Jedna z nejúspěšnějších českých operních sólistek v sobotu oslaví významné životní jubileum. Při této příležitosti jsme paní Gabrielu Beňačkovou oslovili s žádostí o rozhovor, v němž jsme se zeptali na její pěvecké začátky, angažmá v ND i současné aktivity. Děkujeme paní Beňačkové za její odpovědi a přejeme jí všechno nejlepší!
Zjistit z dostupných zdrojů, u koho jste studovala na konzervatoři a poté na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, je poměrně snadné. Jak se to ale na počátku stalo, že jste se rozhodla jít studovat zpěv? Jako dítě jsem zpívala v dětském rozhlasovém sboru v Bratislavě, kde jsem poznala první kroky pěvecké výuky a první koncertování. Současně jsem navštěvovala ZUŠ obor klavír a zpěv a po ukončení jsem se pak rozhodla studovat zpěv na konzervatoři a VŠMU v Bratislavě.
Ve svých 23 letech jste získala angažmá v Národním divadle v Praze. S jakou představou jste do ND nastupovala? Naplnila se Vaše představa? S představou, abych dokázala vše, co jsem se naučila a abych nezklamala. Třásly se mi nohy, když jsem vstupovala do prvního angažmá přímo do Zlaté kapličky. Věděla jsem, že první rok je skoro vždy zkušební. Byla jsem vhozená do vody, postupně jsem uspěla a přijali mě mezi sebe. Ten pocit byl nádherný.
Zpívala jste před rokem 1989 i po něm. Jaké hlavní změny pro zpěváka přinesla revoluce kromě možnosti běžně cestovat a hostovat v zahraničí? A mají to podle Vás dnes operní zpěváci těžší nebo snazší, než před rokem 1989? Pro mě se nic nezměnilo a v podstatě je to v uměleckém životě stejné dnes jako tenkrát, ale otevřely se hranice a nastalo víc možností. Lehčí to ale nebylo tehdy ani dnes.
Ztvárnila jste rozličné role v inscenacích nejvýznamnějších světových scén včetně Metropolitní opery v New Yorku. Vzpomenete si na pár inscenací, které považujete za klíčové ve své kariéře? Každopádně mé začátky v ND. Obdivovala jsem všechno a každého, koho jsem slyšela, viděla a poznala od sólistů opery, baletu a velkých osobností z činohry. Učila jsem se pokorně všemu s našimi velkými dirigenty. Pak to pokračovalo dál po celém světě a každá inscenace byla pro mě klíčová, poučná a naplněná.
Jste v porotě Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka. Můžete tak sledovat nástup současné generace mladých zpěváků. V čem si myslíte, že jsou jejich silné a slabé stránky, případně co byste jim doporučila? Ano, za ta léta jsem už vyslechla spoustu mladých zpěváků. Ta silná stránka je, že každý by chtěl logicky zvítězit a jsou mezi nimi velmi talentovaní pěvci s nádhernými hlasy. Jinak pro mladou generaci je soutěž pozitivní v tom, že má příležitost se předvést, a dokázat, co umí. A pak srovnávat. Také se potkávají s osobnostmi v porotě. A vítězové jsou pak velice šťastní. Ta slabá stránka je, že přijdou i soutěžící, kteří tam nepatří a jsou přesvědčení, že jsou výborní. Ta hořká stránka je, že my porotci musíme spoustu zpěváků poslat zpět domů. Ti pak pláčou a mně je to moc líto. Ale všechny soutěže jsou vždy neúprosné a nemilosrdné.
Pořádala jste od dubna minulého roku s Jakubem Pustinou rozsáhlé koncertní turné. Jak tento projekt vznikl? A co pro Vás znamená? Znám Jakuba už dlouho. Sedím už několik let v jeho Mezinárodní pěvecké soutěži ve Žďáru nad Sázavou. Minulý rok vznikl nápad i mé přání zazpívat si tam, kde jsem nikdy nebyla. Dali jsme dohromady repertoár a Jakub se mnou zpíval a koncerty i moderoval. Doprovázela nás Marta Vašková. To se povedlo a lidé byli úžasní a vděční. Proběhlo to minulý rok a letos si přeji odpočívat.
Dosáhla jste v životě úspěchů, o kterých se jiným jenom zdá. Je přesto něco, co byste si stále chtěla splnit? Už ne. Mé přání je být zdravá, ještě si trošku zazpívat a předat své zkušenosti dál.
