Působí to všechno bláznivě, nedůstojně, trapně? Že by umělecký provoz měl vypadat seriózněji? Snad. Ale nikdy jsem neslyšel, že by umělec byl manažerem nucen brát drogy, aby hrál Chopina rychleji. A také jsem neslyšel, že by někdo zaplatil deset milionů za přestup umělce z agentury B-Art do agentury C-Art. Ve světě hudebního umění se uplatní všechny lidské vlastnosti, dobré i špatné. Ale v celkovém pohledu se zdá, že je to závod, v němž se dodržují pravidla. Mnohdy jsou nespravedlivá, často neefektivní a kontraproduktivní, leccos se lepí na koleně. Přesto mám dojem, že stále ještě funguje jakási „samočistící schopnost hudby“. Kdosi moudrý a možná přehnaně optimistický o tom kdysi řekl: „Vložte člověku do rukou housle, a nebude již páchat zlo.“
