Od roku 1992 nabízí Česká filharmonie svým příznivcům silvestrovské podvečerní koncerty. (Vůbec první silvestrovský koncert, bohužel ojedinělý, se konal už v roce 1914.) Je to ten nejlepší způsob poděkování a většinou tomu odpovídá i umělecká úroveň. Tentokrát se rozhodlo vedení orchestru uvést jako tečku za rokem 2005 obě řady Dvořákových Slovanských tanců . Některé tance (hlavně z 1. řady, se hrají u nás i ve světě často, jiné naopak jsou ve stínu a nejsou obecně známé, ale celý šestnáctidílný cyklus je uváděn málokdy.
Zdeněk Mácal předvedl s orchestrem náladově dobře odstíněné, uvolněné provedení. Jeho pojetí zvláště rychlých, energických částí je přímočaré, eruptivní, plné mladistvého entusiasmu. Bylo to nejlepší živé provedení celého cyklu, jaké jsem slyšel. Viděno prizmatem těch nejvyšších nároků však musím dodat, že určitě by šlo pracovat s frázemi, aby ještě více „dýchaly“ a byly tvárnější a totéž platí o dynamice, šestý tanec mohl mít špičatější rytmus (ale skvělé horny!), klidnější tance by snesly ještě více jemnosti. Bylo ale více než zřejmé, že filharmonici hrají s potěšením a že mají tento styl v krvi jako málokdo. Proto byl celkový výsledek pozoruhodný a koncert se zařadil k dosavadním vrcholům filharmonické sezony.
