I v době, kdy jsem se pohyboval výlučně v jazzu, jsem se hodně zajímal o to, co se děje v jiných hudebních oblastech a měl jsem chuť vnést do mé hudby prvky pop music. Na rozdíl od ostatních jazzových hudebníků, kteří si mysleli – a myslí si to dodnes – že jazz musí zůstat „čistou“ hudbou. A tak jsem se od jazzu dostal k rocku, popu, funku a dneska dělám jejich syntézu.
A jak jste se vlastně ocitnul po boku Erika Truffaze a dalších módních nováčků zapojených do elektrosítě Blue Note ?
Velice jednoduše. Nahrávací společnost mi nabídla spolupráci v době, kdy jsem vůbec nehledal žádnou smlouvu, protože jsem byl příliš zaměstnaný divadlem. Navíc jsem měl v té době vůbec pocit, že všechny reedice mých jazzových a dalších desek, které vyšly v letech 1977-2000 už tak dost zaplavily jazzovou scénu.
Jak jste pro své nové album vybíral spoluhráče? Jde o vaši stálou skupinu nebo o hudebníky sezvané speciálně pro tento projekt?
Jsou to jednak hudebníci, které znám již dlouho: Bert Joris a Philip Catherine, a jednak ti, které jsem znal z jejich nahrávek: Johan Vandendriessche, Bart Maris, Djaffar Bensetti, Flush. Doufám, že se mi podaří udržet pevné jádro přinejmenším kolem Berta a Johana, ale není to skupina v pravém smyslu slova – nakonec jsem to já, kdo rozhoduje a oni mají všichni své vlastní projekty.
Kromě Philipa Catherina jsou to českému publiku relativně neznámí hudebníci, mohl byste nám o nich něco říci? A kdo jsou hosté nebo „remixéři“ jako Christa, Cosmos a La Malice?
Bert Joris je belgický trumpetista, který hraje nějaký čas ve skupině Philipa Catherina, zpěvačku Christu jsem objevil v jedné televizní pěvecké soutěži a nyní s ní nahrávám její sólovou desku. Remixér Cosmos je vlastně spíš počítačový nadšenec a remixér La Malice zvukový inženýr a producent. Nechtěl jsem zvát žádné dj-ské hvězdy, protože mám pocit, že podobná spolupráce je dost riskantní, ne-li nebezpečná – stačí se podívat na zkušenost některých kolegů.
Máte pocit, že jste se vaším novým albem zapojil do širšího hnutí nazývaného někdy elektro-jazz?
Nesnažil jsem se stát se součástí tohoto hnutí, které v době vydání alba nemělo ještě jméno, ale přiznávám, že dnes se mi docela líbí být jeho součástí, protože ho uznávám a právě jeho zásluhou získal můj projekt dodatečnou sílu.
A vy sám sledujete vývoj taneční či elektronické muziky? Souhlasil byste s názorem, že v oblastech jako je jungle, trip hop, acid-jazz nebo nu-jazz se dnes často setkáme s větší kreativitou a svěžestí než v současném jazzu, ať již ho vydávají velké firmy nebo malé nezávislé společnosti?
Vlastně moc hudbu nesleduji. Raději se inspiruji vším aktuálním, co ve světě vzniká. Na „čistý“ jazz pohlížím jako na památkovou péči, při níž často velmi brilantní hudebníci udržují při životě bebopové poselství z padesátých a šedesátých let. Umělec typu Herbieho Hancocka perfektně vystihuje tento dualismus mezi dvěma póly – na jedné straně „opravdový“ jazz, který tvoří většinou na akustickém pianu a na druhé straně jeho elektrická tvorba. Svěžest nu-jazzu souvisí s jeho naivitou. V této oblasti lidé nemají strach dělat znovu něco, co ani moc neznají, tak trochu jako když v osmdesátých a devadesátých začínali Guns & Roses nebo Nirvana hrát od nuly hudbu Led Zeppelin z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Hudba není vědecká disciplína a nikdo proto není nucen nabízet pořád něco nového.
Myslíte si, že vlna elektro-jazzu a další současné hybridy povedou k obnově jazzu?
Ano, protože i přes kritiku některých puristů v muzikantských řadách, kteří se pohoršují nad touto „úchylkou“, vidí mnoho hudebníků v tomto populárním trendu odrazový můstek a možná dokonce i nové „médium“ pro jazz a velká řada z nich se dnes snaží v této oblasti něco dokázat.
Jak se prodává vaše deska a jak na ni reaguje jazzové a další publikum v klubech a na festivalech?
Zdá se, že velmi dobře – samozřejmě ne jako na Britney Spears, ale mně to stačí a odpovídá to i cílům mé nahrávací společnosti. Ukazuje se, že existuje široké, nespecializované publikum, které se o tento projekt zajímá a to je velmi nadějné do budoucnosti.
Ve vašem životopise je zmínka i o vašem působení v jedné z podob skupiny The Sparks, jak k němu došlo?
Ron Mael je nejen hudebník, kterého obdivuji, ale především můj kamarád. Pozvání na mou desku bylo stejně jako v případě Philipa Catherinea míněno jako projev mého přátelství.
Jaké jsou vaše současné projekty?
Nové album, které by mělo navázat na Top Secret, koncert koncem září v Bruselu a remixy skupiny Hooverphonic, které velmi obdivuji. Vedle toho pracuji na znělce pro jednu novou televizi, připravuji album s Christou a novou divadelní hru.
