„Mahlerovy symfonie jsou jakožto dílo Žida z programů německých koncertů vyloučeny. Mahler byl pro posluchače kdysi ‚senzace‘, avšak nikdy zážitek. – Pod Meyerbeerovýma rukama vznikalo ragú, nestydatě poskládané ze všech možných oper. – Židovský skladatel Schönberg stojí stranou všeho, co obecně označujeme jako hudbu. – U Schumanna nacházíme antisemitské názory. Na Meyerbeerovi jej zarážela bezcharakterní stylová směska a laciné efekty, zato byl dojat nad Beethovenovými skicami a obdivoval horoucí boj velkého mistra o umělecký tvar. – Stravinskij proměnil klavír v bicí nástroj. Tento pseudo-Rus, inteligentní Žid si vyvolil vlast v Paříži a stojí se svou ‚chladnou objektivitou‘ proti Beethovenovi a Wagnerovi. – První dva listopadové dny jsou obdobím intimních chvil, kdy nasloucháme církevní hudbě. Je jen otázka, zda má člověk dnešních dní trpět, aby starozákonní texty, z rasového hlediska pocházející ze židovského světa, nadále zůstaly ve velkých dílech německých mistrů, nebo zda máme nastoupit novou cestu k záchraně nejcennějšího německého hudebního dědictví .“ (Z koncertních průvodců a statí z let 1937–1941.)
1937 – 25. 5. zahájena světová výstava v Paříži, která se stala prezentací rozdělených mocenských sil v Evropě; ve španělském pavilonu byla vystavena Picassova Guernica ; 20.–27. 6. se v rámci světové výstavy konal XV. festival Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu a II. kongres Společnosti pro hudební výchovu 1937; 19. 7. v Mnichově otevřena výstava „Entartete Kunst“ (Zvrhlé umění); 14. 9. zemřel prezident Tomáš Gariggue Masaryk, jeho nástupcem se stává 18. 12. Edvard Beneš; zatímco se při uvádění Mozartových posledních italských oper v Německu zamlčuje jméno jejich libretisty židovského původu Lorenza da Ponte a z textu Kouzelné flétny musí zmizet zednářská symbolika, slaví se v Praze 180. výročí premiéry Donna Giovanniho
„Zčistajasna kde se vzal, pan nikdo se tu náhle vzal,
křičel, jak si předsevzal: „Já chci vládu!“
Nemluvil a jen se rval, co sliboval, to nedal,
ale na svá bedra funkcí vzal si hromadu.
Prohlásil se za krále, za blázna i za kata,
takže vznikla situace značně napjatá.
A tak z kata a blázna vznikla hodnost svérázná,
vylíhnul se nový tvor – blázen diktátor .”
Voskovec + Werich: Kat a blázen
4. 1. v Hollywoodu světová premiéra opery-oratoria Kurta Weilla na libreto Franze Werfela The Eternal Road ; 18. 3. vysílá Československý rozhlas premiéru rozhlasové opery Bohuslava Martinů Veselohra na mostě ; 1. 4. ve Filadelfii premiéra první opery italského skladatele Gian-Carla Menottiho Amelia goes to the ball ; 21. 4. v Basileji premiéra Hudby pro smyčce, bicí a cele stu Bély Bartóka; 2. 6. v Curychu premiéra nedokončené opery Albana Berga Lulu ; 8. 6. ve Frankfurtu premiéra scénické kantáty Carla Orffa Carmina burana ; 5. 11. v Osvobozeném divadle premiéra hry Těžká Barbora ; 9. 11. uvádí Nové německé divadlo v Praze operu Otakara Ostrčila Honzovo království ; 18. 11. ve vídeňské Státní opeře světová premiéra opery Jaromíra Weinbergera Wallenstein ; 21. 11. v Leningradě premiéra 5. symfonie Dmitrije Šostakoviče; 26. 11. řídí Vítězslava Kaprálová Českou filharmonii při premiéře své Vojenské symfonietty , 22. 12. premiéru Jihočeské suity Vítězslava Nováka řídí Erich Kleiber; Benjamin Britten píše Variace na téma Franka Bridge ; Paul Hindemith vydává učebnici skladby Unterweisung im Tonsatz ; – zemřeli George Gershwin, Albert Roussel, Maurice Ravel
„V Ravelovi zemřel jeden z největších skladatelů naší doby. Jsem přesvědčen, že si teď ještě svět jeho velikost neuvědomuje .“ (Sergej Prokofjev)
literatura: Hans Fallada, Vlk mezi vlky ; John Steinbeck, O myších a lidech ; divadlo: 29. 1. v Národním divadle premiéra hry Bílá nemoc Karla Čapka; 1937 Gustaf Gründgens (prototyp hlavní postavy románu Klause Manna Mefisto ) se stává generálním intendantem pruského Státního divadla v Berlíně; film: Svět patří nám Voskovce a Wericha, režie Martin Frič; Bílá nemoc podle hry Karla Čapka, režie a hlavní role Hugo Haas; Kreutzerova sonáta podle L. N. Tolstého, režie Veit Harlan; Velká iluze Jeana Renoira
„Základní otázka světových dějin dneška, zda může být lidstvo demokratizováno, nalézá od založení Československa u jeho vůdčích osobností souhlasnou a optimistickou odpověď. Takové smýšlení vyžaduje vytvoření jednotného výchovného plánu a probojování pedagogické cesty k vytvoření jednotné vůle mas, jejichž prostřednictvím mají tyto masy být jak demokratizovány, tak přivedeny k jednotě. Syntéza, překlenutí napětí mezi individuem a masou, je pro státní svazek, který se ve svém základním pojetí výchovy odvolává na Komenského a Masaryka, neodmyslitelnou nutností. Vychází z neotřesitelného přesvědčení, že stát může svou úlohu plnit teprve tehdy, podílí-li se na něm svým dílem zodpovědnosti každý občan, stane-li se pro něj souvislost s bytím státu – prostřednictvím společného vědění a společného rozhodování v základních otázkách – integrovanou součástí vlastního života .“ (Leo Kestenberg: Zásadní poznámky k hudební výchově v Československu , 1938)
1938 – 4. 2. říšským ministrem zahraničí Německa se stává Joachim von Ribentropp; 13. března „anšlus“ Rakouska k třetí říši; v dubnu úředně zastaveno vydávání německého pražského hudebního časopisu Der Auftakt ; 24. 4. vyhlásil Konrad Henlein na sjezdu Sudetoněmecké strany v Karlových Varech požadavky na autonomii Sudet; československá vláda vyhlásila 20. 5. částečnou mobilizaci, 30. 5. Hitler oznámil wehrmachtu úmysl „v dohledné době Československo rozbít“ (plán „Fall Grün“); 12.–13. 9. se Henleinovci pokusili o puč, 16. 9. vláda vydala zákaz Sudetoněmecké strany a zatykač na Konrada Henleina a Karla Hermanna Franka; 23. 9. v Československu vyhlášení mobilizace; 29. 9. podepsána tzv. „mnichovská dohoda“, podle níž bylo Československo nuceno odstoupit pohraničí, signatáři Adolf Hitler, Benito Mussolini, Edouard Daladier a Neville Chamberlain; prezident Beneš 5. 10. abdikoval a koncem měsíce odjel do exilu do Londýna; Slovensko ustavilo od 7. 10. autonomní vládu; v noci z 9. na 10. listopadu během tzv. „křišťálové noci“ zničeny židovské synagogy a modlitebny, obchody, byty, hřbitovy, násilí na židovském obyvatelstvu už nezná zábrany; 30. 11. přijímá funkci státního prezidenta okleštěného Československa Emil Hácha; italský fašismus přebírá nacionálně socialistickou rasovou ideologii; probíhají stále zuřivější čistky v Sovětském svazu; otevřena výstava „Entartete Musik“ v Düsseldorfu, vylučující z veřejného provozování skladatele židovského původu, stoupence dodekafonie a dalších experimentálních směrů, jazzu ap.; za „zvrhlé“ skladatele byli mj. už tři roky předtím označeni Erwin Schulhoff, Jaromír Weinberger, Oskar Nedbal a další; zákaz činnosti Osvobozeného divadla, Werich, Voskovec a Ježek odcházejí do emigrace
„Především je třeba odmítnout nový rytmus, nesmyslné používání synkop a především židovské industrializované kupčení. Černoch si s pomocí Židů osvojil cosi, co má kořeny v západní kultuře a proměnil to v drezuru, v karikaturu, ve škleb toho původního. Odmítnout musíme všechno, co souvisí s negroidními kapelami – saxofon, dusítka dechových nástrojů, chraptivé hlasy zpěváků atd .“ (Herbert Gerigk, 1938)
16. 1. hraje Benny Goodman se svým orchestrem v newyorské Carnegie Hall; 16. 3. v Národním divadle v Praze premiéra opery Bohuslava Martinů Julietta ; 2. 4. v Brně premiéra opery Pavla Haase Šarlatán ; 12. 5. v Basileji premiéra oratoria Arthura Honeggera Jana z Arku na hranici ; 21. 5. v Paříži premiéra hry Bertolda Brechta Lesk a bída třetí říše ; 28. 5. v Curychu světová premiéra opery Paula Hindemitha Malíř Mathis ; 22. 6. v Novém německém divadle v Praze světová premiéra opery Ernsta Křenka Karel V .; 21. 7. 1938 v Londýně premiéra baletu Paula Hindemitha a Leonida Mjasina Nobilissima visione ; 24. 7. v Mnichově premiéra opery Richarda Strausse Den míru ; soubor Nového německého divadla v Praze zahájil sezonu novým nastudováním Straussovy Salome a premiérou Verdiho Luisy Miller , k 1. říjnu dostali všichni členové výpovědi, posledním představením byla Tosca 26. 9.; 15. 10. v Drážďanech premiéra Daphne Richarda Strausse; 24. 11. v Berlíně premiéra opery Wernera Egka Peer Gynt ; Arnold Schönberg píše v americkém exilu Kol Nidre pro recitátora, sbor a orchestr; 10. 12. v Olomouci první provedení Dvořákovy operní prvotiny Alfred ; 25. 12. umírá Karel Čapek; 30. 12. v Brně světová premiéra neúplné verze baletu Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie v choreografii Ivo Váni Psoty; zemřel Fjodor Šaljapin; černošská operní zpěvačka Marian Anderson získává čestný doktorát v Harvardu, Oskar Kokoschka britské občanství; literatura: Michail Šolochov, Tichý Don ; film: Sergej Ejznštejn, Alexandr Něvský , hudba Sergej Prokofjev; Walt Disney, Sněhurka a sedm trpaslíků
„Jestliže si nemohou seriózní hlasy českého tisku odpustit nárokovat všechno, co vzniklo v »československém kulturním prostoru« jako »československou kulturu«, pak se ptáme, zda se to má stát zákonem se zpětnou platností – jako ty, které se právě přetřásají v aparátu justice, neboť nám z doby baroka nejsou žádné československé snahy známy. Ještě horší to je, když pomyslíme, že nejen Komenský, ale také Smetana a Dvořák (a mnoho jiných) vytvořili významná díla v cizině. Přece všichni vědí, že v Čechách působí daleko více německé tvůrčí síly, než nalezneme českých výkonů jinde. Národ Čechů nemá vůbec zapotřebí s takovými jalovými zdůvodněními šilhat po cizích statcích. Jako žádnému jinému z malých evropských národů se mu podařilo – díky čilým vzájemným vztahům s velkým sousedem – vybudovat samostatnou kulturu postavenou na osobnostech. Jak dlouho si ještě nechá líbit, aby ho přepilní z vlastních řad vodili za nos a odváděli od skutečných úkolů? “
Značka Bc [Gustav Becking], Musikblätter der Sudetendeutschen , 15. července 1938
