Festival Euroart, série koncertů Stamicova kvarteta a jejich hostů, který se již pátou sezonu každý měsíc zapisuje do pražského koncertního kalendáře, byl otevřen 21. 9. v Sále Martinů Lichtenštejnského paláce večerem s charakteristickou dramaturgií. Stamicovo kvarteto si tentokrát pozvalo harfistku Janu Bouškovou , s níž nastudovalo dvě u nás prakticky neznámá díla pro harfu a smyčcové kvarteto: Kvintet op. 62 J. M. Franca a Kvintet A. Baxe. K tomu sólistka zahrála Sonátu Es dur pro harfu J. L. Dusíka a Stamicovci provedli Smetanův Druhý smyčcový kvartet . Večer dramaturgicky více než přínosný.
Úvodní harfová sonáta nejlépe poukázala na umělecké mistrovství a brilantní technickou připravenost Jany Bouškové, což platí o celé interpretované skladbě, o třetí větě pak zejména. Obě skladby pro harfu a smyčcové kvarteto, které byly na večeru uvedeny, zazněly na českém pódiu poprvé. Kvintet Španěla José Maria Franca, jenž zemřel na počátku sedmdesátých let 20. stol., vypovídal především o schopnosti skladatele (pedagoga harfy) zapojit nástroj do komorního zvuku a ponechat mu lehce vůdčí hlas, to vše v melodickém oparu impresionistů a raných „filmových“ skladatelů. O něco straší Angličan Arnold Edward Trevor Bax (zemřel 1953) ve svém kvintetu vtiskl harfě i smyčcovým hlasům výrazně modernější tvář, zkratkovitější melodičnost a dramatičtější rytmičnost. Možnost vyposlechnout obě skladby na jednom večeru bylo podnětné; skladby, byť ve stejném méně obvyklém obsazení, se výrazově natolik lišily, že před posluchače stavěly dva rozdílné světy. Smetanův kvartet přednesli Stamicovci s řadou odstínů – muzikální spontaneitou, dramatickou vervností, melodickou naléhavostí a s taneční uvolněností – a bylo oprávněně odměněno nadšeným poslechem. Kvartetisté tak ztvrdili svoje bezpečné zakotvení mezi našimi nejkvalitnějšími kvartetními soubory.
