V době, kdy budou v Číně kulminovat sportovní akce olympijských her, zahájí 16. srpna Česká filharmonie pod vedením Iona Marina 1. ročník nového festivalu – Dvořákova Praha. Zařadí se tak mezi stávající velké festivalové projekty metropole – Pražské jaro, Prague Proms, Pražský podzim a Struny podzimu. Jeho spiritus movens, intendant Vladimír Darjanin, může na základě podpory dlouhodobého sponzora KKCG mít vysoké nároky na interpretační kvalitu koncertů a míru kreativního rozvoje koncepce, v které se budou na hlavní osobnost Antonína Dvořáka nabalovat další tvůrci 18. až 20. století. Přestože na přípravu nebylo mnoho času, tak se podařilo pozvat do Prahy na celkem 15 koncertů řadu důležitých osobností, jimž vévodí dirigent Charles Dutoit, houslistka Isabelle Faust a klavírista Stanislav Bunin. Už teď se festival odlišuje od ostatních hvězdnou minisérií kvartetních komorních večerů: Kvarteto Artemis a Cuarteto Casals patří do světové špičky a Škampovo kvarteto je již dlouho na výsluní českého i evropského koncertního provozu. Prestiži již od počátku pomáhá mediální partnerství s Českým rozhlasem, který plánuje nabídnout záznamy několika koncertů do mezinárodní sítě EBU. Pan Darjanin mi odpověděl na několik otázek.
Proč jste zvolil koncepci, v jejímž centru je Antonín Dvořák? Došli jsme k tomu po komplexní analýze české a mezinárodní hudební situace. V srpnu tady chyběla velká letní akce a zaštítění jménem jednoho z našich nejvýznamnějších skladatelů bylo jen logickým vyústěním našeho uvažování. Myslím, že je to velmi perspektivní margetingová idea. Pro Dvořáka chceme dělat maximum. Samozřejmě sebelepší vize nejde realizovat bez silných partnerů. Proto byl u toho od počátku pan Komárek, majitel skupiny KKCG. Pro české hudební dění je důležité, že mezi mladou generací byznysmenů se už objevují lidé, kteří chtějí investovat do klasické hudby.
Jak jste vytvářeli program? Začali jsme asi před osmnácti měsíci, takže první ročník je výsledek možného. Kontaktovali jsme osobně velké agentury, měli jsme dobré reference, například od Pražského 
jara a České filharmonie, a kupodivu přestože důležité osobnosti plánují s několikaletým předstihem a nebylo snadné je získat, tak jsme se u drtivé většiny partnerů setkali s pochopením a vstřícností a většinou uspěli. Výsledkem je dle mého mínění docela atraktivní program. Možnosti pro další ročníky budou přirozeně výrazně lepší, což se určitě projeví v koncepci, a to včetně výrazného rozšíření počtu koncertů. Musím dodat, že sice je ideální, když se začnete bavit s agenturou v případě topstar čtyři pět let dopředu, ale je to individuální. Co se týká souborů, tak některé orchestry s vámi pro horizont tří let vůbec nemluví, jiné jsou naopak schopné najít pro vás volné okénko rok dva dopředu. Myslím, že jsme se při přípravě hodně naučili, získali nové zkušenosti a řadu kontaktů, což nám do jisté míry práci v budoucnu usnadní. Prostředků, jak někoho získat pro festival, je celá řada. Pro mě je důležité, že nás v kulturně vyspělých destinacích berou jako normální zemi a standardního seriózního partnera. Navíc Praha má takové genius loci, že je pro umělce velmi atraktivní.
Co považujte vy osobně před zahájením festivalu za svůj největší úspěch? Úžasné pro mě bude, když festival proběhne s plnými sály beze změn. I kdyby se stalo něco mimořádného, tak to budeme brát jako daň rozjezdu zcela nového projektu.
Čím bude Dvořákova Praha specifická? Za prvé se koná v letním období druhé poloviny srpna a počátku září, kdy v Evropě probíhá několik velkých festivalů v čele se Salcburkem, takže bude snazší, aby umělci přijeli i k nám. Za druhé – přidaná hodnota a závazek spojení se jménem Antonína Dvořáka. Za třetí jedinečnost Prahy. Měl jsem možnost propagovat v rámci světové výstavy naši zemi v Asii a i když to zní krutě, tak Praha je mnohem známější nežli Česká republika. Právě tyto důvody jsou zárukou, že když tady bude skutečně velký festival, kvalitou srovnatelný s Evropou, tak sem lidé budou kvůli tomu jezdit. Samozřejmě je to dlouhá cesta, otázka pěti až deseti let, cíl, ke kterému musíme každý den směřovat. Právě to mě asi na tom nejvíce vzrušuje.
Jak vidíte konkurenci? Například Pražský podzim na váš festival navazuje s týdenním odstupem, navíc obě akce končí Dvořákovým slavným cellovým koncertem. Je to skladba tak 
krásná a unikátní, že nemůže v našem projektu chybět. Koneckonců je to jeden z nejvíce uváděných violoncellových koncertů a na spolupráci Jiřího Bárty a Charlese Dutoita se těším.
Konkurence jako taková mi nevadí, koneckonců bývá užitečná. Každý intendant chce zaujmout a mít akci, která bude úspěšná. I když to v Čechách není zvykem, tak otevřeně říkám, že chci být nejlepší. Konkurenční prostředí je v Praze skutečně ostré, ale nevadí mi to, dokonce jsem tomu rád, protože je to prospěšné a profitují z toho hlavně diváci a posluchači. Myslím, že vzhledem k tomu, že naše země dala světu tolik skvělých skladatelů, tak jsme povinni mít vysoké ambice.
To, co mi tady chybí, je skutečně velký, špičkový sál pro 2000 až 2500 lidí. Jakmile začnete počítat, tak na toto omezení narazíte okamžitě. Je to skutečně závažný problém a pražské hudební subjekty by se měly v tomto spojit a přesvědčovat vedení města i státu. V horizontu deseti let by si něco takového Praha zasloužila.
Jste v kontaktu s potomky Antonína Dvořáka. Uděláte totéž směrem k institucím, které mají v logu skladatelovo jméno nebo s ním jejich činnost nějak souvisí? Určitě budu vést jakýkoliv smysluplný dialog a hledat synergické efekty, které budou prospěšné pro obě strany. Samozřejmě jdeme svou cestou, ale jsem v tom skutečně velmi otevřený. Příkladem může být diskuse mezi naší Akademií klasické hudby a Českým muzeem hudby, kde by se právě nějaký synergický efekt mohl nalézt. Určitě si dovedu představit podporu konkrétních českých muzikologických projektů. Koneckonců jsme již iniciovali vytvoření dvou knih s dvořákovskou tematikou, které vydáme, protože máme pocit, že česká dvořákovská bibliografie je velmi skromná.
Bez soukromého sponzora by zůstala Dvořákova Praha jen vaším snem. Jak je to s podporou veřejného sektoru? Podařilo se nám přesvědčit jak ministerstvo kultury, tak pražský magistrát, aby náš projekt podpořily. Je to pro nás dobrý signál. Čestnou záštitu pak dal festivalu předseda vlády Mirek Topolánek.
