Druhý ročník filmového festivalu, s názvem na první pohled hůře identifikovatelným (přitom rozluštění je snadné: MOFFOM = Music On Film, Film On Music ), letos opět vyzařoval na diváky vstřícné: Jsme tu pro vás! Pomineme-li pestrou vícežánrovou nabídku – klasickou hudbu nevyjímaje – filmů, které bychom tu sotva kdy viděli, potěšitelné byly i ceny vstupného, studentské výhody a podobně jako na Febiofestu volně přístupný doprovodný program. Veškeré produkce se 20. – 24. října odehrávaly v pražských kinech Lucerna, Světozor, Ponrepo, dále v Roxy a Francouzském institutu. Festivalová nabídka byla skutečně hutně napěchovaná, bohužel řada zajímavých filmů se promítala ve všední dny.
Příznivci oblasti world music mohli navštívit několik projekcí týkajících se africké hudby (např. film o improvizovaných koncertech ve stanech na „Festivalu v poušti“, který se každoročně koná v Mali, Člověk – Buben o hraní na vlastní tělo formou zvanou Hambone nebo Zvuky Uhadi , portrét dvou generací žen v současné Jižní Africe), japonské (Nitaboh – příběh tvůrce tradičního japonského hudebního nástroje vyprávěný animovaným filmem), španělského flamenca, tanga, hudby v Pákistánu. Sobotní projekce byly zastřešeny názvem „Brazil on Film“, které vyústily v promítání filmu Brasileirinho režiséra Miki Kaurismakiho (za zmínku stojí také Černý Orfeus Marcela Camuse z roku 1959, v němž je starý antický příběh zasazen do prostředí karnevalu v Riu de Janeiru). Tématu náležitě odpovídal doprovodný program, kromě brazilské hudby bylo možno v kavárně Lucerna ochutnávat brazilská vína.
Na své si přišli i milovníci jazzu, například ve finských Bratrech z přístavu režiséra Pekki Mandarta nebo ve filmu o newyorském avantgardním jazzovém kytaristovi Marcu Ribotovi. Z dalších žánrů jmenujme alespoň Channels of Rage Anata Aalachmiho o dvou izraelských rapperech, dokument o albu Björk Jak vznikala Medulla a britsko-americký dokument Punk: O čem to je režiséra Dona Lettse.
Právě Letts patřil k několika osobnostem, které festival osobně navštívili, podobně jako kanadský režisér Larry Weinstein, který zde dokonce převzal cenu za celoživotní přínos filmovému umění. Dílo tohoto tvůrce se letos objevilo na Mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha, s nímž MOFFOM navázal spolupráci, a tak ti, kterým letos Zlatá Praha unikla, mohli díky MOFFOMu shlédnout – nebo si zopakovat – Weinsteinovy originální Beethovenovy vlasy a starší snímky: Válečné symfonie: Šostakovič versus Stalin , Zubní pasta – šestiminutová tragikomedie v operním stylu na téma: kdo nezašrouboval zubní pastu?!, Píseň Solidarity: Hanns Eisler . Z dalších projekcí z oblasti klasické hudby zde byl uveden například vítězný film Zlaté Prahy Slavík (se sopranistkou Natalie Dessay) a Narozeniny , taneční stylizace na Mozartovu hudbu v podání Nederlands Dans Theater. Je škoda, že organizátoři MOFFOMu nesáhli z nabídky Zlaté Prahy 2005 po dalších oceněných pořadech, třeba dokumentu BBC s názvem Projekt „Flashbomb“: Opera ve stylu dnes tak aktuálních reality show (ačkoli jde o dílo čistě televizní, diváky by určitě zaujalo) nebo po silně působivém dokumentu o pianistce Marii Jo°o Pires, jejíž charisma je nad-hudebně strhující.
Aby toho nebylo málo, pro diváky byli připraveny projekce filmů s živým hudebním doprovodem, jednak němé filmy Upír a Mezihra s rumunskou elektronickou skupinou Djs Du Base a Leizaboy, sanfranciskými Amat & Menegon, Podivuhodný vynález Henryho Cavendishe s doprovodem Martina Matysky a nakonec koncert Orchestru Berg s promítáním filmů. Festival myslel i na praxi, a tak se v pátek mohli amatérští tvůrci, jejichž film s hudebním tématem nepřesahoval sedm minut, dostavit do Klubu Roxy, kde byl jejich snímek promítnut a ohodnocen diváky.
Přestože filmové projekce byly ukončeny v neděli 23. 10., kdy proběhla i „Closing party“, v pondělí se ještě uskutečnil výše zmíněný koncert Orchestru Berg (šlo o koncert v rámci cyklu „berg 2005“, který byl v koprodukci zařazen na MOFFOM) s názvem „Skladatelé a film“. Ve velkém sále kina Světozor zazněla nejprve – po vstupním slovu Karla Smyczka – v podání rozšířeného orchestru suita Zbyňka Matějů Draculův švagr . Posloužila spíše jako odrazový můstek, protože pak už následovala hudba „s obrázky“. Nejprve suita Les miserábles Arthura Honeggera k filmu Bídníci z roku 1934 režiséra Raymonda Bernarda, k níž byly na plátně promítána „fotogalerie“ a kraťounké úryvky, po přestávce orchestr doprovodil němý film Alberta Cavalcantiho La petite Lilie z roku 1929, k němuž složil hudbu Darius Milhaud. Tady už se musel orchestr pod vedením Petera Vrábela přesně „strefit“ do obrazů, podřídit tempo dění na plátně. Na tuto objevnou, divácky i posluchačsky přitažlivou část navázalo slovo režiséra Jiřího Menzela a dovoluji si odhadnout, že většině přítomných byl poprvé představen skladatel Jiří Šust (1919 – 1995), jehož hudbu zná asi každý, jeho osobnost téměř nikdo. Uveďme zde alespoň, že Šust vystudoval moskevskou konzervatoř, skladbu v Praze u J. Řídkého a A. Háby, od roku 1941 působil ve filmových ateliérech ve Zlíně. Kromě na koncertě uvedených ukázek k promítaným úryvkům z filmů Rozmarné léto, Ostře sledované vlaky, Na samotě u lesa, Postřižiny, Slavnosti sněženek, Skřivánci na niti patří k jeho dílům i hudba k Sedmikráskám a Panel Story V. Chytilové, jedním z posledních byl Krvavý román J. Brabce (1993). Kdybychom měli hodnotit pouze výkon orchestru, měl pár „svých much“, ale to v danou chvíli nebylo podstatné. Důležitější je, že se podařilo připravit večer, kterým festival MOFFOM opravdu vyvrcholil, nepodbízivě, zajímavě a velmi přínosně. Navíc nám z dohledu nezmizel, aby se za rok opět vynořil, v listopadu proběhlo několik „ozvěn festivalu“ v Ostravě a v Praze. Hudební specialisté i „všežravci“ se s MOFFOMem mají na co těšit.
