S hudební energií se velmi sofistikovaně zachází v rozhlasech – zejména soukromých – při zařazování písniček do vysílání. Slouží k tomu počítačový program Selector. V jeho databázi je každá písnička popsána pomocí souboru parametrů vyjadřujících její tempo, délku, náladu atd. Na jejich základě pak počítač generuje sestavu písniček podle zadání hudebního dramaturga. Ten pouze zvolí, chce-li mít odpoledne „veselé“, „slavnostní“ nebo třeba „uvolněné“ a počítač namíchá pořadí písní tak, aby vysílání působilo právě takto. Jeden z parametrů, popisujících skladbu, se jmenuje Energy. Pokud má písnička v této kolonce desítku, je přímo nabita emotivní silou. Škoda, že tento systém nepoužíváme u klasické hudby. Zajímalo by mě, jakou hodnotou Energy by byl klasifikován třeba Čajkovského Klavírní koncert …
Zamysleme se ještě nad druhým smyslem sousloví „síla hudby“. Silná hudba se ozývá v rockových klubech, v obchodech s oblečením pro teenagery, v hospodách a kavárnách, kde by si lidé spolu měli povídat, ale kvůli puštěnému rádiu nemohou. Boj proti tomuto nešvaru je posláním hudebně-ekologického sdružení při České hudební společnosti a měli by ho podpořit všichni, kteří si alespoň trochu váží základních kulturních hodnot. Setkal jsem se ale i s opačnou chybou: učitelka hudby pouští ve škole ukázky tak slabě, že nemají šanci na nikoho zapůsobit. Při Svatojánských proudech se přece musí třást tabulky v oknech! A pokud v posledním taktu Bolera nespadne obraz prezidenta republiky z hřebíku, je umělecký odkaz velkého Maurice pro školní mládež ztracen…
Dnešní člověk je vystavován působení nejrůznějších sil a tlaků. Musí jim čelit, uzavírat se před nimi, aby se nezbláznil. Hudba má prý léčivou sílu a možná, že některé z nás před blázincem naopak chrání. U každého léku je však třeba dbát na správné dávkování.
