Temperamentní čtyřicátník, který působí druhým rokem na postu šéfdirigenta Královské liverpoolské filharmonie, evidentně žije naplno každou minutu svého života a stejně přistupuje i k hudbě. Jeho umělecké začátky jsou spojeny s El Sistema – hudebně-vzdělávacím projektem, který v roce 1975 založil ve Venezuele José Antonio Abreu. Následující rozhovor poskytl Domingo Hindoyan během ranního joggingu.
Jste „produktem“ slavného venezuelského projektu El Sistema. Jakým způsobem podněcuje tento program v dětech zájem o hudbu? V El Sistema se malé děti okamžitě vystavují skupinové výchově a sdílejí tak hudební aktivitu se svými přáteli. To je na tom fantastické: chodí na místo, kde se v první řadě baví, nikoliv vzdělávají, kde zkrátka není nuda. Upaloval jsem vždy do orchestru s takovým elánem, jako kdybych šel hrát fotbal! Druhou věcí je repertoár, který stojí na dílech opravdu velkých skladatelů. Fungují zde určitá pravidla, která umožňují, aby se i děti, které na to zatím nejsou technicky připraveny, mohly vystavovat té nejkvalitnější hudbě: Beethovenovi, Čajkovskému, Brahmsovi, Dvořákovi a dalším. Všechno směřuje k tomu, aby se v nich vzbudila vášeň pro hudbu jako takovou, což se daří skutečně velmi brzy. Teprve v tu chvíli začíná individuální výuka a do pohybu se dává celý systém, jak technicky ovládnout hudební nástroj. Stále však platí, že veškeré vzdělávání se odehrává v kolektivu. Pokládám za obrovské štěstí, že jsem vyrostl a získal své první hudební vzdělání ve Venezuele. Je to země, která se hudebně nesmírně rychle rozvíjí. Prakticky v každém městečku existuje nějaký orchestr, jak pro dospělé, tak pro mládež. Opravdu i v těch nejmenších městech.
V roce 2011 jste založil ve Švýcarsku projekt s názvem MusicEnsemble. Funguje obdobně jako El Sistema? Jedná se o spolupráci Vysoké hudební školy v Ženevě a Ženevské konzervatoře, jejichž zástupci navštívili Venezuelu a inspirovalo je to natolik, že po návratu založili s mou pomocí takovou malou švýcarskou „buňku“ venezuelské El Sistemy. Pracujeme v ženevských čtvrtích s vyšším podílem přistěhovalců. Také jde o spojení individuální a kolektivní výuky, která je dostupná za prakticky nulovou cenu, a dětem rovněž poskytujeme hudební nástroje. To, čeho se snažíme dosáhnout, je inkluze. Aby měly relativně znevýhodněné děti okamžitý přístup k hudební výchově. Ve Švýcarsku se jedná o jedinečný projekt i z toho důvodu, že se stal součástí Ženevské konzervatoře. Je to jedna z mála konzervatoří na světě, která adoptovala El Sistemu jako součást výuky. Ve většině případů to funguje tak, že konzervatoře sledují svou vlastní strategii a El Sistema stojí vedle, odděleně. V Ženevě se stala jednou z edukačních větví konzervatoře, což je fantastické.
V roce 2021 jste se stal šéfdirigentem Královské liverpoolské filharmonie, kde zanechali svou stopu i dva čeští dirigenti Libor Pešek a Petr Altrichter. Myslíte, že tento orchestr má i dnes k české hudbě vřelý vztah? Tahle otázka je vlastně velmi zajímavá, protože Libor – Maestro Pešek – zde působil celých deset let a pro Liverpool to bylo opravdu mimořádné období. Když jsem se seznamoval s historií orchestru, tak jsem se dokonce dočetl, že byl nazýván nejlepším českým orchestrem mimo Českou republiku! (Smích) Takže zdejší hudebníci mají obrovskou znalost českého repertoáru. Společně s Liborem absolvovali také mnoho turné, jedním z nejdůležitějších bylo uvedení Osmé symfonie Gustava Mahlera ve Spojených státech. Za těch deset let s nimi Libor výborně nastudoval obrovské množství české hudby. Já jsem v tomto směru proti němu vlastně amatér, ale například sezonu 2022–2023 jsme otevřeli Janáčkovou Sinfoniettou a Čtvrtou symfonií Gustava Mahlera s českou sólistkou Kateřinou Kněžíkovou.
V Praze budete hrát s PKF i skladby ve velmi komorním obsazení. Rád si takto „odskakujete“ od velkého symfonického orchestru? Od Maestra Villauma vím, že tradice PKF leží v menším obsazení a v beethovenovském repertoáru. Mluvil o tom se mnou a já jsem nabídku s velkou radostí přijal, protože mám rád flexibilitu. A také mě velice láká zahrát si v Rudolfinu, které má opravdu jedinečnou akustiku. I z tohoto pohledu to bude nádherná záležitost.
S PKF to bude váš pražský debut? Ano, v Praze jsem nikdy nedirigoval. Jednou jsem byl v Ostravě a na festivalu v Bratislavě.
Jak se těšíte na spolupráci? Strašně moc! Znám Maestra Villauma a poslechl jsem si také spoustu nahrávek. Navíc Praha je město s velkou a úžasnou hudební tradicí, všichni velcí skladatelé s ní měli někdy co dočinění, leží zde mnoho rukopisů. Praha je zkrátka důležitým kulturním centrem a já jsem přešťastný, že si budu moci s PKF zadirigovat ve Dvořákově síni Rudolfina.
Toto je zkrácená verze, kompletní text k dispozici v HARMONII II/2023.
