S šéfdirigentem Filharmonie Brno jsme se potkali na festivalu Smetanova Litomyšl – mezi zkouškou a koncertem, na kterém znělo Faustovo Prokletí Hectora Berlioze. Mluvili jsme především o plánech na příští sezonu, kdy se bude v Brně slavit beethovenovské výročí i jinak než jen Devátou, dostalo se na Rejchovu nepříliš známou Lenoru i na novou hudbu, kterou pro brněnskou filharmonii píše Michal Nejtek.
Jak byste zhodnotil vaše první šéfdirigentské období ve Filharmonii Brno? Je nějaký koncert, který považujete za velký úspěch? Ať již z hlediska provedení, nebo třeba dramaturgie? Bylo by pro mne opravdu těžké vybrat jen jediný. Myslím, že to byla velmi úspěšná a intenzivní sezona. Provedli jsme i relativně nezvyklá díla a jsem neskutečně rád za to, jakým způsobem publikum přijalo nové nápady, které jsme měli. Hudebníci byli skvělí a připravili mi doopravdy krásnou první sezonu. Tak bych to asi nechal, vybrat totiž jen jediný koncert by bylo takřka nemožné.
Sklidili jste úspěch uvedením řady amerických autorů, máte dojem, že to je něco, co brněnské hudební scéně scházelo? Kde dále vidíte prostor pro zlepšení? Měl jsem zkrátka dojem, že je tu množství amerických skladatelů – jako například Lou Harrison nebo John Adams – které brněnské publikum nemělo ještě možnost poznat, a přišlo mi, že by stálo za to rozšířit program o některé jejich (a nejen jejich!) skladby. Také se snažím přinášet díla, u kterých tuším, že si je posluchači zamilují, nebo alespoň přijmou, hned po prvním poslechu. V případě skladby Harmonielehre od Johna Adamse nebo Klavírního koncertu Lou Harrisona jsme měli ohromný úspěch, což mě nejen upřímně potěšilo, ale také namotivovalo k další práci. Tuto nadcházející sezonu se však na americké skladatele tolik zaměřovat nebudeme, to není potřeba, přesto určitě zazní díla, na která se mohou posluchači těšit.
Program na nadcházející sezonu je připraven, jak probíhala spolupráce s dramaturgy? Jste s výsledkem spokojen? S dramaturgií jsem více než spokojen. S Vítězslavem Mikešem se mi výborně spolupracuje, má skvělé nápady, zamlouvají se mu i ty mé a vůbec si moc dobře rozumíme, takže toto spojení považuji za šťastné a do budoucna plodné. Pozoruhodná je navíc stylová pestrost a šíře repertoáru Filharmonie Brno, která navíc rezonuje i s posluchači.
V rámci beethovenovských oslav plánujete uvedení u nás nepříliš frekventovaného díla Antonína Rejchy. Jak vnímáte úděl publiku nejen sloužit, ale také jej vzdělávat? A to nejen v hudbě starší, ale i soudobé. Posluchači i hudebníci mají určitě řadu oblíbených skladeb, které rádi slyší nebo hrají, ale dlužíme minulosti prozkoumávání jejích hlubokých vod. Zrovna Lenora Antonína Rejchy je překrásným příspěvkem do beethovenovských oslav, protože Beethoven toto dílo nejen znal a obdivoval, ale snažil se jej i propagovat ve Vídni, tak nám to přišlo jako vhodný dodatek k jeho vlastnímu dílu. Všichni budou hrát Beethovena po další dvě sezony, my také, ale snažíme se k tomu přistupovat trochu jinak. Samozřejmě že otevřeme sezonu s jeho Devátou symfonií, tak jako skoro všichni (smích), ale kromě toho dáváme prostor také jeho violoncellovým sonátám, které zazní v rámci oslav všechny, a v následující sezoně chceme uvést také trojici overtur k opeře Lenora. Snažíme se zkrátka o trochu širší pohled.
Michal Nejtek skládá pro Filharmonii Brno nové dílo. Proč padla volba právě na něj? Měl jste již možnost nahlédnout do partitury? Nemyslím, že by měl skladbu již hotovou, takže jsem partituru zatím neviděl. Michala Nejtka jsem potkal v Linci tak před deseti lety na festivalu Ars Electronica, kde jsem také slyšel jeho hudbu, která mě velmi zaujala. Je to nepochybně nadaný skladatel a Vítězslav Mikeš je jeho velký fanoušek, takže když jsme vybírali novou skladbu od českého autora, padla volba jednomyslně na něj.
Nová sezona nabídne opět mnoho špičkových interpretů od nás i ze zahraničí. Na spolupráci s kým se těšíte nejvíce? Mám obrovskou radost, že do Brna přijede Laurie Anderson, která by mohla oslovit i lidi, kteří do koncertních sálů zavítají spíš jen sporadicky – má obrovské množství oddaných fanoušků a sama o sobě je neuvěřitelně zajímavou interpretkou. Potkáme se spolu pracovně v srpnu a jsem skutečně rád, že ji budeme mít tady v Brně.
Na novoroční koncert plánujete spojit lety prověřenou Beethovenovu Devátou symfonii se Slovanskou rapsodií Viktora Ullmanna. Co vás vedle k tomuto kroku? Znal jste Ullmanna ještě před Vaším působením v České republice? Po mnoho let jsem spolupracoval s Raschèr Saxophone Quartet – Sigur Raschèr byl významný saxofonový virtuos a ukázalo se, že Slovanská rapsodie mu byla Ullmannem věnována. Ještě než se k němu dostala, byl však skladatel zavražděn v Osvětimi a Raschèr o této skladbě vůbec nevěděl. O mnoho let později mi jeho dcera Carina – která byla saxofonistkou v Raschèr Saxophone Quartet – o této skladbě pověděla. Získal jsem tak od ní partituru a řídil jsem světovou premiéru díla někdy na konci osmdesátých let. Je to překrásné dílo, zkomponované někdy na začátku čtyřicátých let; velmi slavnostní. Myslím, že když oslavujeme Beethovena a to, co představuje jeho Devátá symfonie, měli bychom se zamyslet také nad významem naší minulosti. To že uvádíme toto nádherné dílo zavražděného skladatele po boku Beethovena je, myslím, jistým druhem prohlášení.
Těšíte se na Janáčkovo divadlo? Besední dům je úžasná stavba, avšak má své kapacitní limity. Bude to mé poprvé v Janáčkově divadle, ale orchestr to tam moc dobře zná a jsem si jistý, že si také velmi brzy zvyknu. Bude hezké být v prostorách, kde je místo pro velký ansámbl, takže se určitě těším!
Je něco, co vás na brněnském hudebním životě překvapilo? Mám radost z toho, že mnoho mladých lidí chodí na koncerty a že posluchači mají kladný vztah k netradičním hudebním programům a k nové hudbě obecně. Těší mě to o to víc, že i já mám tuto diverzitu rád. Skvělá je také celková atmosféra a chuť, s jakou lidé na koncerty chodí. To považuji za neskutečně stimulující.
Jaké máte plány na léto? Budete spíše odpočívat, nebo vás čeká intenzivní práce? Odpočívat! (smích) S orchestrem budeme hrát ve Švýcarsku a mě a moji ženu čeká koncert s klavírními duety. Pak mám ještě jeden týden práce, kdy společně s manželkou nahráváme, a poté letím do Spojených států navštívit po dlouhé době rodinu. Tam si odpočinu tak měsíc a následně už mě čeká opět pracovní setkání s Laurie Anderson v New Yorku. A pak zpět do Brna!
