Prospěšnost kulturních počinů obvykle neprověřuje hvězdný start, ale jejich trvání. Mezinárodní festival České doteky hudby tak náleží k úspěšným, neboť realizoval již 14. ročník. K jeho specifikům patří, že se odehrává v čase předvánočním a vánočním. Lokality programů obohacují publikum o poznání méně frekventovaných sálů (jmenujme jen nádhernou Rudolfovu galerii na Hradě a barokní refektář Dominikánského kláštera, kde byly točeny scény z Formanova Amadea). Dramaturgicky pořadatelé akcentují vážnou hudbu komorní i orchestrální, žánr je někdy předurčen dobou konání pořadu (Písně adventu a Vánoc v pojetí Zuzany Lapčíkové Quintetu). Festival sází na osvědčené interprety, kterými se stal v úvodním koncertu například Václav Hudeček a Moravská filharmonie Olomouc. Uvedený repertoár se hojně opíral o literaturu barokní (Händelův Mesiáš v podání Antiquarius consort Praga a Musica divina Praga i program z díla Bacha, Vivaldiho a dalších ansámblu Barocco sempre giovane). Další dominantou repertoáru byla česká hudba 19. století a také hudba soudobá a 20. století (I. Stravinskij, D. Šostakovič, A. Pärt, J. Matys, J. Teml, I. Bláha). Tak jako ostatní domácí i světové festivaly i tento přinesl crossover programy jako Beatles in jazz (Petra Vlková Band) a Francouzské šansony v podání Radky Fišarové a Filharmonie Hradec Králové. Repertoárově se jevil zajímavý i Koncert cikánské hudby, kde vedle děl inspirovaných touto hudební etnikou (M. Ravel, B. Bartók) předvedl skladby komponované a upravené interprety večera, jejichž uměleckým partnerem byla Talichova komorní filharmonie.
Zaměřme se nyní na několik vybraných koncertů. Česko je prý velmocí kvarteta; i zde bylo zastoupeno třemi ansámbly. Zatímco Talichovo kvarteto zahrálo Z mého života B. Smetany a Klavírní kvintet A. Dvořáka, Matysovo kvarteto připomnělo životní jubileum svého jmenovce jeho Smyčcovým kvartetem č. 2. Dále v programu zaujal kvartet č.1 L. Janáčka. Citové dobrodružství tohoto démona moravské hudby se zaskvělo ve vášnivých barvách, kde byla prožitá každá nota; v dokonalé souhře melodických a rytmických dějů tu defilovala místa lyricky něžná i autoritativní. Také Dvořákův Kvartet F dur op. 96 se stal zrcadlem autorovy intimní výpovědi. Soubor podtrhl vroucnost a idyličnost partů, vystihl emotivnost 2. věty, humornou energii Scherza i hymnický názvuk chorálu věty finální. Ansámbl o čtyřech hráčích se představil v Novoměstské radnici jako Five Star Clarinet Quartet, uváděný vtipným slovem jeho vedoucího Jiřího Hlaváče. Důstojně zazněly tři slavné chorály J. S. Bacha, líbezně světská Sonata g moll T. Albinoniho a gejzír melodických a harmonických nápadů Divertimenta D dur W. A. Mozarta. Poutavé barvy hráčů na dřevěné dechy se pak profesionálně přenesly k lehčí hudební invenci děl O. Petersona, A. Piazzoly a J. Ježka, aby skončily svérázným Sólem pro starou dámu J. Hlaváče. Pro úplnost dodejme, že zvuk dechových nástrojů (hoboj, fagot spolu s cembalem) zazněl i ve vystoupení Bohemia trio spolu s Komorním orchestrem Pražských symfoniků, který recenzentka bohužel neslyšela. A to se týká i Novoročního koncertu, na němž vystoupil Festivalový orchestr České doteky spolu s varhaníkem Jaroslavem Tůmou.
Dlouhodobý umělecký zážitek přinesl program Chvíle zastavení, jehož repríza zazněla v Rudolfově galerii. Vedle violistky Jitky Hosprové, která zahrála svou oblíbenou Elegii I. Stravinského a zvukově originální skladbu Fratres A. Pärta byl hlavním interpretem večera Ensemble Martinů. V prvé polovině pořadu se spojil se sopranistkou Markétou Mátlovou, aby v úpravách, které suplovaly a místy konkurovaly zvukově robustnějším orchestrálním partům doprovodil zpěvačku v áriích z Mozartových a Rossiniho oper. Hlas Mátlové byl hbitý, znělý, intonačně dobře posazený a vyrovnaný. Na večeru mě zaujal cyklus Sapientia na latinské texty Jiřího Temla. Zatímco vokální party starší hudby staví často na virtuozitě a kráse melodie, hudba soudobá jde po výrazu a psychologii textů, které v pojmech Přátelství, Čas, Bohatství, Smrt a Sláva nabízely originální kontrasty. Vedle melodramu Chvíle zastavení Jiřího Matyse (recitovala Markéta Mátlová) se závěrem doslova zaskvěl Quintet D dur Z. Fibicha. Sonické a barevné možnosti různorodých instrumentů tu doznaly vrcholu.
Důstojnou tečkou festivalu se stal koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Těleso se s profesionalitou a lehkostí sobě vlastní zhostilo Suity z Čajkovského Labutího jezera a představilo posluchačsky obtížný Šostakovičův Koncert pro housle a moll, jehož epičnost a náročnou délku zpřehlednila výborná německá houslistka Sophia Jaffé. Závěr festivalu přinesl tak trochu hudební žert. Názvuky melodií, nemotorné přešlapování hlubokých žesťů, humor v hudbě, to vše odráží neoklasická Stravinského miniatura Cirkusová polka. Zjasnila závěr festivalu do veselí a posluchači odcházeli s úsměvem na rtech. Dá se říci, že je doteky hudby opravdu pohladily a to je dobrá bilance.
