V Zrcadlové kapli pražského Klementina se v úterý 26. května rozezní další koncert celoročního cyklu komorních večerů. Zrcadlová síň je v myslích Pražanů spojená převážně s koncerty pro „kolemjdoucí turisty“. Koncerty s předními umělci a originální dramaturgií tu zaznívaly také, ale spíše příležitostně. Nápad Národní knihovny, která v Klementinu sídlí, pořádat v tomto překrásném sále komorní koncerty po celý rok a s promyšlenou dramaturgií, lze pouze s potěšením přivítat. Pro roli dramaturga byl osloven náš přední klavírista Karel Košárek. Důvodů je více než dost. Karel Košárek je na poli komorní hudby vyhledávaným interpretem a zkušenosti dramaturga už od roku 2010 získává během přípravy festivalu Musica Holešov. Navíc do dramaturgie dokáže vnést velmi cenný pohled hráče s bohatou koncertní činností. Od 10. února, kdy cyklus Komorní večery v Zrcadlové kapli začal, proběhly dosud tři koncerty. Karel Košárek má skutečně ambiciózní cíl – docílit, aby každý z koncertů cyklu byl jiný nejen svým vyzněním a tématem, ale také z hlediska nástrojového obsazení i samotných umělců. Komorní hudbu tak chce ukázat z různých pohledů a v různých světlech. Čtvrtý koncert bude ve znamení dechových nástrojů, které zatím v cyklu nebyly zastoupeny. Nelze se divit, že právě dechové nástroje ovlivnily i téma večera. Těžištěm repertoáru pro dechové nástroje jsou francouzští autoři, a tak nás program zavede do Paříže začátku 20. století. Karla Košárka jsem zastihla během intenzivního cvičení…
Pane Košárku, víkendové počasí sice přímo vybízí ke cvičení, jak se ale na samotný koncert těšíte? Těším se velmi! Především na setkání s umělci, kteří přijali pozvání – Soňa Červená, hobojista Vilém Veverka a fagotista Mor Biron.Těším se ale také na Zrcadlovou kapli. Prostředí pro komorní večery je tu přímo kouzelné. Ve stěnách tu člověk cítí veškerou historii a kulturu, která se ke Klementinu váže, i ty úžasné koncerty, které tu kdysi dávno bývaly. To vše na mne dýchne hned při příchodu do sálu … Člověka Zrcadlová kaple povznese už jenom tím, že tam může být. Je to barokní prostor, kterému nejlépe sluší hudba baroka, ale mohu říci, že tam velmi dobře zní i hudba moderní. Krásně vyzněl například koncert Evropského kytarového kvarteta nebo program klavírního tria.
Fagotista Mor Biron je členem Berlínské filharmonie. Při jaké příležitosti jste tohoto původem izraelského umělce potkal? Mora Birona jsem slyšel poprvé na koncertě v Brně v cyklu „Barbara Maria Willi uvádí“. Tehdy hrál na barokní fagot, což ale není jeho hlavní pole působnosti. Hraje samozřejmě na moderní fagot. Vyprávěl mi o něm také Vilém Veverka. Často spolu koncertují. Když jsem přemýšlel o programu a nástrojovém obsazení, napadly mne pro tento koncert nástroje dechové – hoboj a fagot… A okamžitě také tito dva umělci…
Program je různorodý a spolu s Vámi zavítáme v čase a náladě do Paříže 20. st. Na co se můžeme těšit? Zazní samozřejmě slavná tria pro hoboj, fagot a klavír Jeana Francaixe a Francise Poulenca. Všechny tři nástroje se tu úžasně barevně doplňují a doslova orámují večer. Chtěl jsem ale dát prostor i sólovým skladbám. Do Paříže roku 1926 nás vrátí klavírní cyklus Filmové miniatury (Film en miniature) od Bohuslava Martinů. Zazní rovněž skladba pro sólový hoboj od soudobého rakouského skladatele Thomase Daniela Schlee, který ale má k francouzské hudbě velmi blízko. Naopak do Paříže počátku 20. století nás ve zcela jiném světle vrátí cyklus Sporty a jiné kratochvíle (Sports et divertissements) od Erica Satieho.
Tak tady se naopak můžeme těšit na skvělou Soňu Červenou. Tento cyklus jste mimo jiné uvedli také na Pražském jaru. Jak se Vám se Soňou Červenou na tomto originálním díle spolupracuje? Se Soňou Červenou jsem měl to velké potěšení a čest poprvé vystoupit asi před deseti lety na festivalu Concentus Moraviae. Potom jsme se několik sezón neviděli, ale v posledních letech je naše spolupráce opravdu intenzivní a pro mne je velkým zážitkem. Naše setkání jsou pro mne obohacující jak po stránce lidské tak umělecké. Když jsem sestavoval program tohoto francouzského večera, ona tam samozřejmě nemohla chybět. Právě Soňa Červená původní Satieho texty z francouzštiny přeložila a celé dílo svou osobností povýšila.
Ostatně celkem 21 kratičkých částí cyklu nás zavede i k tématu sáňkování nebo na horskou dráhu…Jak jste se naopak do této „sportovní“ problematiky vcítil Vy u klavíru? Ano, tak tady jsem se opravdu snažil vybavit si svoje radostné pocity z dětství… (smích). Interpretace hudby je tu v podstatně na úrovni herectví. To znamená, že se musím opravdu vcítit do konkrétního výrazu nebo do polohy, která mi není tak blízká nebo s ní nemám zkušenost. Musím tu přitom u klavíru ztvárnit výraz, který si Satie přál. Satieho hudba a text je tu naprosto poplatná výrazu „dadaismus“. Jsou to texty nesmírně vtipné, ale hudba si žije svým životem – někdy text napodobuje a jindy naopak jde proti němu a rozezní zcela jinou náladu…Satie si tak hraje a baví se tím, že dělá věci, které by člověk nečekal.
Čeká Vás velmi pracovní víkend, kdy budete pouze cvičit…Jak je to ale se zkouškami na koncert? Ostatně v úterý se sejdete jako čtyři umělci, kteří si rozhodně nemohou stěžovat na malé množství práce… To jste docela strefila… Sejdeme se na první zkoušku až v pondělí a potom budeme asi 24 hod. hrát až do samotného koncertu (smích…). Mor Biron má diář velmi nabitý, takže to ani jinak není možné. V neděli večer se vrací do Berlína z turné v Číně, v pondělí ráno přijede do Prahy a budeme zkoušet, jak to jen půjde…Hned po koncertě ho vezeme do Berlína, protože ve středu v 9 hod. má zkoušku s Berlínskou filharmonií. Určité zkušenosti každý z nás máme, takže bychom měli takovouto situaci samozřejmě zvládnout. Ale je také pravda, že všichni budeme hrát trio Jena Francaixe poprvé…
Komorní večery v Zrcadlové kapli
Zrcadlová kaple Klementina, Národní knihovna Praha
Mariánské nám. 5, Praha 1
Vystupují:
Soňa Červená – umělecký přednes, Vilém Veverka – hoboj, Mor Biron – fagot, Karel Košárek – klavír
