Program letošního, již 22. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby Brno, který proběhne ve dnech 24. 3. – 7. 4. připomene souvislosti Starého a Nového zákona, klíčovou roli žalmů v židovské i křesťanské bohoslužbě a téma kořenů, potažmo vykořenění. Můžeme se těšit na při jiných příležitostech málokdy slyšené skladby autorů šestnáctého až jednadvacátého století (Brittena, Haase, Händela, Lassa, Mendelssohna, Reicha aj.), na připomenutí historických souvislostí jejich vzniku a funkcí, a na těsné sepětí hudby a genia loci jednotlivých brněnských chrámů.
Od minulého roku se Filharmonie Brno stala výhradním organizátorem tří významných hudebních festivalů s mezinárodní účastí: Velikonočního festivalu duchovní hudby, Expozice nové hudby a Moravského podzimu (viz Zapletal, Miloš: Filharmonie Brno festivalovým hegemonem. HARMONIE 2/2012, s. 17–19); tyto tři festivaly jsou souhrnně zaštítěné pod názvem Mezinárodní hudební festival Brno. Podobně jako u dvou ostatních i v případě Velikonočního festivalu s touto institucionální změnou souvisí změny koncepční, respektive dramaturgické, týkající se jednotlivých ročníků 2012–2016. Společným základním východiskem dramaturgie této „pětiletky“ má být podle dramaturga festivalu Vladimíra Maňase koncepce putování. „V duchu labyrintu je posluchač vybídnut k pohybu, vyjití a objevování dalších míst, aby nakonec našel cestu z bludiště zpět do svého nitra, tedy do srdce, které je onou ‚hlubinou bezpečnosti‘,“ vysvětluje Maňas.
Minulý ročník festivalu byl v tomto smyslu ve znamení těsnějšího provázání festivalu duchovní hudby s nejposvátnějším údobím křesťanského církevního roku, tedy obdobím mezi Květnou a Bílou nedělí, a také spojení duchovní hudby a duchovní architektury, lapidárně vyjádřeného mottem „Šest koncertů, šest kostelů“ (každý ze šesti koncertů se tehdy uskutečnil v jiném brněnském kostele). Tato koncepce znamenala krok k větší hudebně-provozní logice: výběr repertoáru se totiž odvíjel až z volby těchto šesti chrámů, přičemž cílem bylo vyzkoušet jejich „hudební potenciál“ (včetně akustických a kapacitních možností), a především představit (nejen) brněnskému publiku málo známý, avšak zajímavý repertoár. V této tradici bude pokračovat i letošní ročník.
Praktická potřeba najít repertoár, který by více vyhovoval akustice brněnských kostelů než rozměrné duchovní vokálně-instrumentální skladby posledních zhruba 220 let, vedla k rozšíření stylové pestrosti festivalu, v jehož rámci nyní dostávají větší prostor také skladby komornějšího charakteru.
První den festivalu (24. března) bude složen ze tří nepříliš známých děl skladatelů dvacátého století: Žalmu 29 (1932) Janáčkova žáka Pavla Haase, Kantáty milosrdenství (1963) Benjamina Brittena a kantáty Et la vie l’emporta – skladby, kterou švýcarský skladatel Frank Martin dokončil pár dnů před svou smrtí v roce 1974. Společným rysem těchto kompozic je vazba na žalm, připomenutí lidské karnální konečnosti („memento mori“) a apel na aktivní milosrdenství. V evangelickém Červeném kostele se představí mezzosopranistka Jana Wallingerová (v Martinově kantátě), barytonista Ivan Kusnjer (v úvodním Žalmu a v Martinově kantátě), tenorista Aleš Briscein a barytonista Jiří Hájek (oba v Brittenově kantátě), dále sbor Ars Brunensis Chorus pod vedením Dana Kalouska a Komorní filharmonie Pardubice pod taktovkou Marka Ivanoviće . Pro mě osobně nejzajímavější bod festivalu!
Dne 25. března bude funkcionalistický kostel sv. Augustina na náměstí Míru patřit přednímu německému vokálnímu souboru Singer Pur z Mnichova, zajímavého nejen svým složením (mužský kvintet plus soprán), ale i šíří repertoáru, zahrnujícího všechno možné od avantgard středověku až po ty současné. Tento koncert, dramaturgicky vymezený jako pašijová hudba (z žánrového hlediska půjde o postní moteta a kajícné žalmy) 16. a 20. století, bude výše řečeného důkazem. Zazní zde jaksi geneticky spřízněná postní moteta Orlanda di Lassa a latinské kajícné žalmy jeho současníka Simona Barjona Madelky, ale i skladby jiného současníka slavného nizozemského polyfonika, pozdně renesančního skladatele slovinského původu Jacoba Handla Galla, jehož život byl spjat s Českými zeměmi, dokonce konkrétně s Brnem. Skladby předního současného italského skladatele Salvatora Sciarrina (nar. 1947) a postní moteta neméně významného Němce Wolfganga Rihma (nar. 1952) vznikly přímo na objednávku ansámblu.
Další koncert, konaný 26. března v minoritském kostele, bude zaměřen na žalmy a postní moteta raně barokních italských skladatelů. Můžeme se těšit na skladby de facto moravského skladatele Giovanniho Battisty Aloisiho, jehož domovským chrámem byl právě kostel sv. Janů, dále na hebrejské skladby na slova Písně písní z pera Salomone Rossiho, původně určené pro synagogální provozování, a postní moteta Giovanni Valentiniho, někdejšího vídeňského dvorního varhaníka. Zpívat bude Societas incognitorum , soubor zaměřený na uvádění děl neznámých, respektive méně známých českých a moravských renesančních a barokních skladatelů, pod vedením Eduarda Tomaštíka , který je zároveň autorem programu tohoto večera.
3. dubna pak – opět u minoritů – zazní mocné Händelovo anglické oratorium Izrael v Egyptě , tedy skladba, kterou u nás na živo jen tak neuslyšíte (to platí ostatně pro naprostou většinu repertoáru tohoto ročníku festivalu). Händelovo oratorium, vycházející z druhé knihy Mojžíšovy (Exodus), provede Capella Cracoviensis z Krakova pod taktovkou Jana T. Adamuse .
Koncert konaný 5. dubna v „Červeném kostele“ je pozoruhodný minimálně ze dvou důvodů. Zaprvé nabídne brněnskou premiéru slavné skladby Tehillim (hebrejsky „žalmy“) – zhudebnění žalmů z pera jednoho z nejvýznamnějších amerických skladatelů Stevea Reicha z roku 1981. Skladba je věrná Reichovým minimalistickým východiskům, a tedy posluchačsky přístupná, přestože po obsahové stránce pochopitelně velmi závažná; jde rovněž o reflexi Reichova vlastního židovství. Za druhé zde zazní kompozice vzniklá přímo na objednávku festivalu (z čehož by se podle Maňase měla stát tradice): prostorová kompozice s názvem …vlídnost …světlo duše… , meditace nad možností lásky k bližnímu, jejímž autorem je současný pražský skladatel Ondřej Štochl (nar. 1975). Brno Contemporary Orchestra , mladý brněnský orchestr (vznikl 2011) zaměřený na uvádění hudby dvacátého a jednadvacátého století, bude dirigovat jeho umělecký vedoucí Pavel Šnajdr .
Závěrečný koncert festivalu (7. dubna), konaný již tradičně v katedrále sv. Petra a Pavla na Petrově, nabídne program složený výhradně z méně známých skladeb Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, které můžou fungovat také jako připomínka existence jakéhosi „dlouhého 18. století“ v dějinách duchovní hudby: po úvodním smíšeném sboru a capella Ehre sei Gott in der Höhe , zazní tři kantátové respektive oratorní kompozice: Psalm 114 (na německou verzi textu „In exitu Israel“, který se tematicky váže k Händelově oratoriu), latinská sekvence Lauda Sion a rovněž latinský hymnus Gloria . V průběhu večera uslyšíme sopranistky Martinu Jankovou a Hanu Škarkovou , altistku Lucii Hilscherovou , tenoristu Jaroslava Březinu a basistu Tomáše Šelce . Český filharmonický sbor zazpívá úvodní sbor dirigován kým jiným než Petrem Fialou , jeho dlouholetým sbormistrem a skladatelem, jehož sedmdesátým narozeninám bude tento koncert věnován. Filharmonie Brno zahraje pod taktovkou Andrease Sebastiana Weisera , nového šéfdirigenta Filharmonie Hradec Králové, který zde loni dirigoval Schubertova Lazara .
Letošní ročník festivalu nabídne také poměrně bohatý a zajímavý doprovodný program. Na Škaredou středu (27. března) rozezní prostory krásného barokního kostela sv. Michala na Dominikánském náměstí Matoušovy pašije Johanna Sebastiana Bacha v provedení Utrechtského studentského sboru a orchestru , jednoho z nejznámějších studentských hudebních souborů současnosti, který se v Brně zastaví v rámci svého středoevropského turné. Festival nabídne také program v pozdních večerních hodinách Zeleného čtvrtku a Velkého pátku po vzoru „temných hodinek“ (Tenebrae), jejichž obsah býval vždy anticipací následujícího dne. Podle Maňase je smyslem zařazení těchto nočních bloků poskytnout prostřednictvím spojení výjimečného času a zhudebněných textů prostor pro jakousi hudební meditaci a zároveň připomínku historické praxe. Program temných hodinek je následující: na Zelený čtvrtek (28. března) nás u jezuitů čekají pozoruhodná responsoria manýristického skladatele Carla Gesualda da Venosa v podání Illegal consortu ; na Velký pátek (29. března) pak máme možnost slyšet v našem kulturním milieu poměrně neznámé liturgické a paraliturgické zpěvy byzantské bohoslužby, určené právě pro tento významný den liturgického roku, a to v podání ženského sboru Filokallia .
Maňas shrnuje: „Sjednocující motiv Exodu byl pro letošní 22. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby vybrán ve snaze vytvořit rámec pro široce otevřený program. Ten reflektuje odchod Izraelitů z Egypta, jeho připomínku v podobě svátků Pesach a úzkou souvislost s křesťanskými Velikonocemi, ale také nedobrovolný odchod nebo překonání strachu ze smrti. V programu tak zazní díla vycházející přímo ze Starého zákona nebo duchovní skladby autorů, kteří se kvůli svému původu či vyznání ocitli ve faktickém nebo vnitřním exilu.“
