Česká republika se pomalu probouzí z koronavirové hibernace. Ekonomicky a sociálně byly postiženy tisíce hudebníků ze světa klasické hudby. Patří mezi ně i členové symfonických orchestrů. Jak konkrétní bude budoucnost orchestrů nevím, i když mám pocit, že se nevrátí do stejné řeky. A také nevím, zda se vrátí či promění chuť navštěvovat koncertní sály. Jaká je ale současnost velkých symfonických těles? Zeptal jsem se ředitelů tří našich špičkových orchestrů. Za Filharmonii Brno odpovídala Marie Kučerová, za Janáčkovu filharmonii Ostrava Jan Žemla a za Symfonický orchestr hlavního města Praha FOK Daniel Sobotka.
Asi jen málokdo nebyl zaskočen koronavirovou pandemií. Téměř vůbec se v médiích nezmiňují orchestry. Co dělají během výjimečného stavu členové orchestru a co management?
Marie Kučerová: Na orchestry, zvláště ty velké, to dopadlo plnou silou, protože podstatou naší existence je hrát ve velkém obsazení a většinou pro velké publikum, což už několik týdnů nelze. Naši hudebníci si udržují formu v domácích zkušebnách a mají možnost individuálně cvičit v Besedním domě. Byli připraveni kdykoli nastoupit, pokud by se vládní nařízení uvolnilo, nyní se už spíš připravují na podzimní sezonu, která bude hodně náročná. Management funguje bezproblémově na bázi home office, komunikujeme online a průběžně se potkáváme.
Jan Žemla: Členové orchestru se individuálně připravují v domácích podmínkách nebo na pracovišti, neprobíhají však kolektivní výkony. Výrazná část členů Janáčkovy filharmonie Ostrava se okamžitě bez nároků na odměny zapojila do streamovaných živých koncertů. Ač to dokonalý zážitek z živého vystoupení nenahradí, jinou cestu v tuto chvíli nemáme. Spousta členů JFO se rovněž aktivně zapojila do pomoci seniorům, šitím roušek atd. Management se věnuje přípravě další koncertní sezony, vydání katalogu, komunikaci s umělci ohledně současného stavu, přípravě streamovaných projektů. Zároveň neustále komunikujeme se Statutárním městem Ostravou na téma koncertního sálu, řešíme konkrétní praktické výstupy.
Daniel Sobotka: Zaskočena byla celá planeta. O orchestrech se zatím skutečně příliš nemluví a je to logické, nejsou totiž bohužel na pořadu dne. O čem se mluví, a bylo to v aktuálním informačním koktejlu mnohdy protichůdných a rychle se vyvíjejících informací deklarováno jasně, je to, že velké kulturní akce budou obnoveny až jako poslední. Symfonický orchestr, stočlenné těleso, sídlící ve Smetanově síni s kapacitou až 1 300 míst, nepochybně přesně do této kategorie patří. Členové orchestru jsou odkázáni na individuální přípravu, první vlaštovkou uvolňovaných opatření je streamovaný koncert v rámci Pražského jara. Orchestr ale vystoupí pouze ve smyčcové sestavě a de facto komorním obsazení. I ostatní naše aktivity se přesunuly do virtuálního prostoru – vysíláme na YouTube FOK ON – besedy s dramaturgem Martinem Rudovským a jeho hosty, hornista Tomáš Kirschner ve spolupráci s jednotlivými nástrojovými skupinami připravuje cyklus svižných videí Orchestr bez pódia a v neposlední řadě jsme právě v tomto týdnu spustili mezinárodní projekt Virtuální akademie orchestrální hudby. I ta má překvapivý ohlas. Řada členů orchestru je individuálně zapojena do různých solidárních projektů, jako celek pak orchestru uspořádal sbírku na podporu Nemocnice Pod Petřínem. Z jejího výtěžku se nemocnice rozhodla zakoupit dva monitory vitálních funkcí na oddělení ARO. Sbírka stále běží. Managementu připadla smutná úloha rozebrat a ukončit sezonu, vracet vstupné a současně navzdory nepřehledné situaci představit sezonu nadcházející. Tím spíš, že to bude první sezona nového šéfdirigenta Tomáše Braunera a také koncertního mistra Romana Patočky. Především ale dnes a denně, hodinu za hodinou neustále vyhodnocujeme nové informace a číháme na tu správnou konstelaci, která umožní obnovit činnost orchestru jako celku. Pak přijde naše chvíle. Doufejme, že to nebude za půl roku.
Nouzový stav dřív či později bude vládou ukončen, nicméně koronavirus tu s námi v nějaké podobě zůstane. Těžko se vrátíme do stejné řeky, do původního života. Vy všichni máte naplánovanou výbornou koncertní sezonu s řadou vzrušujících dramaturgických projektů. Stát jako by dal na vědomí, že koncertní sál je rizikovější než obří nákupní centrum či hobbymarket a zatím se odmítá bavit o koncertech, operách, festivalech. V tuto chvíli tedy nevíme, kdy budou povoleny koncerty klasické hudby nebo operní představení. Myslíte, že zazní vaše sezona tak, jak je v sezonních brožurách?
Marie Kučerová: Vůbec si nepřipouštíme katastrofickou variantu, že naše sezona nezazní tak, jak je připravena. Probíhají velmi intenzivní jednání našich profesních zástupců i Unie hudebníků s epidemiology o nastavení bezpečného fungování našeho sektoru. Osobně si myslím, že se budeme muset naučit s koronavirem žít a že se dostaneme do situace, kterou jsme zažívali na našich japonských turné už roky – v koncertních sálech mají všichni posluchači roušky. Tehdy jsme se tomu divili, teď už chápeme. Pokud to ale z jakéhokoli důvodu nebude možné, budeme mít připravený plán B, to jest nařízeními omezená nabídka. Nemůžeme si dovolit další měsíce nehrát.
Jan Žemla: Snažíme se myslet pozitivně a počítáme s tím, že se sezona realizuje v avizovaném znění a rozsahu.
Daniel Sobotka: Program koncertní sezony je kompaktní organismus s mnoha viditelnými i podprahovými souvislostmi, dílo rodící se vždy několik předchozích let. S přesvědčením autora, že jde o životní dílo, ho pak předložíte svému publiku a ze stejného důvodu se zdráháte na jeho uskutečnění rezignovat. Aktuálně se jak na půdě domácí Asociace orchestrů a pěveckých sborů, tak na evropské úrovni pokouší všechny orchestry i divadla především získat více informací o podmínkách realizace koncertů, představení. Zatím velmi chybí. Uvolňovaná opatření jsou obecně pozitivní, nikoliv však reálná pro nás. Těžko můžeme z veřejných zdrojů každý měsíc vydat až půl milionu korun na testy hráčů a uskutečnit koncert ve Smetanově síni pro 400 lidí. O komfortu pro publikum nemluvě. Na vaši otázku nyní odpovídám s mírným optimismem. Podotýkám, že tak činím 9. května. Ministr zdravotnictví už zmiňoval v tomto týdnu akce až pro 500 osob, pravděpodobně jsou v pokročilé fázi i jednání o dílčím otevírání hranic, to jsem zase vyrozuměl z vyjádření ministra zahraničních věcí. Už zítra ale může být odpověď jiná.
Máme uzavřené hranice a těžko čekat brzký návrat zahraničních umělců. Jak konkrétně se to dotkne další koncertní sezony?
Marie Kučerová: Vždy se mluví o tom, jak je česká ekonomika otevřená, tady to platí dvojnásob. Náš šéfdirigent Dennis Russell Davies sídlí v Rakousku, v sezoně máme spoustu zahraničních sólistů. Vzhledem k posledním krokům vlády se domnívám, že režim pracovních kontaktů se zahraničím se bude dále usnadňovat, již nyní existuje možnost prokázat se testem.
Jan Žemla: Pokud by hranice zůstaly v tomto režimu, pak se nás to dotkne zcela zásadně. Domnívám se, že minimálně v kultuře by měly vlády států EU najít nějaký konsensus a jasně nastavit pravidla, která umělcům, minimálně jednotlivcům, cestování umožní. Pokud se tak nestane, dopad bude destruktivní. Sezona JFO stojí ze 70 % na zahraničních hostujících umělcích, které při nejlepší vůli z vlastních zdrojů nenahradíme. Od září jsme také jmenovali nového šéfdirigenta, kterým je Vassily Sinaisky. Ten trvale žije v Amsterdamu. Pokud by nemohl s orchestrem pravidelně pracovat, bude to zásadní problém.
Daniel Sobotka: Zatím živíme víru, že byť by byl přeshraniční pohyb omezen, profesionálním hudebníkům, sólistům, dirigentům bude umožněn. Máme ale v záloze také sadu koncertů s domácími špičkami – a samozřejmě pod taktovkou našeho českého šéfdirigenta.
Kvůli nouzovému stavu skončila předčasně sezona. Přišli jste o neobyčejně zajímavé projekty, za nimiž bylo hodně práce. Které neopustíte a přenesete do dalších sezon?
Marie Kučerová: Přišli jsme o 20 koncertů v sezoně a dalších 9 na Velikonočním festivalu duchovní hudby. Nejvíc mrzí všechna energie a příprava do nich vložená, to je bezprecedentní. Jelikož sezona 2020/2021 je hotová, budeme se snažit přesunout alespoň ty největší zastavené projekty jako Mahlerova Devátá do sezony 2021/2022. Velikonoční festival je silně dramaturgicky koncipovaný, takže ho jednoduše nejde přesunout jako celek. Objednávku nového díla Martina Smolky a komplet Gesualdových Responsorií ale přesouváme.
Jan Žemla: Většinu z nich se pokusíme se přenést do sezony 2021/22. Byly to promyšlené programové celky a vynikající sólisté. Nechceme se jich jen tak vzdát. Byla by to škoda.
Daniel Sobotka: Z mnoha důvodů – časových, produkčních, termínových – jsme nemohli paušálně vzít zrušenou část sezony a vlepit jí do další. Opět ale poukazuji na odpověď o dvě otázky výše – se všemi původně plánovanými projekty souzníme a všechny se pokusíme v dalších sezonách tak či onak realizovat.
Z pohledu ředitele – jak vám pomáhá stát, dostatečně, dle možností, málo? A jak vám konkrétně pomáhá v této krizi váš zřizovatel? Mají čas i na to, co dělá naši civilizaci civilizací – na kulturu…?
Marie Kučerová: Jsem v úzkém kontaktu s evropskou asociací orchestrů a s pocitem hrdosti říkám, že Česko patří k té lepší části Evropy, kde kultura rozhodně není na chvostu zájmu. Týká se to nejen všech opatření státu, které mají dopad do kultury, ale i objemu peněz, které ministr kultury nově vyjednal. Město Brno se ke svým institucích chová také s velkou empatií, kromě toho se snaží řešit i nezávislou scénu. Jako všichni se ale bojím propadu ekonomiky a dopadů na veřejné rozpočty hlavně v příštím roce. Je to výsostně politické rozhodování s obrovskou zodpovědností a nikomu ho nezávidím. Věřím ale, že kultura je už vnímána jako stimul rozvoje společnosti, a to i v ekonomickém smyslu a že tedy nebude postižena.
Jan Žemla: Janáčkova filharmonie Ostrava je instituce zřizovaná městem, stát nemá tudíž běžně na chod orchestru velký vliv. V tuto chvíli postrádáme zejména dostatek informací k tomu, abychom mohli plánovat dále. Ekonomicky se situace projeví až v následujících měsících, v tu chvíli pak bude přístup zřizovatele i státu zcela zásadní. Nyní je předčasné hodnotit, v jaké míře nám stát či zřizovatel pomůže. Krizová situace ještě neskončila. Můj dojem je, že krizová situace kulturu obecně opět okamžitě a automaticky odsunula na okraj.
Daniel Sobotka: Komunikace s naším zřizovatelem, hlavním městem Prahou, je velmi věcná, přehledná a konstruktivní. A kultura stranou nezůstává. Jako příspěvková organizace, která všechny členy orchestru zaměstnává, orchestr tedy není tvořen OSVČ, nemusíme čelit tlakům obvyklým v tuto chvíli v privátních a obchodních společnostech a řešit výpadek příjmů jako OSVČ. Na druhou stranu, například formou Akademie orchestrální hudby, která je zdarma, naplňujeme náš závazek veřejné služby i v tomto období.
Spolehlivý a dostupný lék na covid-19 ještě nějaký čas nebude, vakcína ještě dál. Jaký bude koncertní život? Máme od podzimu čekat auditorium plné roušek, dvoumetrové odstupy v hledišti, týmy uklízeček, jež budou před koncertem, v době koncertu i po něm desinfikovat všemožné plochy ve foyeru i v sále, případně termokamery u vchodů…?
Marie Kučerová: Něco je proveditelné, něco smysl nedává. Roušky v publiku a třeba i u smyčcových sekcí, vše vydesinfikované, zavřené občerstvení, to vše lze zajistit. Dvoumetrové odstupy v orchestru by nejen změnily dramaturgii, ale nedávaly by smysl ani profesně a zvukově. V publiku by výrazně zamávaly ekonomikou, stejně tak jako termokamery – kdo bude koho vylučovat ze zakoupeného koncertního zážitku?
Jan Žemla: V této věci se neodvažuji hádat. Hygienická opatření budou přijata zcela jistě, a to považuji za ten nejmenší problém. Obávám se, že tato situace vytvořila v lidech určité dlouhodobé sociální bariéry, které návrat do normálu výrazně prodlouží. Dvoumetrové rozestupy pak možná budou řešením spíše k odstranění oněch obav než k zamezení šíření nákazy.
Daniel Sobotka: Tahle doba ukázala, co všechno lze briskně přesunout do virtuálního prostoru, na sítě a monitory počítačů. Streamuje se. Děti se učí. Umělci jsou v kontaktu se svými fanoušky. Tahle doba ale také ukázala, jak je osobní setkání nenahraditelné, zážitek z živého koncertu nepřenosný. Nevěřím, že ten pocit někoho ještě ani na chvilku nepřepadl. Proto doufám, že se opět budeme potkávat v koncertních sálech, i když budeme muset strpět nějaká opatření. Když chceme někam letět, také procházíme bezpečnostním rámem a prohlídkou, přesto jsme létat nepřestali.
V Praze je sice plán nového sálu docela vzdálený, jenže v Brně a v Ostravě je velmi reálný. Po krizi zdravotní přijde krize ekonomická. Jak to vše ovlivní vaše plány?
Marie Kučerová: Paradoxně si myslím, že by to projektům mohlo pomoci. Ekonomové hovoří unisono o nutnosti podpory investic jako rozvojovém elementu. Jiná otázka je připravenost projektů vzhledem k extrémně složitým procesům, což je česká Achillova pata stavebnictví. V Brně jsme ale již tak daleko, že si myslím, že naše plány ohroženy nejsou.
Jan Žemla: Pevně doufám, že minimálně. Přesto, že nastalé situace patrně využije ta část politického spektra, která s výstavbou koncertního sálu v Ostravě nesouhlasila již dříve. Nyní do rukou dostává argumenty (tedy ekonomickou krizi), kterými se pokusí jednoduše přesvědčovat své okolí o tom, že tento druh investic obecně nemá smysl a soustředí se jen na samotný provoz. To vše bez komplexní úvahy o dlouhodobé strategii rozvoje města a jeho směřování. Samotné vedení Statutárního města Ostravy však systematicky v projektech pokračuje a chce dodržet veškeré závazky, nejen koncertní sál, což osobně za naplňování dlouhodobé vize považuji. Očekávám tedy určité prodloužení či zdržení samotné realizace projektu. Jeho zastavení by však byla definitivně promarněná šance na další rozvoj města.
Daniel Sobotka: V Praze se stavba koncertního sálu teprve výhledově připravuje. I přes možný ekonomický propad je ale Praha ekonomicky silným regionem, na jehož ekonomice se kultura a cestovní ruch podílí významnou měrou. Nejen v tomto smyslu je koncertní sál investicí a investice prozíraví lídři omezují až v nejzazším případě. Zda a jak Praha zasáhne do rozpočtů svých příspěvkových organizací je v tuto chvíli jen spekulativní otázka.
Přinesla tato korona doba pro vás a váš orchestr něco dobrého či nějaké poučení?
Marie Kučerová: Uvědomění si pokory před věcmi, které nemůžeme ovlivnit a zároveň uvědomění si cennosti toho, co děláme a co teď spoustě lidí chybí. A taky to, že si lidsky vzájemně chybíme.
Jan Žemla: Ne, pro orchestr tato doba žádná pozitiva nepřináší. Je to jen zkušenost, kterou nikdo z nás neočekával. Údajně má omezení veškeré lidské činnosti kladný vliv na přírodní prostředí, každý z nás tráví více času s rodinou, což je jistě pozitivní a je to asi to jediné. Filozofických úvah na tohle téma vzniklo jistě velké množství a já bych se vytváření dalších rád vyhnul.
Daniel Sobotka: Tahle doba nám říká hodně o nás samotných. Jako každá krizová situace. Umělci jsou senzitivní emotivní duše. Je velmi pozitivní vidět, jak jsou tyto emoce solidární. Navzdory pomýlené prezidentské interpretaci v první fázi pandemie. Vidím také, jak s námi žije naše publikum a jak silně vnímáme pocit vzájemné sounáležitosti. Tohle mimo kulturní branži nezažijete. Děkuji za to poznání a přeji hodně zdraví!
