Ve středu 14. ledna 2009 v 19 hodin večer byla ve výstavním sále Českého centra v Bruselu, za účasti vedení Národního muzea a Českého muzea hudby v Praze jako hlavních organizátorů této akce, v čele s generálním ředitelem PhDr. Michalem Lukešem, Ph. D. a Mgr. Dagmar Fialovou, ředitelkou Českého muzea hudby, slavnostně otevřena putovní verze výstavy FENOMÉN MARTINŮ, připravená autorským týmem – PhDr. Kateřinou Maýrovou, Mgr. Taťánou Součkovou a PhDr. Janou Vojtěškovou, CSc. – komisařkou výstavy. Architektonické řešení výstavy je z dílny ak. arch. Daniela Dvořáka a arch. Karla Kuta, grafického ztvárnění se zhostil doc. Milan Jaroš. Zcela novou dimenzi dodaly výstavě audiovizuální pořady o skladatelově životě a díle Mgr. Martina a Marcela Steckerových, kteří je pojali jako svébytnou autorskou výpověď.
Spolupořadateli a partnery expozice byli Ministerstvo kultury České republiky, které celý projekt financovalo, dále se na realizaci tohoto projektu podílely následující české a zahraniční úřady, archivy, instituce, muzea a divadla: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, Česká centra, Nadace Bohuslava Martinů v Praze a Institut Bohuslava Martinů, s. r. o., Městské muzeum a galerie v Poličce – Centrum Bohuslava Martinů, Pardubický kraj, Národní galerie v Praze, Archiv Národního divadla Brno, Archiv Jihočeského divadla České Budějovice, Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Národní divadlo v Praze, Národní divadlo Moravsko-slezské v Ostravě, Národní muzeum – Historické muzeum (Archiv Národního muzea a Divadelní oddělení) v Praze, Moravské zemské muzeum v Brně, Státní opera Praha, Uměleckoprůmyslové muzeum Praha, Boston Symphony Orchestra Archive z Bostonu – USA, Bregenzer Festspiele GmbH z Bregenze – Rakousko, La Bibliothčque Nationale de France – Musée de l‘Opéra Paris – Francie, The Library of Congress ve Washingtonu – USA, Opéra National de Paris – Francie, Das Volkstheater Rostock a Oper Koeln z Kolína nad Rýnem – Německo a řada dalších institucí a privátních osob.
Výstava tak symbolicky doprovází české předsednictví v Radě Evropské unie a poukazuje k trvalým hodnotám české hudební kultury. Je věnována jedné z nejoriginálnějších osobností české i evropské hudby XX. století – hudebnímu skladateli Bohuslava Martinů (1890 Polička – 1959 Liestal), od jehož smrti si letos 28. srpna připomeneme kulatých padesát let a jehož umělecký odkaz je nedílnou součástí českého, evropského i světového kulturního dědictví.
Koncepce putovní verze výstavy FENOMÉN MARTINŮ není zaměřena faktograficky popisně ani není systematicky důsledná: z pestrého a na nejrůznější události bohatého skladatelova života chce poukázat jen na ty nejpodstatnější momenty: jejím hlavním záměrem je emocionálně přiblížit přítomnému návštěvníku osobnost Bohuslava Martinů a dokreslit na pozadí využitého materiálu klíčové události v utváření jeho životní a umělecké pouti.
Výstava je rozdělena celkem do 18 panelů, na nichž je prezentován umělcův životní příběh, od jeho dětství v rodné Poličce na Českomoravské vysočině, let studií v Praze, cesty do Paříže za Albertem Rousselem a prvních skladatelských úspěchů v operní sféře, včetně památné pražské premiéry jeho opery „JULIETTA“, jeho emigrace před nacisty do USA v roce 1941 až po závěrečná léta života Martinů, strávená v Evropě.
Integrální součástí prezentace skladatelova složitého uměleckého zrání a vývoje je především poukaz na jeho hudebně-dramatickou tvorbu, představující kromě vynikajících děl orchestrálních, koncertantních a symfonických, vrchol jeho tvůrčího odkazu.
Individuální lidský osud Bohuslava Martinů byl neobyčejně pestrý a proměnlivý, dostávaje se ve vleku vnějších politických událostí vždy do nečekaných situací a kontextů, které jej vždy odváděly od plánovaného skutečného návratu do rodné země. Nelze popřít, že tyto okolnosti jej vnitřně i duchovně zocelovaly a neustále v jeho nepokojné mysli posilovaly touhu po odhalování vyššího smyslu lidského bytí a kreativity.
Právě jeho individuální životní příběh může sloužit jako ideální příklad věčného hledače a objevovatele humanity i bojovníka za svobodnou tvorbu a svobodný život, prožitý bez cenzury a policejního dozoru.
Ačkoliv se sám autor nepovažoval za avantgardního skladatele, jeho nezvykle bohatá a stylově rozrůzněná tvorba prošla během jeho tvůrčího vyzrávání mnoha vlivy a uměleckými inspiracemi: v době svých prvních skladatelských pokusů byl okouzlen francouzským impresionismem Clauda Debussyho, ve dvacátých a třicátých letech na něj silně zapůsobilo dílo Igora Stravinského, pařížské „Le Six“ a v řadě jeho kompozic z této doby sehrály důležitou roli i jazzové inspirace.
Kolem roku 1930 se v jeho skladbách objevují rysy, dobově příznačné pro hudební poetiku neoklasicismu, od třicátých let začíná zaměřovat svou inspiraci k českému a moravskému lidovému folklóru. Během pobytu ve Spojených státech se jeho kompoziční profil dále vyhraňuje a orientuje k symfonické hudbě. Závěrečná etapa umělcova života se odvíjí v několika hudebně-významových a výrazových vrstvách: příkladem prohloubení individuálních, fantazijních a variačních prvků v jeho orchestrální tvorbě je geniálně koncipovaná VI. symfonie, dokončená v roce 1953. Mimo tuto fantaskní linii nacházíme v jeho pozdním díle stylovou orientaci, navazující na předchozí domácí folklórní zdroje z let třicátých, jejímž výsledkem jsou kantáty, komponované na texty básníka Miloslava Bureše.
„Otvírání studánek“ z roku 1955 či „Legenda z dýmu bramborové nati“ z roku 1956 zrcadlí umělcův dlouho potlačovaný stesk po domově.
Poslední dílo Martinů – opera Řecké pašije, vytvořená na textovou předlohu slavného románu Nikose Kazantzakise „Kristus znovu ukřižovaný“, je známa ve dvou odlišných verzích z let 1956 –1957 a 1958 – 1959 a svým obsahovým zaměřením spolu s kantátami „Epos o Gilgamešovi „ a „Proroctví Izaiášovo“ završuje kompozičně, filosoficky i eticky dosavadní uměleckou tvorbu Bohuslava Martinů, plnou víry v humanitu člověka a sílu lidského individua.
Skladatelův hudebně-dramatický odkaz, který zahrnuje celkem 14 dokončených operních a 11 baletních děl, včetně rozhlasových a televizních oper, je ve výběru připomenut jejich premiérami a inscenačně i režijně nejzajímavějšími provedeními na českých i zahraničních divadelních scénách, až do doby současné.
Putovní verzi výstavy FENOMÉN MARTINŮ budou moci v průběhu roku 2009 shlédnout návštěvníci na následujících destinacích: od 19. února (vernisáž) do 20. března 2009 bude ke shlédnutí v redukované podobě (bez kostýmů) na Českém centru v Berlíně, od 6. dubna (vernisáž) do 13. května 2009 na Pařížské konzervatoři, od 19. května (vernisáž) do poloviny června 2009 na Velvyslanectví České republiky v Lucembursku, během léta a podzimu bude následovat její prezentace ve Varšavě, Krétě, Madridu a Římě.
Celý výstavní projekt vyvrcholí ve velké reprezentativní výstavě v Českém muzeu hudby v Karmelitské ulici, kde se zájemci o život a umělecký odkaz Bohuslava Martinů budou moci setkat s originálními materiály – mimo jiné dobovými umělcovými fotografiemi, autografy skladeb, deníky, dopisy, zápisky, vlastními karikaturami, reprezentativními scénografickými a kostýmními návrhy z dobových premiér skladatelových oper a baletů a z jejich dalších inscenací až do současné doby, včetně literárních předloh k jeho dílům a dobových obrazů jeho výtvarných přátel. Výstava zde bude přístupna od 12. května do 26. října 2009.
