Když jsem vloni jako naprostý laik zakopával v lese o houby a nacházel jsem je na nejneuvěřitelnějších místech, byla „moje manželka nejlepší ze všech“ v sedmém nebi a měl jsem houby na sto způsobů. Příčinou bylo mimo jiné příznivé počasí. Tím, čím je pro houby vláha, tím jsou pro hudbu peníze. Bez nich by také sotva co vyrostlo. Týká se to pravidelného sledu koncertů a oper i hudebních svátků, jakými jsou festivaly. Soudě podle jejich počtu by se mohlo zdát, že mecenášů, nebo-li VIP partnerů, je dost, ale zdání klame. Někteří si vybírají jen sladké bonbonky (viz operní gala), jiné svoje sponzorské aktivity začínají více diferzifikovat, měšce pro hudbu chudnou nebo je zvyšována míra kompenzace. Přesto, jak se zdá, když se objeví schopný manažer s jasnou vizí a dobrými kontakty, tak jde založit festival i v dnešní době, která přeje všemu možnému, jen ne klasické hudbě. Čtveřici velkých pražských festivalů doplnil pátý s pevnými ekonomickými základy – Dvořákova Praha. I když mohou být kolem takového patrona velké emoce, v pozadí je zcela pragmatická rozvaha. Dalším festivalovým nováčkem bude letos projekt spojený s metropolí Moravy – Janáček Brno 2008. Tamější velké kulturní instituce – Národní divadlo, Filharmonie Brno, Moravské zemské muzeum a Hudební fakulta JAMU – spojí své síly pro myšlenku hodnou zvýšené pozornosti: vytvořit u nás konečně velkoryse koncipovaný festival, který by oslavoval Janáčka, byl platformou pro různé pohledy na jeho hudbu a prezentaci dalších umělců jeho éry. Myšlenka, že by z Brna byl nový Bayreuth nebo Salcburk, je myslím příliš odvážná, nicméně festival by se mohl zařadit mezi důležité, tematicky jasně vyprofilované akce hudební Evropy. Určitě je zde hodně nadšení, kreativity, janáčkovská tradice, centrum janáčkovského bádání a genius loci. Projekt může mít i svoje problémy. Tím hlavním jsou peníze. Město Brno prý dá do akce až 20 milionů korun, což je pozoruhodné číslo. Podle primátora Romana Onderky zde vznikne „nová tradice, která bude tohoto odvážného skladatele podporovat ještě více, než doposud“. Je však zřejmé, že bez silného vstupu soukromého sektoru se festival neobejde. Zatím se nechaly zlákat jen BVV Veletrhy Brno. Dále je zde nerudovský problém, co bude s Moravským podzimem. Obávám se, že dva podzimní velké festivaly v jednom roce si Brno nemůže dovolit. Město bude muset také vyřešit problém Janáčkova kulturního centra. Bez něho si nelze dlouhodobou existenci festivalu představit. V neposlední řadě je zde riziko svornosti. Je zde tolik subjektů, že přátelskou a empatickou kooperaci bude možná těžké zachovat.
Pro Daniela Dvořáka, šéfa brněnského Národního divadla, je to skvělá šance, jak se zviditelnit a svým způsobem i ponížit Prahu, která jej odvrhla a kde velký festival Antonína Dvořáka, s kterým by se mohla identifikovat, realizuje soukromý kapitál. Jestli nakonec budou při Brnu stát múzičtí patroni a bienále se prosadí, pak budou platit slova Daniela Dvořáka, že by se Brno mělo stát referenčním místem janáčkovské interpretace a cílem cesty janáčkofilů z celého světa. První ročník, který začne 6. listopadu, vzbuzuje velké naděje. Většina akcí bude prý realizována z kritických edic a program nabízí jednak objevování nových souvislostí, jednak komparaci více pojetí: trojí Její pastorkyňa (Nationaltheater Mannheim, Národní divadlo Praha, Komorní opera JAMU – verze 1904), dvojí Káťa Kabanová (NDB, Theater an der Wien). Neodpustím si bonbonek: Když nepočítám Čapkovu Věc Makropulos , tak jedinou nejanáčkovskou skladbou bude Bergův Koncert „Památce anděla“ , který provede vynikající houslista Ilya Gringholts. Od doby založení Strun podzimu jsem se nesetkal s tak zajímavou festivalovou myšlenkou. Brňanům přeji, aby byli podobně vytrvalí a úspěšní.
