1901 – 15. října koncert samostatné České filharmonie s prvním šéfdirigentem Ludvíkem Čelanským; vychází román Thomase Manna Buddenbrookovi , v Moskvě uvedeno drama Antona Pavloviče Čechova Tři sestry ; Ernst von Wolzogen zakládá v Berlíně kabaret Überbrettel; Rudolf Steiner vystupuje s učením antroposofie; Rabindranáth Thákur zakládá v Bengálsku školu, do níž zve západní vědce a umělce
1902 – 24. ledna v Národním divadle v Praze premiéra baletu Oskara Nedbala Pohádka o Honzovi ; 30. dubna v pařížské Opéra comique premiéra jediné opery Clauda Debussyho Pelléas a Mélisanda ; Oskar Nedbal s Janem Kubelíkem absolvují v květnu a červnu zájezd České filharmonie do Anglie (pod názvem The Kubelik Bohemian Orchestra); ve vídeňském Prátru uvedl Nedbal s tzv. „Obřím orchestrem“ (Riesenorchester) poprvé ve Vídni kompletní Smetanovu Mou vlast ; 27. září Smetanovou Libuší otevřeno nové divadlo v Plzni; Max Klinger dokončuje Beethovenův pomník
1903 – 15. listopadu v Novém německém divadle v Praze světová premiéra opery Tiefland (Nížina) Eugena d‘Alberta; vychází spis Otto Weiningera Geschlecht und Charakter (Pohlaví a charakter); Arnold Schönberg dokončil symfonickou báseň Pelléas a Mélisanda
1904 – uspořádán v Praze pěvecký festival jako reminiscence na festival v Anglii, pro který napsal Dvořák oratorium Svatá Ludmila ; 21. ledna v Brně premiéra Janáčkovy Její pastorkyně (první verze); 17. února v Miláně premiéra Pucciniho Madam Butterfly ; 25. března v Národním divadle v Praze premiéra Dvořákovy poslední opery Armida , 1. května umírá Antonín Dvořák v Praze; Dvořákovou smrtí se uzavřela jedna etapa vývoje české moderní hudby, její hodnocení rozdělí hudební veřejnost na „dvořákovce“ a „smetanovce“; 18. prosince v Plzni premiéra symfonické básně Josefa Suka Praga ; zemřel Eduard Hanslick; Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad , Frank Wedekind: Pandořina skříňka
„Pokrokové snahy Smetanovy a Fibichovy dobývaly uznání jednak myšlence moderního, hudebního dramatu, jednak zásadě hudby programní. Obojí náš konzervativní tábor odmítal jménem ohrožené prý hudby a při tom opíral se – někdy mlčky, někdy výslovně – o uměleckou autoritu Dvořákovu. Dvořák sám ve vřavě zápasů mlčel, ale po létech promluvil přece – svými skladbami. […] K nemalému překvapení konzervativců obrátil se i k programní hudbě, k symfonickým básním. […] To však, co se v kvasu těchto dnů nazývá ‚modernou‘, jest jen nutný výsledek vývoje dosavadního, pokud řídil se snahami pokrokovými, které nalézáme již v prvním vystoupení Smetanově. Snahy ty sbíhají se v jednom ohnisku: v právu umělecké individuality vyjadřovati se svým způsobem a určovati si formu uměleckého díla v každém případě zcela volně, bez ohledu na staré tradice, ovšem za dvou toliko podmínek: aby ten, kdo boří, ovládal všecky prostředky svého umění tou měrou, která ho činí schopným také stavěti, a pak: aby to, co nám umělec svým dílem podává, čerpáno bylo vždy z hlubin vlastního přesvědčení a cítění, z hlubin neporušené pravdy.“ (Otakar Hostinský: Česká hudba 1864–1904 , 1909)
1905 – 8. února premiéra symfonické básně Vítězslava Nováka O věčné touze ; 15. října v Paříži premiéra tří symfonických obrazů Clauda Debussyho Moře ; 9. prosince v Semperově opeře v Drážďanech premiéra Salome Richarda Strausse; 30. prosince v Divadle Na Vídeňce premiéra operety Franze Lehára Veselá vdova ; Christian Morgenstern: Šibeniční písně ; Heinrich Mann: Profesor Neřád ; zemřel Jules Verne; revoluční události v Rusku
„Richard Strauss je básník i hudebník, jsou v něm obě povahy a každá se snaží tu druhou ovládnout. Rovnováha je často porušena. Avšak když se vůli podaří jednotu obou těchto sil, směřujících k témuž cíli, udržet na uzdě, vyvolává účinky takové intenzity, jaké jsme od Wagnera nepoznali.“ (Romain Rolland, 1908)
„Debussy existoval už před Debussym. Byla tu architektura, odrážející se ve vodě; byly zdvihající se a klesající vlny, snítky, které uvadají, zralé plody, padající k zemi, kde trpí a roní zlato. Všechno to jen brumlalo, zajíkalo se, chtělo-li se to vyjádřit. Tisíc všelikých hlasů přírody konečně našlo svého tlumočníka.“ (Jean Cocteau, 1926)
1906 – začal v redakci Jana Branbergera vycházet časopis Smetana , který však již následujícího roku zanikl; Ema Destinnová ztělesnila Straussovu Salome v berlínské premiéře opery; Oskar Nedbal odchází do Vídně, v Českém kvartetu ho vystřídá Jiří Herold; Arnold Schönberg dokončil Komorní symfonii pro 15 nástrojů ; narodil se Dmitrij Šostakovič; Alfred Dreyfus, nařčený roku 1894 z vlastizrady a odsouzený k vyhnanství, je omilostněn
1907 – 3. února premiéra symfonie Josefa Suka Asrael ; 24. listopadu otevřeno dramatem Jaroslava Vrchlického Godiva (s předehrou Vítězslava Nováka) Městské divadlo na Královských Vinohradech; otevřeno Městské divadlo v Ostravě (hraje v něm německý soubor); Gustav Mahler opouští vídeňskou Dvorní operu a odchází do New Yorku; Hans Bethge vydává německý překlad čínské lyriky Čínská flétna ; Oskar Kokoschka píše drama Vrah, naděje žen ; vychází Návrh nové estetiky Ferruccia Busoniho; 7. prosince premiéra definitivní verze symfonické básně Vítězslava Nováka V Tatrách ; zemřeli Edvard Grieg, Joseph Joachim
1908 – začal vycházet časopis Hudební revue , do nějž přispívali například skladatelé Ladislav Vycpálek a Boleslav Vomáčka; 25. ledna v Národním divadle v Praze premiéra baletu Oskara Nedbala Z pohádky do pohádky ; 5. dubna premiéra symfonické básně Vítězslava Nováka Toman a lesní panna ; Arnold Schönberg zkomponoval Smyčcový kvartet č. 2 fis moll ; narodili se Herbert von Karajan, Olivier Messiaen, zemřel Nikolaj Rimskij-Korsakov; v Praze se konal Slovanský sjezd, na němž poslanec Karel Kramář zastával obnovenou všeslovanskou ideu; Rakousko-Uhersko anektovalo Bosnu a Hercegovinu; v Praze se uskutečnila Jubilejní výstava k 60. výročí panování císaře Františka Josefa I.
1909 – 25. ledna v Drážďanech premiéra opery Richarda Strausse Elektra ; 20. února publikuje Filippo Tommaso Marinetti Manifest futurismu ; Arnold Schönberg píše monodrama Očekávání ; Vladimír Iljič Lenin vydává Marxismus a empiriokriticismus ; Sergej Ďagilev zakládá v Paříži soubor Les ballets Russes
„Chceme opěvovat lásku k nebezpečí, chceme být v důvěrném vztahu s energií a troufalostí. Odvaha, statečnost a vzpoura budiž základními prvky našeho básnictví. Dodnes velebila literatura myšlenkově zatíženou nehybnost, extazi a spánek. My chceme velebit útočný pohyb, horečnou nespavost, běh, salto mortale, pohlavek a ránu pěstí. Prohlašujeme, že se nádhera světa obohatila o novou krásu, krásu rychlosti. […] Krása existuje jen v boji. Dílo bez agresivity nemůže být mistrovské. […] Stojíme na předhůří staletí! Proč se máme ohlížet, chceme-li otevřít tajemné brány nemožného? Prostor a čas jsou od včerejška mrtvi. Žijeme v absolutnu, vytvořili jsme věčnou, všudypřítomnou rychlost. […] Chceme oslavovat válku – jedinou hygienu světa –, militarismus, patriotismus, anarchistický stát, krásné myšlenky, pro které se umírá, a pohrdání ženou. […] Chceme zničit muzea, knihovny a akademie a bojovat proti moralismu, feminismu a každému zbabělství. […] Budeme opěvovat lidský dav, mnohohlasý proud revolucí v moderních velkoměstech, noční, vibrující žár skladů zbraní a loděnic osvětlovaných prudkým světlem elektrických měsíců, nádraží, která požírají kouřící hady, továrny…., mosty…, lokomotivy… Muzea jsou hřbitovy…, absurdní jatka malířů a sochařů… Nechceme nic vědět o minulosti, my mladí a silní futuristé!“ (Filippo Tommaso Marinetti: Manifest futurismu)
1910 – začal Zdeněk Nejedlý pod názvem Smetana vydávat nový časopis, který působil jako opozice k nyní dvořákovsky zaměřené redakci časopisu Dalibor ; 17. dubna v Brně premiéra kantáty Vítězslava Nováka Bouře ; 25. června v Théatre National de l’Opéra v Paříži premiéra baletu Igora Stravinského Pták Ohnivák v provedení Ďagilevova souboru; Arnold Schönberg dokončil monumentální Písně z Gurre (Gurrelieder); Giacomo Puccini: Děvče ze Západu , premiéra 10. prosince v Metropolitní opeře v New Yorku; zemřel ředitel Nového německého divadla Angelo Neumann, zemřel Otakar Hostinský
„Pucciniho hudba neví nic o Bohu, o duchovnosti a záhadách světa, nic o smyslu života jako hudba velkých mistrů, ani nedává jako ta jejich odpověď na otázky tohoto či onoho světa. Nepozdvihuje k výšinám a volání tajmených mocí je pro ni němé. Neví nic o snech a tušeních, ale ví o člověku. A ačkoli ho neosvobozuje, nedává mu křídla a schází jí síla duševní proměny, dokáže dojmout a pohnout srdcem. Božský hlas mlčí. Avšak bratrský hlas, vox humana, hlasitě zní.“ (Richard Specht, 1931)
1911 – zveřejnily časopisy Smetana a Česká kultura články, jež měly být apelem na českou veřejnost, aby pro Dvořáka nezapomínala na velikost a význam zakladatele české národní hudby Smetany. Dvořákova hudba byla označena jako „dobrý obchodní artikl“, avšak nepůvodní a nehluboká. Na straně „smetanovců“ stáli Zdeněk Nejedlý, Vladimír Helfert, Josef Bartoš a další. Protest „dvořákovců“ podepsali mj. violista Jiří Herold, houslisté František Ondříček, Karel Hoffmann, Otakar Ševčík, klavírista Karel Hoffmeister, violoncellista Hanuš Wihan, skladatelé Jaroslav Křička, Vítězslav Novák, Oskar Nedbal, Josef Suk, Rudolf Karel, dirigenti Vilém Zemánek a Václav Talich. Jednalo se o jeden z četných „svárů teorie s praxí“, vědců a kritiků na jedné straně a praktických hudebníků na straně druhé; 26. ledna v Drážďanech premiéra opery Richarda Strausse Der Rosenkavalier (Kavalír s růží); 15. března v Moskvě premiéra symfonické básně Prométeus Alexandra Skrjabina; 18. května umírá Gustav Mahler; budapešťská opera odmítla operu Bély Bartóka Hrad knížete Modrovouse ; 19. května v Paříži premiéra opery Maurice Ravela Španělská hodinka ; 13. června v Paříži premiéra Stravinského baletu Petruška ; 20. listopadu v Mnichově posmrtná premiéra Písně o zemi Gustava Mahlera; Arnold Schönberg vydává svou Nauku o harmonii ; vychází poprvé autobiografie Richarda Wagnera Můj život ; Émil Jaques-Dalcroze zakládá v Drážďanech školu „Hellerau“ pro rytmus, hudbu a tělesnou výchovu; šéfem opery Nového německého divadla se stává Alexander Zemlinsky
1912 – 18. srpna ve Frankfurtu premiéra opery Franze Schrekera Vzdálený hlas , 15. července v Moskvě premiéra 1. klavírního koncertu Sergeje Prokofjeva; 16. října v Berlíně premiéra melodramu Arnolda Schönberga Pierrot lunaire ; zemřel Jules Massenet
„Stěží existuje skladatel, jehož zásadní díla se tak málo hrají, ve znějící podobě jsou tak málo známa jako díla Schönbergova, a přitom má takový zásadní a proměňující vliv na celou svou současnost.“ (Ernst Křenek, 1934)
1913 – 29. května v pařížském Théâtre des Champs-Élysées premiéra Stravinského baletu Svěcení jara (Le sacre du printemps) v provedení Les ballets Russes Sergeje Ďagileva, jeden z největších skandálů dějin hudby i baletu, na němž – jak se zanedlouho ukázalo – neměla vinu Stravinského „barbarská“ hudba, nýbrž revoluce, kterou publiku, zvyklému na nadýchané sukénky tanečnic na špičkách, prezentoval choreograf Václav Nižinský; 25. října ve Vídni premiéra nejúspěšnější operety Oskara Nedbala Polská krev ; narodil se Benjamin Britten
1914 – 28. června byl v Sarajevu spáchán atentát na následníka rakousko-uherského trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku Sofii; 28. července vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku, počátek první světové války
1915 – 17. listopadu ve Vídni premiéra operety Emericha Kálmána Čardášová princezna ; zemřel Alexander Skrjabin
1916 – 26. května v Národním divadle v Praze poprvé uvedena Janáčkova Její pastorkyňa (v revizi Karla Kovařovice); 21. listopadu zemřel císař František Josef I., nástupcem se stává jeho prasynovec Karel I.
1917 – 12. května v Budapešti premiéra baletu Bély Bartóka Dřevěný princ ; 12. června v Mnichově premiéra opery Hanse Pfitznera Palestrina ; bolševická revoluce v Rusku
1918 – 16. února premiéra Janáčkovy opery Její pastorkyňa (pod názvem Jenůfa ) ve Dvorní opeře ve Vídni, v překladu Maxe Broda a úpravě Huga Reichenbergera; 26. března zemřel Claude Debussy; 24. května v Budapešti premiéra Bartókova Hradu knížete Modrovouse ; 28. září v Lausanne premiéra Stravinského Příběhu vojáka ; 28. října převzal v Praze moc Národní výbor a vyhlásil Česko-Slovenskou republiku; 29. října vyhlásilo nezávislost tzv. Německé Rakousko (Deutsch-Österreich); 30. října měla premiéru symfonie Josefa Suka Zrání ; 3. listopadu Rakousko-Uhersko kapitulovalo, německé obyvatelstvo jižní Moravy žádalo ustavení provincie Deutschsüdmähren a její připojení k Německému Rakousku, v jižních Čechách byla vyhlášena provincie Böhmerwaldgau; 4. listopadu byla jmenována prozatímní slovenská vláda; 11. listopadu abdikoval císař Karel I.; 12. listopadu Rakousko prohlášeno republikou
