1918 – 28. února v České filharmonii premiéra 1. symfonie Karla Boleslava Jiráka; 28. října vyhlášena Československá republika, prezidentem zvolen Tomáš G. Masaryk; budova Rudolfina se od listopadu 1918 stala sídlem parlamentu a přestala fungovat jako koncertní síň; 29. listopadu zahájena vojenská likvidace sudetoněmeckých provincií, města Most, Liberec, Znojmo, Opava postupně obsazena českou armádou; 11. prosince vyhlášena Slovenská ľudová republika; 21. prosince příjezd prezidenta Masaryka do Prahy; v Berlíně vychází Manifest dadaismu
„V české operní tvorbě od Smetany napočetl jsem padesát operních děl, která by bylo lze provozovat na českém divadle, jakožto díla života schopná. […] Nuže, jak hospodaří Národní divadlo s tímto kapitálem? Z této naší produkce zužitkuje se pro náš hudební život v Národním divadle – všeho všudy 20 procent! Pouze asi deset děl české opery je pevně vřazeno v repertoár! […] V příštím českém státě nesmí se opakovat případ, že by ten z prvních našich kulturních ústavů, nota bene takový, jenž byl postaven z prostředků celého národa, byl majetkem uzavřené oligarchické společnosti, která provádí své hospodářství zcela bez kontroly veřejnosti. […] Dnes jest každému zcela zřejmo, že kořen úpadku našeho předního ústavu kulturního je v jeho správě. Systém správy a způsob zadávat divadlo společnosti kapitalistů je něco tak pokořujícího, že věru dnes nutno se divit, že tak dlouho jsme snesli tento stav. Společnost za svůj hlavní cíl považuje vydělávání peněz a je zcela lhostejno, čím se peníze vydělají, zdali Verdim, Puccinim, Nedbalem nebo – Smetanou.“ (Vladimír Helfert: Naše hudba a český stát , 1918)
1919 – 12. ledna v České filharmonii premiéra kantáty Česká rapsodie Bohuslava Martinů; 18. ledna zahájena mírová konference v Paříži; 4. března protičeské demonstrace v pohraničí; 16. června vyhlášena Slovenská republika rad; 28. června podepsána mírová smlouva s Německem ve Versailles; 10. září podepsána mírová smlouva s Rakouskem v Saint-Germain; 21. září založena Německá národní strana (Deutsche Nationalpartei) v Československu; 15. listopadu založení Německé národněsocialistické strany práce (Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei); dosud dvojjazyčná pražská konzervatoř zestátněna a počeštěna; na spolkovém základě založena Německá akademie hudby a divadelního umění, vyučování zahájila v září 1920; v Brně založena konzervatoř jako soukromá škola na základě dohody a sloučení majetku stávající varhanické školy, Besedy brněnské a spolku Vesna, roku 1920 byla zestátněna (Státní hudební a dramatická konzervatoř v Brně), Leoš Janáček a Vilém Kurz jmenováni profesory mistrovské školy pražské konzervatoře s působností v Brně; Václav Talich se stává šéfem České filharmonie, Otakar Ostrčil šéfem opery Národního divadla; z Vídně se do vlasti vracejí Josef Bohuslav Foerster a Oskar Nedbal; Vladimír Šak zakládá Orchestr uměleckého klubu v Praze (Šakova filharmonie), v první sezoně uskutečnila 84 koncertů, zanikla z finančních důvodů po dvou letech; 
Zdeněk Nejedlý jmenován profesorem, založení samostatné české stolice oboru hudební věda na univerzitě; rozpory ve vedení operního a činoherního souboru Vinohradského divadla vedly roku 1919 k odchodu operního ansámblu, který založil Lidovou zpěvohru; Wilhelm Gropius, Lyonel Feininger, Johannes Itten a Gerhard Marcks zakládají ve Výmaru uměleckou školu „Bauhaus“, mezi učiteli jsou Vasilij Kandinskij a Paul Klee; Otto Dix zakládá v Drážďanech „Skupinu secese“ (Sezession Gruppe); 22. července v Londýně premiéra baletu Manuela de Fally Třírohý klobouk ; 10. října ve Vídni premiéra opery Richarda Strausse na libreto Huga von Hofmannstahla Žena beze stínu ; Sergej Rachmaninov odchází do USA; zemřel Ruggero Leoncavallo; Pablo Picasso maluje svého Pierrota ; Arnold Fanck točí první přírodní velkofilm Zázrak sněžnice
1920 – 19. února byl české univerzitě v Praze vrácen název Univerzita Karlova; 24. února vyhlašuje Adolf Hitler v mnichovském Dvorním pivovaře 25 bodů programu nacionálních socialistů; 29. února schválena ústava Československé republiky; Benito Mussolini zakládá v Miláně první fašistický svaz; V. I. Lenin vydává spis Stát a revoluce ; v listopadu srážky mezi vojskem a německým obyvatelstvem v severočeském pohraničí; 16. listopadu Stavovské divadlo zabráno českými herci, zábor byl dodatečně legalizován; v Praze založen Spolek pro moderní hudbu ; Mary Wigman zakládá v Drážďanech školu výrazového tance; Max Reinhardt otevírá Aischylovou Oresteiou velkou činohru v Berlíně; zemřel básník Richard Dehmel; v Paříži se ustavuje volné sdružení Le Six (Georges Auric, Louis Durey, Arthur Honegger, Darius Milhaud, Francis Poulenc, Germaine Tailleferre); 12. února v Berlíně premiéra operety Oscara Strause Poslední valčík ; 23. dubna v Národním divadle premiéra opery Leoše Janáčka Výlety pana Broučka ; 15. května v Paříži v provedení souboru Ballets Russes premiéra baletu Igora Stravinského Pulcinella (choreografie Leonid Masine, výprava Pablo Picasso); 4. června v České filharmonii premiéra kantáty Mistr Jan Hus Jaroslava Jeremiáše; 4. prosince současně v Hamburku a Kolíně nad Rýnem premiéra opery Ericha Wolfganga Korngolda Mrtvé město ; 14. prosince v newyorské Metropolitní opeře premiéra trojice aktovek Giacoma Pucciniho Plášť , Sestra Angelika , Gianni Schicchi ; Maurice Ravel dokončuje La Valse ; film Kabinet doktora Caligariho (režie Robert Wiene), Golem (režie Paul Wegener); jako protiklad stylu expresionismu se prosazuje „nová věcnost“ (Otto Dix, George Grosz aj.)
„Smutek nesl obzor ‚východní‘ (Taras Bulba, Káťa Kabanová) a český náš obzor ať se nekalí! Kéž nad ním slunko nezapadne! (Šárka, Maryčka Magdonova, 70.000, Kantor Halfar, Dež viš, Její pastorkyňa, Šumařovo dítě, Amarus, Věčné evangelium, Výlety páně Broučkovy, Zápisník zmizelého.) Všechny tyto obzory se u mne prolínají: jsem v nich jediným, nerozpoltěným. Nikdy nejsem jist, který z nich v mé mysli vrchu nabude. Na každém vzplanul můj tón.“ (Leoš Janáček, Národní listy 25. 10. 1921)
1921 – 27. února v České filharmonii premiéra symfonické básně Rudolfa Karla Démon ; 14.–16. května ustavující sjezd Komunistické strany Československa; na brněnské univerzitě se habilitoval Vladimír Helfert, který zde založil druhé pracoviště české hudební vědy v republice; 4. června 1921 ve Stuttgartu premiéra dvou aktovek Paula Hindemitha Vrah, naděje žen podle hry Oskara Kokoschky a Nusch-Nuschi na libreto rakouského expresionisty Franze Bleie; 9. června v rámci filharmonických koncertů Nového německého divadla první provedení Schönbergových Písní z Gurre v Čechách v nastudování Alexandra Zemlinského; v červenci první festival nové hudby v Donaueschingenu, uvedena díla deseti skladatelů, mezi nimi Smyčcový kvartet op. 4 Aloise Háby; 23. listopadu premiéra Janáčkovy opery Káťa Kabanová v Národním divadle v Brně; 30. prosince v Chicagu premiéra opery Sergeje Prokofjeva Láska ke třem pomerančům ; Arthur Honegger dokončil oratorium Král David ; zemřeli Camille Saint-Saens, Enrico Caruso; Alexandr Tairov vydává Zápisky režiséra (německý překlad Das entfesselte Theater / Odpoutané respektive Osvobozené divadlo dal později název pražskému divadlu); Albert Einstein získává Nobelovu cenu
1922 – 25. března v České filharmonii premiéra Symfonietty Otakara Ostrčila; 26. března ve Frankfurtu premiéra aktovky Paula Hindemitha Svatá Zuzana ; v květnu zahajuje činnost pražská pobočka Schönbergova Spolku pro soukromé provozování hudby; 9. prosince v České filharmonii premiéra Kantáty o posledních věcech člověka Ladislava Vycpálka; v Salcburku je založena Mezinárodní společnost pro soudobou hudbu, Československo se stává jedním z jejích prvních členů; v Brně založen Klub moravských skladatelů; Marc Chagall odchází z Ruska do Paříže; vychází Odysseus Jamese Joyce, spis Oswalda Spenglera Zánik Západu, nárys morfologie světových dějin , knižně vycházejí Poslední dny lidstva Karla Krause
„To je smysl všech zániků v dějinách – vnitřního a vnějšího završení, dohotovení, které předchází každé životné kultuře –, z nichž ve svých obrysech nejvýznamnější stojí před námi jako ‚zánik antiky‘, zatímco nejranější známky vlastní, podle průběhu a trvání plně rovnocenné události, která náleží prvním staletím následujícího tisíciletí, ‚zániku Západu‘, už dnes zřetelně cítíme v sobě a kolem nás.“ (Oswald Spengler: Zánik Západu )
1923 – 5. ledna atentát na ministra financí Aloise Rašína (zemřel 18. 2.); 7. ledna v České filharmonii premiéra Koncertu pro housle č. 4 Jana Kubelíka (3. října premiéra Koncertu pro housle č. 5 ); 2.–5. února I. sjezd KSČ; 18. května zahájení pravidelného vysílání Československého rozhlasu; 9. června ve Frankfurtu premiéra komické opery Ernsta Křenka Skok přes stín ; 8. a 9. listopadu Hitlerův puč v Mnichově; 9. prosince v České filharmonii premiéra kantáty Jaroslava Křičky Pokušení na poušti ; vychází Verdi, román opery Franze Werfela; Jaroslav Hašek dokončuje Příběhy dobrého vojáka Švejka ; Bohuslav Martinů odchází do Paříže; Arnold Schönberg zveřejňuje svou metodu „kompozice s dvanácti tóny“
1924 – 12. února zazněla v Aeolian Hall v New Yorku poprvé Rhapsody in Blue George Gershwina; 20. března uvádí Nové německé divadlo v nastudování Zemlinského Smetanovu Hubičku ; 8. května v Paříži premiéra skladby Arthura Honeggera Pacific 231 ; oslavy 100. výročí narození Bedřicha Smetany; v jejich rámci se v Praze uskutečnila orchestrální část festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu; 3. června představil Alois Hába v rámci festivalu čtvrttónový klavír, který podle jeho návrhů postavila firma August Förster; 4. června v Praze světová premiéra Lyrické symfonie Alexandra Zemlinského; 6. června v Novém německém divadle světová premiéra Schönbergova monodramatu Očekávání ; 22. června po desetileté přestávce znovuotevřen Wagnerův festival v Bayreuthu; 13. listopadu v pražské Lucerně koncert ze skladeb Igora Stravinského; 7. prosince v České filharmonii premiéra skladby Half-Time Bohuslava Martinů; na pražské konzervatoři vznikl soubor České noneto; 27. června zemřel Ferruccio Busoni, 29. listopadu Giacomo Puccini, který zanechává nedokončenou operu Turandot
„Pro dnešek nutno počítati s tím, že pražští Němci české umění oficielně ignorují. […] Německé divadlo a německé koncertní instituce nepřinesly dosud ani notu české skladby. […] Hudební život pražských Němců ovládá, jako dříve, Vídeň. […] Bude-li chtít německá menšina žít svým vlastním kulturním životem, bude musit odstranit všechny, kteří z německé Prahy dělají předměstí Vídně. […] Česká hudba nemá nedostatek dorostu, což je dáno již muzikálním založením českého lidu. O ideový směr české hudby vedou se v táboře mladých mnohé spory. Je jisto, že současné proudy v cizině (Schönberg, Stravinskij, Šestka) nezůstaly bez vlivu ani na současnou českou školu. Ale přitom zůstala česká hudba uchráněna leckterých neplodných experimentů, jež se objevily v cizině, protože může bez obav navazovati na starší tradici, která byla v Čechách od dob Smetanových vždycky pokroková.“ (Karel Boleslav Jirák, 1924)
