Když letos Pražské jaro ohlásilo, že Českou spořitelnu vystřídala v pozici generálního partnera festivalu Česká telekomunikační infrastruktura (CETIN), většina novinářů (včetně mě) byla zaskočena, protože o této společnosti v podstatě nic nevěděla. O České telekomunikační infrastruktuře se sice moc nepíše, ale pro komunikaci nejen uvnitř státu je klíčová. Je součástí investiční skupiny PPF a vznikla odštěpením od společnosti O2 Czech Republic. CETIN se stará o fixní přístupovou síť, mobilní přístupovou síť a zároveň mezinárodní telekomunikační služby. Tudíž pro Českou republiku je to strategická společnost. Její síť zahrnuje 38 000 km optických kabelů a 20 000 000 km párů metalických kabelů po celém Česku. Od června 2015 je předsedou představenstva CETIN Martin Vlček. Sponzorství Pražského jara bylo výbornou příležitostí k nastartování PR, budování značky a image nově vzniklé společnosti CETIN. Martin Vlček působil v PPF, O2 i v Pentě Investments, CETIN vede od června roku 2015. Rozhovory neposkytuje, v případě HARMONIE však učinil výjimku.
Přibližte čtenářům, co se skrývá za značkou CETIN? Česká telekomunikační infrastruktura je firma, která si nechala po rozdělení O2 technologické vybavení, tedy nejen aktivní prvky, což jsou různé servery, routery či switche ale především pasivní infrastrukturu, tedy nejrůznější kabelové sítě… Zkusím vám vysvětlit, jak to zhruba funguje. Máte-li v ruce mobilní telefon, pak se váš přístroj spojí s anténou základové stanice. Následně pak vede cesta pravděpodobně přes optický kabel do koncentračního bodu a následně směřuje signál do ústředny, kde jsou data o zákaznících, což už není CETIN, ale O2. Po zpracování se signál vrátí zpět do naší infrastruktury a po určité transportní síti vede cesta až k vámi zvolenému koncovému zařízení příjemce. Takže nám patří většina podzemních i velká část nadzemních transportních a komunikačních sítí mimo serverů operátorů, kde jsou třeba uložena data o zákaznících. Jinak řečeno, bez nás by kontakt mezi subjekty telekomunikačního prostoru nebyl možný. Na druhou stranu my nemůžeme být bez operátorů, protože bychom například neměli kam směrovat hovory.
Poskytujete tedy služby operátorům a dalším subjektům telekomunikačního prostoru? Ano, jsme nezávislým velkoobchodním hráčem bez vazeb na konkrétního poskytovatele. Našimi zákazníky jsou jak velcí mobilní operátoři, tak i středně velcí a malí poskytovatelé internetového připojení (ISP, Internet service provideři), jako jsou společnosti Avonet nebo Český bezdrát.
Svět klasické hudby má určitý punc exkluzivity. Největší mecenáši měli a mají velmi často ve svém čele osobnosti se vztahem ke kultuře. Jak je to u vás? V oblasti vážné hudby doma sice nejsem, ale vztah k ní mám dlouhý a mohu říci dobrý. Jestliže poslouchám hudbu, je to z více než 80 procent hudba klasická.
Čím to je? Shodou okolností, které asi nejsou originální. Můj otec je velký fanoušek klasiky, takže jsem byl v dětství touto hudbou obklopen. Asi do 17 let mě to spíše otravovalo a jako u řady jiných mladých lidí mne nadchl Vivaldi a jeho Čtvero ročních období. Pomalu se to začalo rozjíždět a dnes klasiku poslouchám poměrně dost.
Jakou hudbu máte rád? Hlavně hudbu orchestrální a koncerty 18. a 19. století, z nich pak zvláště Beethovenovy klavírní koncerty. Moderna je pro mě těžší, 20. století je pro mě boj, ale snažím se ji pochopit. Ostatně pražská koncertní sezona není jen Beethoven (☺), což by byl stereotyp, takže se na abonentních večerech orchestrů setkávám s pestrou nabídkou. Člověk nemá poslouchat jen to, co se mu líbí, ale hledat cestu k hudbě, kterou možná nemá rád, kterou nezná, nerozumí jí a pokoušet se najít pro něj něco zajímavého.
Vaše pouť za hudbou se odvíjela jen v pasivní rovině? ☺… postihla mě lidová škola umění. Měl jsem dostaveníčko s klarinetem, teoretická příprava a pak praktické „klarinetování“, ale dlouho to nevydrželo.
Teď je vaše firma provázána s Pražským jarem, ale co pražská hudební sezona? Pražské jaro bylo při délce trvání nutně minoritní záležitostí. Na koncerty chodívám hlavně na podzim a v zimě.
Preferujete nějaký typ hudební produkce? Určitě orchestr v různých podobách. Opět musím zmínit, že jsem rád, když je zvuk orchestru obohacen klavírem, zvláště pak sólovým.
Máte raději Rudolfinum nebo Obecní dům? Když na vaši otázku odpovím, tak někoho nepotěším, že…? Chodím do Rudolfina. Obecnímu domu jsem se nevyhýbal, ale až letos jsem si jej s Pražským jarem pořádně prošel a hodně mě překvapil. Například poslech z balkonu Smetanovy síně je oproti Dvořákově síni zcela jiný zážitek. Obecního domu jsem si při Pražském jaru užil víc než za celý rok a bylo to příjemné.
Proč je CETIN hlavním partnerem Pražského jara? K tomuto rozhodnutí přispěl fakt, že CETIN, národní infrastrukturní jednička, je na českém trhu novou firmou. Je hodně velká, zásadně důležitá a co se týká služeb a kvality velmi seriózní. Ona serióznost je i v tom, že služby a věci, které prodáváme, prostě musejí za všech okolností fungovat; naše řešení nejsou nejlevnější, ale jsou robustní, aby překonala výpadky a svízele. Než jsme s touto firmou začínali, tak jsme uvažovali, jak náš brand zanést v České republice do povědomí. Shodou okolností ve stejné době končil generální partner Pražského jara a festival hledal nového. V rámci diskuse a jednání na akcionářské úrovni v PPF byl představen návrh spolupráce s Pražským jarem a rozhodli jsme se s touto zásadní kulturní akcí spojit. Je totiž nesporné, že tím, čím je CETIN ve světě telekomunikační infrastruktury a technologií, je Pražské jaro ve světě kultury. Je známé, seriózní, dobře obsazené, má velký respekt a uznání a slušnou kvalitu… Jednoduše řečeno – hudba lidi spojuje, my spojujeme miliony lidí. Obě značky jsou velmi důležité a nemohou si dovolit druhořadé výsledky své práce.
Ptám se na to i proto, že dosud přicházeli sponzoři klasické hudby hlavně ze světa bankovnictví. Když pominu sbírku smyčcových nástrojů, která je dlouhodobě zapůjčena České filharmonii, skupina PPF dosud klasickou hudbu nepodporovala. Spíše mířila do jiných oblastí umění. Bylo by dobré vidět podporu hudby jako část relativně hodně silných kulturních aktivit skupiny PPF, jako jsou třeba Shakespearovské slavnosti nebo Divadlo Járy Cimrmana.
Jak velká je tedy podpora Pražského jara? Nebudu mluvit o konkrétní částce, ale jak říkal Roman Bělor (ředitel MHF Pražské jaro – pozn. aut.), jsme trošku štědřejší než minulý generální partner festivalu. Správné je ale dívat se na to ve dvou rovinách. Posíláme dohodnutou sumu na účet Pražského jara. Chceme ale také ovlivnit směřování Pražského jara, pomáhat s přípravou, jak by mohl festival vypadat a dotvářet ho, přičemž vůbec nemáme ambici mluvit do programu. Například tento rok jsme sice narychlo, ale velmi flexibilně vytáhli Pražské jaro při úvodním koncertu do několika kin (a chceme v tom v ještě širším záběru pokračovat) a do parku na pražské Kampě. Myšlenka přenosu, jenž není složitý, ale ani triviální, je staršího data, nicméně realizace vždy selhala na technologicko-organizačních věcech. Diskutujeme i o dalších nápadech, které by mohly oslovit více lidí než dosud. Chceme zde prostě zanechat pozitivní stopu a realizovat nápady vzešlé jak z Pražského jara, tak od nás.
Jaký byl z pohledu hlavního sponzora váš první ročník s Pražským jarem? Pro mě byl hodně zajímavý, a to ve dvou rovinách. První rovinou je propagace našeho propojení s festivalem u našich partnerů, stávajících i potenciálních zákazníků, u lidí našeho zájmového okruhu. I když to vše směřuje hlavně do ryze technologického prostoru, kde pravidelná návštěva koncertů je minoritní, byl zájem o nekonvenční událost obrovský a odezva překvapivě sympatická. Druhou důležitou rovinou byl velmi dobrý ohlas v naší firmě.
Splnil vaše očekávání a představy? Prošel jsem si s kolegou Franklem (Michal Frankl, člen představenstva CETIN, ředitel regulace a PR – pozn. red.) novou rolí, kdy jsme skrze správní radu festivalu nahlédli do zákulisí festivalu a s úzkým týmem naší firmy, který zakomponovává CETIN do Pražského jara, jsme se dostali hlouběji do toho, co festival dělá. Velmi mile mě překvapilo, kolik úsilí a práce je například za katalogem a programy, za strukturální přípravou festivalu… Do tohoto vlaku jsme nastoupili na poslední chvíli a hodně věcí jsme honili těsně před naším prvním ročníkem a moc se to povedlo. Takže moje pochvala míří jak k týmu Pražského jara, tak hlavně k mým kolegům z CETINU, kteří odvedli dobrou práci. Příští ročník bude určitě v přípravě klidnější a koncepčnější.
Jaké koncerty vás nejvíce potěšily? Určitě nejvíce mě nadchl zahajovací koncert. Nebyla to moje první Má vlast, ale tentokrát jsem to prožíval hodně intenzivně a pro mě to bylo velmi povedené provedení, i když chápu, že mohlo lidi rozdělovat. Pan dirigent Paavo Järvi to zvládl v poměrně jarním, svěžím, energickém tempu a muzikanti vypadali, jakoby byli pokropeni živou vodou. Jakkoliv jsem slyšel Mou vlast asi poosmdesáté, tak se mi líbilo, jak může být tato hudba interpretována svěže, bez konvencí. Ještě jeden laický pohled – hodně mě překvapila pozitivní změna v České filharmonii, jakou proměnou prošla od roku 2012. Čistá koncepční práce a jasně vytýčená cesta pana Bělohlávka je na tom orchestru znát. Jistě i díky výrazné generační obměně… Pro mě netradiční byl koncert souboru Al Ayre Español, který byl i přes neúčast zpěvačky mimořádně zajímavý. Se španělskou hudbou se jinak moc nepotkávám. Původně to pro mne byla společenská povinnost, na konci obohacující zkušenost… Moc příjemné pocity jsem měl z koncertu BBC Symphony Orchestra. Úžasným kouskem byl Mozartův Klarinetový koncert A dur s korejským vítězem loňské soutěže Pražského jara a samozřejmě se mi líbila Beethovenova Pátá symfonie… Jedním ze čtyř pianistů, s kterými poslouchám v autě Beethovena, je Murray Perahia. Koncert G dur s Academy of St Martin in the Fields mohl být lepší. Myslím, že jeho hra byla trochu poznamenána i jeho dirigentskou rolí a trochu nešťastnou pozicí zády k publiku… Skoro jsem zapomněl na závěrečný koncert. Beethovenova Sedmá byla parádní, ale ještě zajímavější byla skladba Peterise Vaskse The Fruit of Silence… a, takže vidíte, že mě občas baví i soudobá hudba. (☺) Vůbec jsem nevěděl, co od toho čekat, a líbilo se mi to.
Sítě vstupují do různých úrovní každodenního života. Kdy bude možné se dívat nebo poslouchat přenos koncertu i ve vozech pražského metra? Byl bych rád, kdyby to bylo co nejdříve. Komplikují to diskuse technologicko-finančního rozměru v trojúhelníku operátoři – dopravní podnik – magistrát. Až se to vyřeší, tak realizovat technické řešení lze během několika měsíců.
Jaký časový horizont tomu dáváte? Těžko říct. Operátoři však rozhodně nejsou hlavním problémem… Pražského jara 2017 se to však týkat ještě nebude.
Smlouva s PJ je tuším dvouletá s tříletou opcí. Viděno prizmatem letošního ročníku, má CETIN ambici být podobně zdravě stabilní jako bývala před vámi Česká spořitelna? To se určitě dozvíte. ☺
