Druhý ročník Rudolfa Firkušného zahájila v listopadu Berlínská filharmonie. Koncert k 25. výročí sametové revoluce a pádu Berlínské zdi v Obecním domě se stal jednou z vrcholných společenských a hudebních událostí roku 2014. Sir Simon Rattle přizval k provedení Beethovenovy Deváté symfonie špičkové sólisty. Jedním z nich byl německý basbarytonista Hanno Müller-Brachmann, který na koncertních pódiích a operních scénách spolupracuje s nejvýznamnějšími dirigenty současnosti a prestižními zahraničními tělesy. Na svém kontě má řadu oceněných nahrávek.
Evropské turné s Berlínskou filharmonií u příležitosti 25. výročí pádu Berlínské zdi jste zahájil ve vašem hlavním městě. S jakými pocity jste prožíval sérii mimořádných koncertů, které jsou v naší zemi ideově spojeny s pádem totality a vzpomínkou na sametovou revoluci? V hlavním městě Spolkové republiky Německo byl koncert pro mne velmi emocionální. Plán programu celého turné byl již od počátku výjimečný. Naše vystoupení v České republice, Německu, Maďarsku a Polsku jsme spojili se šířením poselství děkovného vyjádření lidem, kteří z velké části přispěli k současnému vývoji života ve svobodě… Víte, když jsem byl malý, nevěřil jsem, že Německo bude sjednocené, ale mnoho lidí v naší zemi v pád totality doufalo. Jsem otec tří dětí, které si už ani neumí představit, že byl náš stát i s hlavním městem rozdělen, což je pro mne zázrak.
V německé metropoli byla v listopadu světelná instalace podélné zdi a u Brandenburské brány se konal koncert Státní kapely Berlín s dirigentem Danielem Barenboimem. Jaké vzpomínky na minulost ve vás vyvolaly společenské oslavy? V Berlíně jsem se byl s přáteli podívat na světelnou instalaci, která byla velmi hezká. Mnoho lidí zaplnilo ulice metropole a atmosféra byla skutečně u nás velkolepá a dojemná. Koncert s Danielem Barenboimem jsem viděl až v televizi a vzpomínal jsem i na období, kdy byl mým dlouholetým šéfem v berlínské Státní opeře Pod lipami. Hudební a společenské události spojené se zpěvem o svobodě prožívali lidé v Německu velmi radostně. V dětství jsem navštívil Berlín a zeď jsem viděl, měli jsme ve východní části blízké, takže jsem zažil už v deseti letech mé nesilnější hraniční kontroly… Vzpomínám si, jak nám celníci prohledali celé auto, což bylo velmi potupné. Hraniční kontroly ve vlastní zemi byly pro mnoho lidí dost ponižující. Měl jsem již tehdy srovnání, protože jsem bydlel u hranic a dvakrát týdně jsem jezdil pohodlně s blízkými do Švýcarska, kde jsem zpíval v Basilejském chlapeckém sboru… Velmi mne těší, že jsem mohl oslavovat výročí pádu totality s Berlínskou filharmonií a podílel se na nastudování Deváté symfonie Ludwiga van Beethovena. Byla to pro mě čest.
Zvuk Berlínské filharmonie a složení orchestru je velmi specifické. Co na ní obdivujete? V Berlínské filharmonii je mnoho famózních sólistů. Každý jednotlivý muzikant není jen částí celku, člen Berlínské filharmonie, ale skvělý sólový hudebník. Líbí se mi, když v rámci velkého celku hrají „komorně“, což je velmi výjimečné. Je krásné slyšet, jak si hráči při provedení skladeb vzájemně naslouchají. Užívám si je s potěšením při každém koncertu. Být s nimi je pro mne privilegium. Velmi rád pozoruji, jak fantasticky hrají jednotliví muzikanti společně v jednom duchu. Sir Simon Rattle je obdivuhodně inspiruje a motivuje. Skladba pod jeho taktovkou s Berlínskou filharmonií neuvěřitelně dýchá. Jejich koncerty jsou velká radost.
Daniel Barenboim, generální hudební ředitel berlínské Státní opery Pod lipami, vás provázel v citlivých začátcích rozjezdu vaší kariéry. Říká se o něm, že je geniální. Jaký vstup do operního dění pro vás mladého pěvce přichystal? Když mne angažoval do Státní opery Pod lipami, mou první produkci se pro mne stala opera Richarda Wagnera Mistři pěvci norimberští, ve které jsem ztvárnil Fritze Kothnera.Tehdy jsem byl rád, že jsem brzy po škole mohl zpívat velké dílo po boku významných pěvců. Spolupráci s nimi, dirigentem Barenboimem a režisérem Harrym Kupferem jsem vnímal za výjimečnou příležitost, což byl pro mne silný moment a skutečně neuvěřitelný zážitek. Na začátku jsem nezpíval hned velké role, například v další Wagnerově opeře Tannhäuser jsem ztvárnil Biterolfa. Tenkrát jsem se cítil velmi mladý na ztvárnění postavy, ale Daniel Barenboim mi dal nabídku, kterou jsem využil. V angažmá s velkými umělci na vysoké úrovni jsem profesně vyrostl.
Co vás na jeho projevu zaujalo v Berlíně při zkouškách v opeře? Určitě by byl velmi dobrý režisér. Spolupracoval jsem s ním na operách Don Giovanni, Figarova svatba a Takové jsou všechny Wolfganga Amadea Mozarta. Hodně jsem se od něj naučil při práci s recitativy, Barenboim má obdivuhodně velmi jasný cit pro teatralitu v hudbě a dokáže ji předat pěvcům.
Jste profesorem zpěvu na Vysoké hudební škole v Karlsruhe. Organizujete i vlastní mistrovské kurzy? Momentálně se soustředím na výuku, ale dříve v době mého berlínského angažmá ve Státní opeře Pod lipami jsem měl při tamním operním studiu mistrovské kurzy, podobně jsem je organizoval také ve Frankfurtu nad Mohanem v operní studiu a na Vysoké hudební škole v Baden-Badenu.
Zpíváte se studenty i díla českých skladatelů? Bohužel se jejich studiu a přednesu zatím nevěnujeme, ale postrádám v systému německého uměleckého vzdělání bližší vztah k jiným jazykům, které nejsou ve světě tak rozšířené, jako například angličtina, francouzština nebo italština. V hudební výuce nutně potřebujeme češtinu a ruštinu. Usiluji, abychom v dalších semestrech měli mistrovskou třídu zaměřenou jak na ruský, tak na český repertoár. V každém semestru bych se chtěl věnovat jednomu jazyku a vybraným dílům slovanských skladatelů.
Žijeme v době, kdy je upřednostňován jazyk originálu díla, takže pro budoucnost pěvců je jistě vaše rozhodnutí velmi důležité. Věřím, že by jim studium kompozic již na škole mohlo v kariéře velmi pomoci. Upřímně bych si přál, aby díla vašich skladatelů byla zahrnuta do systému výuky vysokoškolského vzdělávání. Práce se studenty je pro mne velkou výzvou. Určitě považuji za důležité, aby interpret přistupoval k dílu skladatele vstříc službě kompozici. Když studenti zpívají písně, hodně se zabýváme vztahem hudby k poezii. Z přednesu písní se mohou mladí lidé mnoho naučit, rozvíjet své výrazové možnosti a najít si citlivý vztah jak ke svému hlasu, tak ke klavíru, který je zpravidla doprovází nebo k dirigentovi s orchestrem. Při studiu se učí senzibilnímu přístupu. Až vstoupí absolventi do praxe, ocitnou se tváří v tvář enormní konkurenci. Bohužel se jim někdy může stát, že dostanou špatné rady od agentů, operních ředitelů nebo dokonce i od dirigentů. Proto je velmi důležité, aby si již během studia na konzervatoří nebo vysoké škole uvědomili, co dokáže jejich hlas a jaké mají dispozice. Velmi mi leží na srdci, aby rozvíjeli nejen svou techniku a umění interpretace, ale i schopnosti vlastní samostatnosti a zodpovědnosti.
Jak se vám líbí česká hudba a které české skladatele máte rád? Určitě mám velmi rád hudbu Leoše Janáčka. Velmi mne těší mne, že jsem mohl zpívat Stabat Mater Antonína Dvořáka, ale jeho díla se v Německu příliš nehrají, určitě ne tak často jak v Rakousku. S radostí jsem zpíval a nahrál některé kompozice Gustava Mahlera, z nichž jsem si velmi oblíbil písně ze sbírky Chlapcův kouzelný roh.
Máte výborné recenze na provedení skladeb napříč stoletími od baroka až po soudobou hudbu. Váš repertoár je skutečně velmi pestrý a široký. Co vás fascinuje na hudební historii a jejím vývoji? Hudba je jak strom a člověk se může zabývat jak kořeny, tak plody, což mne opravdu zajímá. Inspirují mne souvislosti, směry a různé vlivy, které se v historii hudby prolínají. Fascinuje mne nejen rozmanitost umění kompozice, ale i jak díla vznikají a zní. Samozřejmě se rád vracím k pilířům hudby a dílům Bacha, Mozarta nebo Schuberta. Vývoj dějin je velmi napínavý.
Natočil jste řadu mnoho oceněných nahrávek na CD a DVD. Na jaký nový projekt se mohou posluchači těšit? Nedávno vyšlo Stvoření Josepha Haydna s dirigentem Bernardem Haitinkem a Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu. Připravuji nahrávku recitálu s maďarským klavíristou Andrásem Schiffem v hale Berlínské filharmonie, s nímž zpívám skladby Antala Dorátiho a Modesta Petroviče Musorgského. Společně jsme provedli s programem děl charitativní koncert na pomoc organizaci Human Rights Watch.
Do plánů letošní sezony jste zahrnul i koncerty s Clevelandským orchestrem a jejich dlouholetým hudebním šéfem, kterým je rakouský dirigent Franz Welser-Möst. Čeho si na spolupráci s ním vážíte? V Clevelandu máme na repertoáru „Velkou“ Mši h-moll Johanna Sebastiana Bacha. Franz Welser-Möst patří k velkým osobnostem. Velmi mne zaujalo, že silně inklinuje k církevní hudbě. Moc si vážím jeho přístupu ke kompozicím a oceňuji, že z provedení děl pod jeho taktovkou je cítit, že k nim má bližší vztah. Skladby dokáže povýšit a vtisknout jim pečeť nadčasovosti.
Čím žijete a co vás čeká? Jsem velmi rád, že v současnosti zpívám poloscénicky se skvělým maďarským dirigentem Ivánem Fischerem a s jeho fantastickým Budapešťským festivalovým orchestrem. V posledních sezonách jsme hráli Mozartovu Figarovu svatba, kterou jsme provedli v Budapešti, Berlíně a New Yorku. Plánujeme vystoupit v létě i na Edinburgském festivalu. Nově jsme nastudovali nádhernou Kouzelnou flétnu, ve které zpívám Papagena. Připravujeme uvedení v Budapešti, Abu Dabí a New Yorku. Realizace je veselá a opravdu skvělá.
