S malým, ale dnes v Evropské unii významným Lucemburskem máme společný kus důležité historie i kultury. Ale jak je to s českou hudbou? Její zájmy tam již řadu let zastupuje anglický džentlmen, Geoffrey Piper. Toto anglicko-lucembursko-české spojení je sice možná překvapivé, ale velmi účinné.
Geoffrey Piper, amatérský violoncellista a klavírista, povoláním překladatel pro Evropskou komisi, žije se svou lucemburskou manželkou v Lucemburku už přes tři desetiletí. Stálý zájem o hudební dění jej v roce 1995, kdy byl Lucemburk Evropským městem kultury, přivedl ke spoluorganizaci části projektu. Pozváni byli i čeští interpreti a měli velký úspěch. Tato událost byla pro pana Pipera pohnutkou k prohloubení zájmu o českou hudební scénu a začal se jí zabývat čím dál tím intenzivněji již po své vlastní linii. Později založil neziskovou organizaci MusicEnterprise (www.musicenterprise.org) a začal zvát české a občas i slovenské sólisty, komorní tělesa, ale i menší orchestry do Lucemburska. Po čtrnácti letech práce jich už je pěkná řádka. Vedle zavedených značek, jako je třeba Smetanovo trio, Ludmila Peterková, Petr Jiříkovský, Jitka Hosprová, Kaprálová nebo Zemlinský kvartet, dává často šanci i mladší až nejmladší generaci – Mladota ensemble a dalším. Česká hudba podpořená MusicEnterprise Geoffreye Pipera tak zní na romantických lucemburských zámcích, v koncertních prostorách evropských institucí i v místních kostelech. A jaké je v Lucembursku publikum? Geoffrey Piper říká: „Náročné. Na koncerty přicházejí jak místní, tak zaměstnanci či politici institucí EU, a jsou zvyklí na pestrou nabídku evropských hudebních špiček.“
Nezůstává ale jen při organizování koncertů, které pan Piper často sám finančně podporuje. Podílí se i na financování nahrávek v České republice. Z posledních například Martinů kvartetu s Carlo Jansem a Kateřinou Englichovou (Arco Diva, 2007). Na příští rok se chystá vydání CD Evy Gajarové, bratislavské mezzosopranistky. „Při každé své cestě k vám využívám čas k co největšímu počtu osobních setkání a udržuji čilé kontakty s řadou institucí a muzikantů“, říká pan Piper. O hudebním dění v české kotlině má obdivuhodný přehled. A k vašemu překvapení, seznámíte-li se s ním osobně, mluví (i koresponduje) obstojně česky! I to je důsledek jeho českohudební vášně.
Významný je i další okruh činností pana Pipera. Je totiž aktivním členem britské Dvořákovy společnosti, a také International Martinů Circle (IMC). Ve službách projektu Martinů Revisited pracoval na přípravě několika koncertů v Lucembursku, každoročně se v Praze zúčastňuje Dnů Bohuslava Martinů. Na moji otázku, co připravuje v příštím roce, zbytečně skromně odpovídá: „V květnu 2010 jedu s malým lucemburským sborem do Ostravy. Budeme tam natáčet Otvírání studánek v angličtině se sborem Ostravské university pod vedením Jana Spisara. Pokud víme, bude to světová premiéra.“
Z jiných zdrojů se pak ale dozvídám další zajímavosti. Například, že pan Piper zásadní měrou finančně podpořil vydání důležité publikace. Anglicko-český a česko-anglický slovník pro hudebníky by měl brzy vyjít v ostravském vydavatelství Montanex (autoři Jan Spisar a Ludmila Peřinová). Jeho anglicko-česká část vydaná v roce 1996 je přepracovaná, česko-anglická na českém trhu dosud zcela chyběla.
A to jsme se nedostali ještě k počinům zakladatelským. Ty se týkají panem Piperem iniciovaného a v začátcích i finančně podporovaného česko-lucemburského tria Alea, které tvoří mladí hudebníci, klavírista Pascale Meyer, houslista Michal Sedláček a violoncellistka Petra Mališková. Trio vystoupí například v Táboře na prvním festivalu věnovanému Oskaru Nedbalovi (podzim 2010).
Jedno česko-lucemburské trio však již existuje. Bohemia Luxembourg trio však pan Piper nezaložil, flétnista Carlo Jans hrál už s Kateřinou Englichovou (harfa) a Jitkou Hosprovou (viola) dříve. „Můj příspěvek byl přesvedčit je, že mají vytvořit stálý ansámbl, a pak jsem sponzoroval CD,“ říká pan Piper.
Není těžké si představit, že hudba z Čech zněla v Lucemburském hrabství už ve vrcholném středověku. Mohla sem doputovat s poselstvím, nabízejícím ruku naší Elišky Přemyslovny mladičkému Janovi Lucemburskému. Ale i později, kdy v Lucembursku vládl nevlastní bratr Karla IV., vévoda Václav, uměnímilovný vzdělanec a básník. Společným jazykem vzdělanců i umělců byla latina. Snad i dnes lze poděkovat Angličanovi, žijícímu v Lucembursku nejen česky, ale i latinsky. GRATIAS AGIT – to je významná čestná, nehonorovaná cena, kterou uděluje každoročně Ministerstvo zahraničí ČR za nezištnou propagaci dobrého jména České republiky ve světě. Obvykle v tomto směru působícím krajanům či krajanským organizacím. Pan Geoffrey Piper je mezi laureáty Gratias agit 2009 trošku výjimkou. Krásnou, českými skláři vyrobenou cenu dostal plným právem a zaslouží si i dík nás všech, kdo máme radost z každého úspěchu české hudby v zahraničí.
