V České republice existují desítky hudebních festivalů různého typu, ale jen jeden je vnímán jako téměř národní hudební poklad, něco podobně důležitého jako například Česká filharmonie. Je jím Pražské jaro. Naštěstí se nestalo relikvií, ale snaží se být dynamické, kreativní a na špici kvality. V říjnu seznámilo Pražské jaro veřejnost s několika zajímavými novinkami a s výsekem programu 66. ročníku. Výtvarný design je opět dílem Studia Najbrt.
Jestliže letos byla mediální prezentace postavena na grafické rytmizaci hlavního tématu Smetanovy Vltavy (Ta dáá da dáá da/dáá da dááá/dááá dáá da… ), tak příští rok bude ve znamení smetanovské radosti slavného sboru z Prodané nevěsty. Reklamní plochy Vás tedy budou vábit tímto vtipně pulsujícím zhudebněným plakátem: Proč by chom se nee těešiilii! Pro zahraničí je připravena anglická verze: Why should weeee not beeee rejoising!
Tento výrazný, stylizovaný výkřik radosti prý natolik zaujal prezidenta Pražského jara, dirigenta Jiřího Bělohlávka, že se s ním identifikoval. Je tedy dobrá šance, že stejně dopadne nejen skeptická, věčně brblající obec novinářů, ale i český národ… Mně osobně se líbí hodně. Jen mám pocit, že takovýto koncept je dlouhodobě neudržitelný. Za sebe tipuji, že v povědomí široké veřejnosti, která se více či méně zajímá o hudbu, jsou ještě tři obecně známé incipity: Měsíčku na nebi hlubokém, Novosvětská a Óda na radost.
Má tedy Pražské jaro důvod k optimismu? Myslím, že zatím ano. Účastí tří symfonických orchestrů z pomyslné světové dvacítky – Berliner Philharmoniker, New York Philharmonic, San Francisco Symphony – se přiblíží bohatým festivalům typu Salcburku, Lucernu nebo BBC Proms, uvedením několika Mahlerových symfonií ukáže, že dokáže zprodukovat i tak olbřímí akci, jako je provedení Osmé symfonie (dva orchestry, tři sbory, dva dětské sbory, řada sólistů). Chápu, že je to výzva i otázka prestiže, ale podle mě uvést Symfonii tisíců ve výroční den Mahlerovy smrti – 18. května – v děsivě neosobní libeňské O2 Areně může být estetickým i hudebním problémem a je otázkou, zda její úžasný étos bude moci plně zapůsobit. Když už PJ poskytne koproducent akce Severoněmecký rozhlas špičkovou zvukovou techniku, tak bych ji dislokoval buďto do relativně příjemnějšího Kongresového sálu „Paláce kultury“, nebo do plenéru například Palachova či Staroměstského náměstí, Výstaviště nebo Stromovky. Raději se bát deště než cítit duchy hokejistů, Lady Gaga, Vanessy Mae nebo Kylie Minogue…
Pražské jaro 2011 slibuje řadu skvělých zážitků. Výjimečné bude už zahájení, kdy Mou vlast zahraje Symfonický orchestr Pražské konzervatoře a završí tak oslavy 200. výročí zahájení činnosti na nejstarším hudebním učilišti za Alpami. Vzhledem k tomu, že vybraní studenti už řadu týdnů pilně studují party a že o jarních prázdninách jim dá do těla Jiří Bělohlávek, tak se máme na co těšit.
Ozdobou festivalu této třídy jsou vedle dramaturgie sólisté. Newyorská filharmonie si například přiveze Lisu Batiashvili, která měla Prahu navštívit před několika lety, leč byla nemocná. Doufám, že po vymazání tohoto dluhu přijde řada i na další houslisty světové elity – například Daniela Hopa. Osobně se pak těším třeba na Thomase Quasthoffa, Christiana Tetzlaffa a Guarneri Trio Prague!
Pražské jaro však není jen festival, ale i soutěž. Moc se o ní nemluví a přitom patří mezi pětici zakladatelů Světové federace hudebních soutěží, jež má v současnosti 273 členů. Po letošní dvojici housle – trubka přijde v roce 2011 na řadu dvojice oborů klavír – trombon.
České festivaly se snaží nalézat formy podpory své činnosti. Jistě není nic z toho nového a vše už bylo v cizině objeveno, ale něco je v Česku novinkou. Jestliže například Struny podzimu mají Jarní Gala, tak Pražské jaro vytvořilo třístupňovou strukturu. „Přátelé Pražského jara“ jsou šancí pro příznivce být s festivalem v kontaktu po celý rok. Dárcovský program pak dává členům různé výhody. Vstupem do „Společnosti Pražského jara“ se stáváte V.I.P. „Vipáci“ budou mít výhody při objednávání vstupenek, nahlédnou do kuchyně festivalu, budou mít právo zúčastňovat se společenských akcí. Samozřejmě úroveň nabídky se bude odvíjet od kvality karty (zlatá, stříbrná, bronzová), tedy od výše členského daru. Pro firmy i výjimečné mecenáše pak existuje program „Partnerství“.
Prodej vstupenek na Mezinárodní festival Pražské jaro začne 13. prosince 2010. Doufám, že se při tom neprojeví smutná realita, kdy řada pravidelných návštěvníků festivalu bude mít příští rok díky vládním fiskálním opatřením ve svých peněženkách méně volných prostředků na své kulturní radosti.
