Poslední letošní sondu do festivalového života věnuji čtyřem diametrálně odlišným festivalům – Rozhlasovému podzimu, Strunám podzimu, festivalu Lípa Musica a bienále Janáček Brno 2010. První z nich po loňském preludiu letos usiluje o stálý zájem publika. Z důvodu úzkého finančního mantinelu přijedou (pouze) dva zahraniční rozhlasové orchestry, oba z Polska a oba s netuctovým programem. Dvojice koncertů s názvem Pražské premiéry nabízí zajímavé programy, ale obávám se, aby nedopadly co do posluchačského zájmu stejně hluše jako někdejší stejnojmenný festival České filharmonie. Rozhlasový podzim je tedy odvážnější než vloni, ale má, zdá se, dva fundamentální problémy – málo peněz a slabou podporu od Českého rozhlasu. Ten by si měl ujasnit, jestli chce prestižní festival nebo ne. Jestli ano, tak je pouze jedna cesta – postavit se za něj plnou vahou své prestiže i financí. Podobně jako se BBC staví za Proms. Jinak, obávám se, festival nepřežije.
Českolipská Lípa Musica probíhá od září do října podeváté. Patří mezi naše nejvyprofilovanější a umělecky nejvyspělejší regionální festivaly. O dobrém kreditu svědčí například pojmy Baborák Ensemble, Hana Hegerová, Divadlo DRAK, Pražská komorní filharmonie.
Jestli si nějaký festival může činit nárok na heslo „nový svět mezi festivaly“, tak jsou to Struny podzimu. Vyhnu se sondě do 15. ročníku, neboť tu jste si mohli přečíst v zářijovém vydání. Festival se vymyká všemu, co nabízí hudební život České republiky, a přes nelehké peripetie v minulosti si udržuje mimořádnou úroveň. Je příkladem, jak malý produkční tým je schopný stvořit v celku i detailech zářivý diadém.
V listopadu se odehraje v Brně druhý ročník oslav Leoše Janáčka, tentokrát s podtitulem „Janáček versus expresionismus“. Organizátoři moudře pochopili, že produkovat čistě janáčkovský festival à la Wagnerův Bayreuth je hloupost a otevřeli dveře doufejme vzrušujícím konfrontacím: Janáček versus Schulhoff, Webern, Schönberg, Berg, Kaprálová, Schnittke. Magnetem, doufám nejen pro janáčkology, budou určitě dvě světové premiéry – Výlety pana Broučka do Měsíce v původní verzi z roku 1917 a Šárka ve verzi z roku 1887. Myslím, že stejně přitažlivé (a komparativní) bude hostování moskevské Helikon-Opery z Genadijem Rožděstvenským (Věc Makropulos), Klicperova divadla (Čapkova Věc Makropulos), alternativní koncerty Zuzany Lapčíkové či Ivy Bittové… Jestliže budou záměry pořadatelů beze zbytku naplněny, tak by Brno mělo být po zásluze svědkem mimořádného holdu nejprogresivnějšímu skladateli našich hudebních dějin.
