vilém III.
„Na mne činilo velmi příjemný dojem nenucené a přirozené chování Čajkovského. V jeho hlase, v jeho pohledu, ve výrazu jeho tváře jest něco přímého a otevřeného, co rázem dobývá si důvěry. Ten náš stísněný způsob zdejší plný okolků a falší, ta naše konvencionální zdvořilost, to vše jest něco docela jiného, než ten tón nenucený, jaký vládne ve společnosti ruské.“ (Marie Červinková-Riegrová: Zápisky)
1889 – 11. listopadu ve Výmaru premiéra symfonické básně Richarda Strausse Don Juan ; sebevražda následníka habsburského trůnu Rudolfa; narodili se Adolf Hitler, Charlie Chaplin
1890 – 15. ledna premiéra Čajkovského baletu Spící krasavice v Petrohradu; 2. února v Praze premiéra Dvořákovy Symfonie č. 8 G dur op. 88; 21. února v Národním divadle v Praze premiéra scénického melodramu Námluvy Pelopovy Jaroslava Vrchlického a Zdeňka Fibicha; 17. května v Římě premiéra aktovky Pietra Mascagniho Cavalleria rusticana , první dílo verismu; 19. prosince 1890 premiéra Čajkovského Pikové dámy v Petrohradu, dirigent Eduard Nápravník; Antonínu Dvořákovi udělen čestný doktorát univerzity v Cambridgi; založena Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění; zemřeli César Franck, Vincent van Gogh
„Rozhodnutí, za dnešní doby psáti melodrama, je tak odvážné a zvláštní, že již samo o sobě vyžaduje kritické pozornosti a že vzbuzuje předem již příznivé mínění o těch, kteří úmysl taký pojali a provedli. Není věru žádnou maličkostí, obrátit se k umělecké formě, která pozbyla veškerou souvislost s moderním jevištěm a která se stala tzv. velikému obecenstvu skoro úplně cizí. […] Vysvětlit, z jakých příčin se tak stalo, by vyžadovalo dlouhého pojednání: někteří soudí, že prý pro nedostatek samotné umělecké formy, jiní, protože tehdejší její stoupenci umělecky úkolu nedostačovali. Ale tolik je jisto, že melodram, ve kterém vedle sebe běží dvoje umění, aniž by navzájem splývalo a doplňovalo se, staví jednotnému uměleckému dojmu značné překážky. Pozornost a vnímavost nelze soustředit na jediný bod, nýbrž jsou rozděleny. Děj básně zajímá tu a tam diváka více než hudba a naopak. O to spíš je záslužné, jestliže dovedou básník a skladatel všechny z toho vyplývající obtíže přemoci, jak jen to lze. A tuto zásluhu mohou si Fibich a Vrchlický plnou měrou přičíst.“ (Frankfurter Zeitung, 1891)
