Hlavním logem výstavy je Moudrost přírody a třemi podtématy Umění života, Příroda jako univerzální základ a Vývoj ekospolečenství. Naší expozici bylo doporučeno téma Umění života. Pro jednu část jsme zvolili námět Zahrada fantazie a hudby. Uměním života se myslí nejen umění žít, ale projevit se světu skrze klasické podoby kultury a hudby a hledání harmonické společnosti na základě spojených lidských sil a vědomostí. Už minula doba pouhého vystavování uměleckých artefaktů. Chceme proto interaktivní formou projevu nabídnout zábavu, spíš než nekonečné poučování.
Výsostným českým územím po dobu EXPO budou dva moduly, v nichž bude instalována naše expozice. Pro program Českého národního dne, 25. června 2005, nám bude propůjčen EXPO dóm a EXPO Hall, s 3500 a 800 místy.
Kdo jsou autoři projektu? Autorem souborného návrhu výstavy je ing. Jiří Černý. Uskutečnil ve světě už patnáct úspěšných pavilonů. Koncepce výstavní expozice Zahrada fantazie hudby byla svěřena Petru Niklovi.
A finanční zajištění? Česká republika se k výstavě přihlašuje prostřednictvím vlády ČR a peníze proto poplynou z jejího rozpočtu. Na Český národní den stejně jako na Týden české hudby je vyčleněno po deseti milionech korun.
Třebaže jsme na počátku roku, kostky EXPO 2005 jsou vrženy. Už v listopadu byla v Nosticově paláci otevřena prezentační výstava, představující retrospektivu předchozích Světových expozic a tři finální modely, které prošly soutěží. Včetně vítězného modelu. Reprezentativní průřez tvorbou českého ateliérového skla „V zajetí světla a prostoru“ je jedním z doprovodných programů, které budou probíhat během celého roku na různých místech Japonska. Návštěvníci Nosticova paláce dostali jedinečnou příležitost spatřit výstavu ve stejné podobě, v jaké se v březnu příštího roku představí v Japonsku.
Věříte plně v úspěch naší expozice, zejména pak její hudební části, která je pro Japonce mimořádně lákavá? Ať dělám v životě cokoliv, plně v to věřím, a většinou se mi to povede. Jako umělec (i když jsem teď v roli diplomata a státního úředníka, v tom dobrém slova smyslu) jsem přece jen trochu pověrčivý, a tak budu ve svých prognózách poněkud opatrnější. Důvěra v úspěch musí ale být výchozím momentem. Jsem přesvědčen, že výstava bude tak kvalitní, že Českou republiku posune mezi deset patnáct nejúspěšnějších účastníků.
V záhlaví naší expozice je logo lipového listu jako symbolu státnosti, mohutnosti, pevnosti a trvalosti. Bude to platit i pro naši expozici a její hudební část? Návrh loga vyplynul ze soutěže třiceti týmů. Jako umělec-muzikant považuji jeho umělecko-výtvarné vyjádření za srozumitelné, pro Japonce i pro svět. Je v něm kus umění, symboliky i státnosti a tak to má být.
V čem se liší základní pojetí naší expozice od předcházející, hannoverské? Ctím konečné výsledky minulé výstavy, i těch předchozích, v Bruselu, Montrealu a Ósace. Tentokrát ale nepůjde o historizující pohled. V oblasti hudby má být podpořena nastupující umělecká generace a má se projevit interaktivní přístup k výstavnictví. Jde nám o to, aby se lidé trochu víc bavili a sami se včlenili do života expozice a exponátů. Tak byli také vybíráni tvůrci a interpretační umělci. Umělecká hudební špička se ukáže na Českém národním dnu v EXPO Dómu. Plánovali jsme pro něj účast Magdaleny Kožené a Martiny Janků, ovšem v konečné fázi, po mnoha jednáních a pod vlivem omezených časových možností a dlouhodobých závazků umělců došlo ke změnám.
Kdo se konkrétně představí? Na galavečeru nás budou reprezentovat Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK s dirigentem Petrem Altrichtrem a houslistka Hana Kotková, harfistka Jana Boušková, violoncellista Jiří Bárta a klarinetistka Ludmila Peterková. Půjde o dramaturgii kratších českých skladeb volených ve vztahu k publiku, které se Českého národního dne účastní. V nich chceme představit střední generaci interpretů, kterou už japonské agentury znají. Proto jsme pro ně také mohli vyjednat sérii dalších koncertů, jinak by jejich cesta nebyla finančně uskutečnitelná.
Co bude obsahem Českého národního dne? Jeho dramaturgem je Aleš Březina. Budou v něm zastoupeni čtyři hudební velikáni, Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů, a k nim se připojí předehra k Mozartově opeře La Clemenza di Tito jako připomínka Mozartova vztahu k naší zemi, kde mu Pražané dodnes rozumějí. V průběhu tohoto dne vystoupí také liberecký Severáček, folklorní soubor Valašský vojvoda z Frýdku-Místku a také Emil Viklický a Zuzana Lapčíková, sólově a s jazzovým kvartetem.
A Týden české hudby? Pro něj jsme, v partnerství s Českým rozhlasem, nominovali vítěze rozhlasové soutěže Concerto bohemia 2004, Komorní orchestr pražské konzervatoře, sólisty a komorní soubory mladé umělecké generace. Mimo jiné jsou jimi klavírista Adam Skoumal, houslista Jiří Vodička a Roman Patočka, trio Martinů, Smetanovo trio, Heroldovo kvarteto a Kvarteto Martinů. Ti všichni letí do Japonska poprvé. Chceme jim otevřít dveře o deset let dřív, nežli by se tam později zřejmě stejně dostali. Představí se v menším sále EXPO Hall a v dalších dvou koncertech mimo výstavní areál.
Jak se vybírala tato sestava uměleckého zastoupení pro EXPO? Byla určena komise zástupců Ministerstva kultury, Pražského jara a předních pražských orchestrů. Při volbě programu a výběru interpretů jsme ve shodě vytvořili koncepci.
Je dnes jasný celkový záměr hudební prezentace naší země a jejího prolínání výstavním životem našeho pavilonu? Jde nám o představení české hudby vzniklé za posledních tři sta let. To téma si nejspíš málokterá země může dovolit. Nepůjde nám jen o vystoupení v naší expozici a v EXPO Hall a EXPO dómu, ale i o nejrůznější koncerty mimo výstavní prostor a na jiných místech Japonska. Hudba je ovšem jen jednou částí celého třídílného výstavního programu naší expozice.
Zajímá nás koncepce výstavní části Zahrada fantazie a hudby. V návrhu Petra Nikla je v prostoru rozloženo devět umělecky ozvláštněných zvukových nástrojů v „nadměrných velikostech“ (nikoliv nástroje reálné), na které si budou moci návštěvníci sami zahrát. Tyto jedinečné umělecké artefakty (vodní klavír, světelná trouba, zvukovod, megafon, hlasy kovů, dřeva, kamenů či dvanáctimetrová harfa jako zábradlí) mají probudit vzpomínku na bezstarostné dětství a znovu vyvolat touhu hrát si a burcovat fantazii.
A další podoby expozice? Ve druhé části se představí čtrnáct pětiminutových filmů s prezentací čtrnácti krajů naší země, v kaleidoskopické zrcadlové podobě básnického zobrazení architektury, výtvarného umění a života, promítaných na podkladě znějící české hudby. Třetí část bude poněkud zahalena tajemstvím vzrušující záhady. V salonku generálního komisaře, zcela odděleny od hlavního prostoru expozice, budou vystaveny čtyři vzácné litografie Alfonse Muchy, vztahující se k oblasti umění (Tanec, Poezie, Hudba a Malířství), které budou exkluzivně přístupné jen význačným návštěvníkům naší expozice. Celým naším výstavním prostorem bude znít hudba. Řekl bych, že bude mít dokonce dominantní úlohu. Myslím si, že je to jedna z mála cest, jak můžeme na japonském trhu uspět.
Jste si jist, že návštěvníci pochopí exkluzivní záměr instalace české expozice? Každým experimentem vstupuje umělec na tenký led. I mne o tom přesvědčily roky mých režií a také studia v Německu, zejména v Komische Oper. Nemohu dopředu předvídat, jak bude všechno fungovat a jak budou lidi náš záměr přijímat. Jsem ale přesvědčen, že pro ně bude samozřejmostí. Teprve ve zkušebním období posledního měsíce před otevřením výstavy budeme konkrétně dolaďovat připravenou instalaci.
Kolik podle vás projde naší expozicí návštěvníků? Už před koncem roku 2004 bylo prodáno devět milionů vstupenek na EXPO. Pokud je celkově navštíví řekněme patnáct milionů lidí a třeba jen tři čtyři procenta přijdou do našeho pavilonu, pak tudy projde za minutu tisíc lidí. Při dvanácti hodinách provozu výstavy (od devíti do jedenadvaceti hodin) k nám tak zavítá deset až dvanáct tisíc lidí denně, a to už je na hranici možností.
Kde se vzal maskot naší expozice, Šnek Honzík? A má muzikantské sklony? To nevím, ale určité múzické sklony jistě má. Zrodil se totiž v celostátní akci EXPO dětem, které se účastnilo devět tisíc českých základních škol! Děti nám namalovaly své představy loga EXPO a Šnek Honzík zvítězil. Jeho malá autorka, Sára Soukupová z Plzně, k tomu řekla, že šnek by sice byl symbolem pomalosti, ale protože přijíždí na skateboardu, prokáže úžasnou energii a rozlet. To propojení pomalosti a geniální myšlenky dítěte nás mimořádně zaujalo.
Jste vystudovaný muzikant, kontrabasista, ale přešel jste během studia na AMU na obor režie a hudebně dramatických pořadů televize, kde jste se později mnohokrát realizoval. V současnosti se ovšem víc orientujete na manažerskou a diplomatickou oblast. Neodejdete tím natrvalo z role režiséra? Je to naopak jedna z mých cest, po kterých chci jít. Dokonce po skončení výstavy mě čekají jisté konkrétní divadelní plány, které ovšem nemohu předem prozrazovat.
Zpět do Japonska. Budete k dorozumívání potřebovat japonštinu? Sotva. Ke komunikaci se předpokládá angličtina, naučil jsem se pouze základní japonské pojmy, zatímco s japonskou etiketou mě seznámilo několik našich japanologů. Díky mé původní a nejmilejší profesi, operní režii, jsem bytostným založením pozorovatel, a tak způsob jednání a chování přijímám rychle a samozřejmě. Pochopitelně jsem studoval japonské historické kořeny a dějiny až po současnost a také jsem musel zvládnout poznání celé diplomatické éry této země ve dvacátém století.
Jistě víte dobře o vztahu Japonců k naší hudbě? Jejich vnímání, pokud jde o naši hudbu, mi mimořádně přiblížil dirigent Gerd Albrecht během naší spolupráce v Národním divadle při loňské společné inscenaci Dvořákovy opery Vanda. Sám jsem byl v Japonsku poprvé v roce 1986 a pak ještě vícekrát, takže tamní hudební svět snad dostatečně znám.
Do jaké konkurence se na výstavě dostane prezentace naší hudby, zejména její vizualizace? Těžko říct. Všichni tak trochu obsah svých plánů tajíme a na mítincích komisařů se na to téma škádlíme. Je ale jasné, že v málokterém lidském konání se Česká republika může se vztyčenou hlavou postavit komukoliv na světě. Jdeme na výstavu do konkurence s tím, co je nám blízké, což je právě hudba. Naše expozice si žádá emoce a nápad, a to prokazujeme především hudbou. Pokud se to kdysi opomenulo, byli jsme možná právě proto na minulých výstavách méně úspěšní.
Jak se shodl triumvirát tvůrců galavečera Českého národního dne – režie vaše a Jiřího Nekvasila a scénografie Daniela Dvořáka? S Jiřím Nekvasilem jsme bývalí spolužáci a přátelé a Dana Dvořáka považuji po Josefu Svobodovi za jednoho z nejlepších českých scénografů, který dnes může soupeřit se světem. Pracujeme na shodné rovině.
Co je zatím třeba dokončit, co dotáhnout a vyřešit?
První fází příprav bylo vytvoření pracovního týmu, návrhu a uspořádání českého pavilonu. Díky tomu, že si s autorem souborného návrhu Jiřím Černým skvěle rozumíme, příprava šla rychle a bezpečně kupředu. Ve druhé fázi se expozice ještě doma realizovala a v listopadu v Nosticově paláci se veřejně představila. Teprve pak se odvážela do Aichi, kde proběhl zkušební provoz. Třetí částí bude samo otevření výstavy 25. března 2005. Přes mnohé prezentační akce se pak po půl roce, 25. září 2005, výstava uzavře. Následovat bude už jen likvidace, která potrvá do června, možná září roku 2006.
Pokud jde o vás osobně, budete téměř rok odloučen od své rodiny? To ne! Manželka a děti budou velkou část té doby v Japonsku se mnou.
Jistě víte, že letíte do seismicky velmi živé oblasti. Jste připraven na možné tajfuny a zemětřesení? Na to nemůže být nikdo dostatečně připraven. Nemám ale jiné východisko a tak doufám, že místo konání nedávných přírodních katastrof je hodně vzdálené prostředí, v němž se budeme pohybovat.
Jste tedy už dnes pro otevření výstavy odvážně připraven? Myslím, že ano. Několik věcí se mi v životě podařilo, tak snad mohu bez zbytečné skromnosti doufat v úspěch. Něco se povede míň, něco víc, ale řada mých dosavadních projektů prošla s úspěchem i do evropských struktur. Toto je ale zatím to největší, co jsem mohl kdy ve svém věku dokázat. Jsem nesmírně vděčný za možnost uskutečnit tuto práci.
