A přesto pan Bohumil Beníček vyfotografoval celkem běžnou situaci, která nastává při nastudování vokálně-symfonické skladby. Na fotografii vlevo je dirigent, vpravo sbormistr. Sbormistrův popis práce vypadá takto: několik týdnů zkouší se sborem jeho part. Dolaďuje intonaci, řeší problémy s nádechy, s výslovností. Pracuje s barvou jednotlivých hlasů, pokud je hudba polyfonní, vypracovává kontrapunktické předivo, určuje dynamiku a frázování jednotlivých hlasů, aby zvuková masa sboru zněla plasticky. V mnoha skladbách jsou obtížné nástupy: sbormistr nebo jeho asistent opakovaně přehrávají na klavír orchestrální part a pomáhají zpěvákům najít cestu k přesnému nasazení jejich tónu. Profesionální sbory jsou v tomto oboru „honěné“, ale v soudobé hudbě musí často spolu se sbormistrem řešit opravdu komplikované situace. I pro profesionály představuje nacvičení takové skladby hodiny a hodiny práce. Pár dní před koncertem přijíždí dirigent. Hostující dirigenti mají na jeden koncert zhruba tři až čtyři zkoušky, které s nimi absolvuje i sbormistr. Musí reagovat na jeho přání a pokouší se je se sborem realizovat.
A konečně jsme na koncertě, dirigent sklízí ovace, přichází se klanět i sbormistr. Méně informované publikum se ptá: kdo je ten pán? Vždyť celý koncert na nic nehrál, ani nezpíval…
Úloha sbormistra v hudebním provozu je poněkud nevděčná, přesto v tomto oboru vyrostly legendy. Když před časem zemřel Pavel Kühn, všichni si uvědomili, jaké umělecké hodnoty s ním odcházejí. Kühn byl přísný sbormistr, který před pěveckými kolegy z Pražského filharmonického sboru a Kühnova smíšeného sboru rozhodně neskrýval sílu své osobnosti. Díky ní prosadil do repertoáru i řadu soudobých skladeb. V této zemi žije mnoho lidí, kteří mají být Pavlu Kühnovi zač vděčni.
Sbormistři vystupují se svými pěveckými tělesy i na samostatných koncertech. Tam je sbormistr mužem číslo jedna, přesto se jeho role od dirigentovy v mnohém liší. Dirigent stojí na stupínku nad orchestrem, sbormistr na podlaze pod sborem. Dirigent třímá taktovku, sbormistr má jen holé ruce. Dirigentův obličej se mimicky proměňuje podle nálady hudby, sbormistr musí navíc vyslovovat text společně se zpěváky. Sbormistrova gesta mohou být svobodnější než dirigentova, který musí pravou rukou mimo jiné ukazovat pauzujícím instrumentalistům takty. Dirigentská práce bývá kvůli kombinaci fyzické a psychické námahy přirovnávána svou obtížností k práci horníka v dole. Nevím, do kterého „provozu“ zařadit sbormistra. Snad by se dal přirovnat k někdejším budovatelům pyramid, kteří holýma rukama a bez velké publicity budovali stavby, které odolají i případnému jadernému výbuchu. Věřme však, že české hudební kultuře zatím žádný ničivý výbuch nehrozí.
Na fotografii vidíte dva umělce: vpravo stojí dlouholetý sbormistr Národního divadla a Pěveckého sboru Českého rozhlasu, vlevo dlouholetý dirigent Symfonického orchestru Československého rozhlasu. Poznáte-li alespoň jednoho z obou skvělých umělců, dejte nám o tom vědět. HARMONIE a ČRo 3 – Vltava odmění 10 úspěšných luštitelů cédéčky a dárky.