Dne 26. července 2005 na svátek svaté Anny se stane zámek ve Vranově nad Dyjí dějištěm mimořádné hudební události. Koná se zde obnovená světová premiéra opery Ghirlanda di Fiori (Girlanda z květů, 1726), kterou napsal před téměř třemi sty lety pro místní zámeckou paní císařský dvorní kapelník Antonio Caldara.
Zámek ve Vranově nad Dyjí byl v době baroka jedním z významných kulturních center Moravy. Jeho poloha v malebném údolí řeky Dyje a blízkost královského města Znojma a císařské Vídně z něj činily jedno z nejvyhlášenějších šlechtických sídel. Nutno ovšem říci, že největší zásluhu na proslulosti tohoto zámku měla jeho okouzlující majitelka, Marie Anna Pignatelli, hraběnka Althanová (1689 – 1755).
Marie Anna markýza Pignatelli, zvaná prostě Marianna, se narodila a své mládí prožila ve Španělsku. Zde ji také poznal pozdější císař Karel VI. (1685 – 1740), který v té době usiloval v takzvané válce o španělské dědictví o uprázdněný španělský trůn. Markýza se provdala za Karlova oblíbence Michala Jana Althana (1679 – 1722) a pár posléze následoval mladého císaře do Vídně. Marianniny vztahy k Jeho Veličenstvu nejsou sice nikde otevřeně definovány, ovšem je známo, že císař zahrnoval přízní a láskou nejen jejího manžela, ale také ji. Jedním z výrazů této náklonnosti mohla být také gratulační opera, kterou napsal roku 1726 pro ovdovělou hraběnku Althanovou císařský dvorní skladatel a jeden z nejvýznamnějších hudebníků barokní Evropy Antonio Caldara (1670 – 1736).
Caldarova opera Ghirlanda di Fiori (Girlanda z květů ) náleží k typu gratulačních serenád, které byly v době baroka obvyklou součástí oslav významných dnů šlechtických rodů. V samotné Vídni se během roku konala celá řada takovýchto hudebních představení při nejrůznějších příležitostech, mezi nimiž zaujímaly zvláštní místo narozeniny a jmeniny císaře, císařovny a od určité doby také jejich dětí. Podobně byla také tato opera věnována oslavám hraběnčina svátku, jak napovídá přípis „festeggiandosi il nome riveritissimo di Sua Eccelenza“ (tedy „oslavující nejvznešenější jméno Její Excelence“) na titulním listu partitury. Tak můžeme také stanovit přesné datum provedení: protože hraběnka slavila své jmeniny na svátek sv. Anny, byla tato opera provedena 26. července roku 1726. Místo provedení nám historické prameny bohužel neudávají, ovšem vzhledem k tomu, že v létě většinou odjížděla šlechta na své venkovské statky, mohl být dějištěm této slavnosti také Vranov nad Dyjí, jejž hraběnka po smrti svého manžela v roce 1722 spravovala a také pravidelně navštěvovala.
Jednou z nejzáhadnějších okolností týkajících se této opery je osoba jejího objednavatele. Titulní list opery uvádí, že kus byl „cantato e dedicato all'eccellenza medesima dalle dame e da' cavalieri suoi figlii“ (tedy „zazpívaný a věnovaný dotyčné Excelenci dámami a kavalíry jejími dítky“). Manželství Marianny s Michalem Janem z Althanu bylo požehnáno hned šesti dětmi, z nichž prvorozenému Janu Michalovi bylo v roce 1726 šestnáct let a nejmladšímu synkovi Antonínovi teprve deset. Nápad darovat mamince k svátku operu byl u těchto mladých lidí jistě příkladný a krásný, ovšem je otázkou, zda se za těmito „dámami a kavalíry“ neschovával ve skutečnosti hraběnčin císařský příznivec.
I když ponecháme stranou tyto lákavé dohady ohledně zadání opery, je jisto, že provedení díla bylo skutečně svěřeno mladým hraběcím ratolestem. Jak napovídá libreto vytištěné k této příležitosti u dvorního tiskaře Johanna Petera van Ghelena, zpívaly v opeře všechny Marianniny děti: Michal Jan (Mirtillo – bas), Karel (Tirsi – tenor), Antonín (Melinto – alt), Tereza (Idalba – soprán), Michaela (Elpina – soprán) a Marianna (Auretta – soprán). Pěvecké party ovšem nikterak nesvědčí o tom, že by měly být prováděny nezralými, amatérskými hlasy – naopak spíše dokazují, že se šlechtickým dítkám muselo v té době dostávat již od útlého věku pěveckého školení, jaké bychom přáli mnoha studentům našich konzervatoří.
Text opery je typickou ukázkou holdovací poezie, jejímž hlavním účelem bylo zahrnout oslavence nesčetnou řadou lichotivých obrazů a přirovnání. Autorem libreta je dvorní básník Pietro Pariati, autor řady dalších libret k operám provedeným u císařského dvora (mimo jiné je také autorem textu opery Costanza e Fortezza , provedené v rámci oslav korunovace císaře Karla VI. za českého krále v roce 1723 v Praze). Poeticky laděný text dobře vystihuje intimní náladu rodinného svátku. Hraběcí synové a dcerky představují pastýře a nymfy, kteří se shromáždí k oslavě svátku bohyně ranních červánků Aurory. Přemýšlí o tom, čím by Jitřence svého života udělali největší radost, a protože se jim žádný z darů nezdá dosti honosný k tomu, aby uctili její neskonalou dobrotu a laskavost, zvolí nakonec dar velmi prostý. Každý z nich si vybere jednu květinu, která připomíná některou z vynikajících vlastností oslavenkyně a opěvuje její krásu a vůni. Poté, co pastýři náležitě uctí každý kvítek zvlášť, z nich uvijí nádhernou girlandu, jíž Auroru ověnčí.
Pestrobarevná rozmanitost květů je v hudební rovině vyjádřena neobvykle bohatou instrumentací opery. Již v předehře zazní dva lesní rohy, které vytrubují téměř na způsob fanfár, svolávajících pastýře a nymfy k oslavě svátečního dne. V árii o fialce přijde ke slovu typický pastorální nástroj – flétna, objevuje se také sólový fagot, trubka i housle. Už sám fakt, že na tak malé ploše, jakou je gratulační serenáda, uplatňuje skladatel tolik různých kompozičních prostředků, svědčí o mimořádném zájmu o osobu oslavenkyně.
Gratulační opera Ghirlanda di Fiori byla znovuobjevena ve vídeňském archivu Gesellschaft der Musikfreunde, kde byla uložena vlastní skladatelova rukopisná partitura díla. Původní libreto existuje dnes pouze v jediném exempláři, který byl nalezen ve františkánské knihovně v Moravské Třebové. Obnovenou světovou premiéru připravuje Ondřej Macek se svým souborem barokních nástrojů Hofmusici ve spolupráci s ansámblem historického tance Hartig (umělecká vedoucí Helena Kazárová). Dílo bude uvedeno ve scénickém provedení s dobovými kostýmy a režií ve stejný den, ve který před téměř třemi sty lety zaznělo poprvé – na svátek svaté Anny, patronky vranovské zámecké paní.
