Jsou představení, kde se posluchač nudí a jiná, kde zapomene, že je v divadle a výborně se baví. Do této kategorie patří inscenace Andrease Homokiho Lásky ke třem pomerančům Sergeje Prokofjeva. Premiéra byla již v roce 1998 v Komické opeře, Vlámská opera tuto inscenaci převzala se vším všudy, samozřejmě kromě interpretů a udělala dobře. Homoki se s tímto nastudováním natrvalo uvedl v Berlíně, kde je dodnes šéfrežisérem. Jeho předností je, že téměř pietně zachoval původní předlohu Gozziho a Meyerholda a absurdní diskuse v úvodu opery, jedná-li se o tragédii, poezii nebo komedii, jasně vyznívá ve prospěch komedie. Láska ke třem pomerančům je tedy typická commedia dell' arte s krátkými filmovými sekvencemi, přesně tak, jak si to Prokofjev přál. To ale není zárukou režijního úspěchu, k tomu je třeba notná dávka vtipných nápadů a ty Homoki určit měl. Nakonec vytvořil jakési dětské divadlo pro dospělé s intelektuální naivitou ve formě revue. Nikde ovšem nepřekročil rámec vkusu a nikde nespadl do laciné banality, ke které veselohra často svádí. Velmi mu v tom pomohli jeho stálí spolupracovníci, scénograf Frank Philipp Schlössmann se svou výstižnou výpravou a Mechtild Seipel s pohádkovými kostýmy. Jediné, co se jim dá vytknout je, že někdy byla scéna příliš plná, to není ovšem jejich vina. Scéna antverpské opery má menší rozměry a naproti tomu stojí Prokofjevova opera na celkem početném sboru, který děj komentuje.
L'Amour des Trois Oranges , Vlámská opera předvedla operu ve francouzském originále, tak jak byla poprvé představena v Chicagu v roce 1921, kdy skladatel hledal štěstí v Americe, si pozvala maďarského dirigenta Balázse Kocsára , který v Belgii není neznámý. Kocsár zachoval onu životní jiskru celé opery a nejen ve velmi slavném pochodu. Kromě exponované role prince obsadila opera skoro všechny role mladými belgickými pěvci, což se stává jen zcela výjimečně. Zejména znělý basista Kurt Gysen v roli křížového krále nebo jeho hlasový kolega Piet Vansichen (kuchařka) na sebe výrazně upozornili. Francouzský tenorista Martial Defontaine má nádherný vysoký registr, musí jen trochu vylepšit střední pasáže. Orchestr s Kocsárem hrál na standardní vysoké úrovni a zvláštní zmínku si zaslouží skvělý operní sbor s novým sbormistrem Kurtem Bikkembergsem , který odchod Petera Buriana (přišel z vídeňské Státní opery) přestál bez obtíží.
Andreas Homoki se do Vlámské opery vrátí v této sezoně, kdy bude v koprodukci s Frankfurtskou operou a Deutsche Oper v Berlíně režírovat Humperdinckovu Hänsel und Gretel při příležitosti 150tých narozenin skladatele. Kéž by měl stejný úspěch jako s Prokofjevem.
